Skleněný

Největší problém třetího filmu je v tom, že hodně připomíná ten první, variuje jej a dokonce přijdou na řadu nepoužité scény z něj. A přílišná délka. Vše se zde, včetně hodnocení, pohybuje ode zdi ke zdi. Já osobně absolutně netuším, kdy tenhle snímek vstřebám, ale rozhodně to nebude jednoduché a budu potřebovat druhé zhlédnutí. Mě, člověka nefascinovaného komiksem, narážky na něj bavily, různé připomínky (záběrování, téměř hodina řečí o poslání superhrdinů), jsem si užíval, ne, že bych film žral, ale docela obyčejně jsem byl zvědavý, jak to celé dopadne. Dočkal jsem se dvou konců a skloubení prvního a třetího snímku do sebe, samozřejmě, ne vždy se to povede (Nolanovi s Batmanem ano, třeba takový Matrix II a III na tom je o dost průserověji, než Skleněný). Předpokládám, že Shyamalan to natočil záměrně částečně jako brak, vše je přehnané schválně, akční film to není, takže na "akční" scény několika soubojů se, prosím vás, nesoustřeďte a to, jestli je režisér velikášský, tyhle amatérské psychosondy, si taky nechte od cesty, to pode snímku nepoznáte. Taky je možný, že celý ten film je prdel, opravdu je možností spousta. Omluvte tenhle můj překotný komentář, chápejte, jsem velký Shyamalanův fanda a připadá mi, že když on natočí něco nepovedeného, dávají mu to diváci sežrat víc, než jiným tvůrcům. Chvíli jsem přemýšlel, že dám i čtyři, ale bylo by to nefér vůči mě i ostatním, abych nevypadal, že si dělám prdel já. Zatím tedy dávám prvotních vykulených 70%. (21.01.2019)

Shyamalan to možná na konci s tou Möbiovou páskou metapříběhu v příběhu, v němž nejde o nic jiného, než o osud příběhu samotného, trochu přehání. Respektive až příliš tu metarovinu vysvětluje, když by stačilo naznačit, nebo prostě trochu přidat na narativní rafinovanosti (neodolal svodům se trochu prvoplánově předvádět - asi souvisí s cílovým publikem). Tematicky spřízněnou literaturu co do strukturální a formální důmyslnosti určitě nepřekonává (např. Ostrov v bodě Nemo, Sencislo9), ale i tak výjimečný film, v němž by bylo možné najít komiksovou rodinnou spřízněnost s Moorem, A. Rossem, či Jodorowským (ať již vědomě nebo ne). Alternativa všem těm ortodoxním filmům Marvelu a DC, přitom se netváří tak kulturně nadřazeně jako třeba Birdman (naopak je vtipně sebeshazovačná a žánrově podvratná). Není to úplně čistě přesvědčivé, ale svěží hledisko, takže 4 až 5*. (16.01.2019)

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)

Mr. Shy si s tím hodně vyhrál. Důsledně pracuje s dramatickým potenciálem všech tří hlavních postav a jejich prohlubující/blížící se interakce uvnitř jednoho baráku, graduje a baví skoumáním a rozkrýváním podstaty brilantního námětu, který stvořil před 19 lety a před 3 na něj navázal (magická myšlenka přítomnosti komiksových hrdinů v realitě), a dělá to pro něj typickou vychutnávkou vizuální kreativity, tematických odkazů a ve finálne i dvěmi pointami. Ale přesto, že to při první pointě do sebe všechno zapadá a stává se správně konspiračním a vůči divákově očekáváním originálním a odvážným, nejsem si úplně jistej, že jsem to tak chtěl. Nemluvě o druhé pointě, která tam prostě neměla být vůbec, protože na ni film absolutně není stavěný. (20.01.2019)

Glass vs Avengers 1:0... Shyamalan si opět nekompromisně jede tu svoji, i když se mu několikrát podařilo ustřelit. Tady to ale trefil parádně. Film s Vyvoleným a Rozpolceným tvoří překvapivě kompaktní celek, režijně to je stejně vybroušené, svou dekonstrukcí jednoho z nejpopulárnějších žánrů dneška (který je však zároveň v mnoha případech dost dehonestující vůči filmu jakožto nejen progresivnímu umění) opět sofistikované a navzdory hodně pozvolnému tempu i kontinuálně zábavné. To odpírání žánrových potěšení mě na tom v kontrastu s marvelovským fan-service hodně bavilo. Kdoví, jak by byl vnímán Vyvolený, kdyby vyšel v téhle době... (08.01.2021)