Hello, Dolly!

Dýchavičný muzikál bez tempa, který potvrzuje, že žánru v této podobě na konci šedesátých let odzvonilo. Po plátnech už se dávno proháněli Bezstarostní jezdci, Bonnie a Clyde se nechávali rozstřílet na cucky a romantiku na úrovni předznamenal Absolvent. Topit peníze ve dvouapůlhodinovém eskapistickém tyjátru se neukázalo jako dobrý nápad (na druhou stranu o rok starší Oliver! zahrál na temnější dickensovskou notu a vyšlo mu to). Klady představují Walter Matthau, jehož komediální talent založený na zamračených grimasách a znechuceném odsekávání vět výborně funguje, stejně tak i pingpongové slovní výměny v první půli. Jenže pak se tu vyskytuje zoufale gestikulující, v roli se topící Barbra Streissand, které nevěřím ani její zlaté šaty. Napadá mě kacířská myšlenka, že hrát její roli Jack Lemmon za vynechání zpěvu a křečovitých tanečních výstupů, mohla vzniknout nezapomenutelná komedie. So goodbye, Dolly! (Festival 70 mm filmů Krnov 2013) (15.04.2013)

Velkorysé taneční scény v režii člověka z nejpovolanějších, Genea Kellyho (Zpívání v dešti), vrcholí megalomanským muzikálovým číslem v luxusní restauraci, kde dostává prostor i Louis Armstrong. Skutečný, živý Louis Armstrong! Je to hlasitý, občas malinko neohrabaný film, který bez ustání jede na plné obrátky. Někdo křičí, někdo zpívá, někdo tančí a Walter Matthau i Barbra Streisand hrají o život. Občas vtipné, občas překvapivě chytré, občas sentimentální, ale každou scénou dávající vzpomenout na zlaté časy muzikálů. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Oskar (21.11.2008)

S trochou kontextu mi Dolly vadí ještě o kus víc. Kelly po Zpívání v dešti experimentoval, ale povedlo se mu to jen teoreticky (uznáním kritiků a porot), ne prakticky (éra muzikálů skončila, lidi nechodili). Nyní, po víc než deseti letech od svého posledního režijního muzikálu, si stýská po atributech žánru, které vedly k jeho konci - okázalé, ale unyle melodramatické náměty, příliš archetypální postavy a neaktuálnost. Vůbec nechápu, co ho k tomu postoji vede, když by bylo logické (nebo alespoň kontinuální), aby měl přesně opačný. Dolly neupírám drajv některých čísel, Matthaua a několik skvělých hlášek. Rozhodně upírám afektovanou Streisandku a náhlý stesk po něčem, co se Kelly na nějaké úrovni pokoušel osobně vymýtit a co vedlo k utlumení žánru - přesvědčení, že má muzikál "nějak" vypadat a nemůže vypadat jinak. Myšlenkově strnulý film, který opěvuje strnulost. Samozřejmě velkoryse a kvalitně provedený, ale těžko se s ním smiřuje. (04.08.2017)

Hello Dolly je přestřeleně melodramatický, sentimentální, načinčaný kýč. To v podstatě platí pro většinu slavnějších muzikálů té doby, ale Hello Dolly navíc nemá ani nějak extra zajímavý příběh či sympatické postavy. V podstatě jde jen o to, zda se několik párů dá dohromady, to vše opět natažené na dvě a půl hodiny. Navíc Matthau vypadá otráveně a hraje příšerného bručouna a cukrblikující, afektovaná a přehrávající Streisandová hrající příšerně všetečnou a vlezlou ženskou si mé sympatie taky nezískala. Jejich láska v podstatě neexistuje a není divu, když se ti dva nemohli v reálu vystát. Abych jen nekritizoval, výprava je místy opravdu úchvatná a některé taneční čísla dechberoucí - ať už vystoupení v Central Parku nebo famózní vystoupení číšníků. Titulní písnička je slavná, i když Louis Armstrong se tady jen mihne a zpívají ji jiní. A nakonec ta dvojice příručích a jejich lásky mě byla celkem sympatická, mnohem víc než hlavní pár. Nicméně jsem rád, že v sedmdesátkách tyhle kýčovité muzikály skončily a na jejich místo přišly civilnější věci typu Pomáda nebo Horečka sobotní noci. (21.10.2022)

Měla jsem tu možnost vidět muzikál naživo a byl to skvělý zážitek a pak jem viděla i film a řeknu narovinu, že je to boží. Dobové kostýmy a účesy herců jsou dokonalé. Barbra Streisand je skvělá herečka a obdivuji ji. Děj je jednoduchý ale i tak vás pohltí. Skvěle jsem se bavila a Dolly Leviová v podání Barbry Straisad vždy byla a bude tou nejlepší. (25.01.2013)