Skleněný

M. Night Shyamalan se při tvorbě Skleněného zřejmě držel zásad Cimrmanovy frustrační kompozice. Ze začátku se mi líbilo rozvíjení postav otce a syna z Vyvoleného a jejich spolupráce byla něčím, co bych rád sledoval po zbytek filmu. Bohužel jakmile se děj přesune do psychiatrické léčebny, jede to už jen na komorní vlně zlověstného konverzování a nastavování idiotského finále. Připadá mi, že Shyamalan se chtěl trochu povozit na aktuální komiksové vlně a zároveň ji svým osobitým způsobem poplivat. To rozuzlení v tomto snímku je opravdu jako facka divákům jak komiksových filmů, tak i vyloženě fanouškům právě Vyvoleného - tohle si snad žádný z nich nepřál. Tak nějak si myslím, že to celé raději mělo zůstat jen u Willisova camea v Rozpolceném. (07.04.2019)

Místy to dost prudí. Mnohem méně než naprosto sračkovitá fantasmagorická otrava Vyholený, a o něco více než vcelku snesitelný Rozpolcený. Jako náhle se objevivší samostatný film by to patrně stálo za zevní genitál a já bych teď zhnuseně dštil síru podobně jako zdejší mongoloidní děti, které zjevně šly na Assvendžry, či jejich neméně nadaní spříznění rodiče, kteří sice oba předchozí filmy viděli, avšak jejich maximální kapacita končí u zfotosytézování Venoma. Já se tedy naštěstí u těch pár hemoroidohostilních momentů zabavil tím, že jsem napjatě čekal, kdy se oči Aničky Krejčího-Potěšení konečně přemístí až na její spánky nebo kdy Skřetu MekEvojovi z toho strašlivě urputného přehrávání prdne cévka, a tak jsem nakonec, pruda nepruda, naprosto padnul na prdel z toho, jak to všechno ten jindy povrchně prvoplánový pandžábský kočovník s ustálenou kadencí jeden slušný film na pět unylých sraček tentokrát opravdu naprosto geniálně spojil a brilantně vypointoval. A to prostě musím docenit, a tak mu hned nejen pošlu do Losích Andělic nějaký ten hliník a měď, ale rovněž mu to tu zaslouženě opuchýřuju, a dokonce i jednu navíc přihodím už jen proto, abych tomu zvednul homixovými dyslektiky blahoslaveně pokurvený rejtynk. Ne právě nejzábavnější, ovšem rozhodně nejchytřejší, nejzajímavější a ve všech detailech hodinářsky dotažený vočmensky laděný opus magnum Nočního Šamalajna, kterému se ale bez zhlédnutí výše zmíněných počinů vyhýbejte jako katolická panna felaci, jinak budete za kokoty.. (18.01.2019)

Shy se vztyčenou hlavou, s ambicemi natolik velikášskými, že vedle nich nějaké Nekonečnoválky působí jako látka pro mateřskou školku (oh wait...). Ten film hodně důmyslně náplní jak pravidla všech dobrých trilogií, tak dříve ustanovenou sestavu motivů. Jasně, často jsou ambice větší než mozková kapacita, finále je imho i řemeslně slabší kvůli záměrné inklinaci ke komiksové druhořadosti (čtyřlístkovská variace na HYDRA/SHIELD), ale přesto mi výsledek přijde v jistém směru inspirativní a podnětný už za snahu to takhle zkusit. Je docela fascinující, že na jednu stranu lidi ukoukají dvacet Marvelovek, jejichž znalostí obhájí plochost jejich season finale, na druhou nestíhají usledovat tři filmy o celkem šesti postavách a jejich postojích. 7+/10 (18.01.2019)

Glass nerobi svojim predchodcom ziadnu hanbu. Vyborne doplna a zaroven rozsiruje vytvorene univerzum. Univerzum v ktorom nechal Shyamalan dokoran otvorene dvere dalsim filmom, napadom a tymto "inym" superhrdinom. Cenim, ze stale sa film drzi pri zemi a nie je z toho preplacana farebna duha ala Avengers. (16.01.2019)

Vyvolený, Rozpolcený, Skleněný. A trochu rozpačitý. Zázračný přeživší vlakové nehody, chlapík, ve kterém kvůli duševní poruše přebývá 24 osobností, a černoch s nesmírně křehkými kostmi. Indický tvůrce výrazných dějových zvratů M. Night Shyamalan umí i zklamává. Udržuje nepříjemné napětí, klade různé otázky, ale místy to vypadá, jako kdyby výsledek tvořilo několik tvůrců s různými vizemi. To, co mělo v první polovině dynamiku, se v druhé vleklo. A v závěru jen dokulhávalo. K ději asi tolik: James McAvoy (znovu výborně přepínající herecké polohy) zrovna psychicky týrá čtveřici roztleskávaček, Bruce Willis brání utlačované, takže se hoši pobijí a nakonec oba skončí v ústavu, kde roky sedí i zdrogovaný Samuel L. Jackson. Chování těch tří i dalších postav je – no, zvláštní. Komorní dialogy o podstatě jejich identity jsou na tom stejně, komentář k fenoménu superhrdinů se míjí účinkem. Divák prostě tak nějak věří, že kdysi milovaný Shyamalan po solidním found footage hororu The Visit a McAvoyově exhibici v Rozpolceném znovu zaboduje. Ale říct se to úplně nedá. Stejně jako minule i nyní docela přepálil délku. A předložil několik zajímavých, ale ve výsledku prázdných scén. Na výsluní už se asi nikdy nepodívá, ale za sebe to jako nějaký velký průšvih nevidím. (12.04.2019)