Šest žen pro vraha

Dnes sice jen za 3*,ale když koukám na rok vzniku, tak bych byl velmi nefér neudělit filmu čtyřku, protože závěrečný zvrat, odhalení vraha a samotná maska či manévry zabijáka jsou vskutku úchvatné i dnes. Na druhou stranu zde chybí nahota přitom ženy klasicky nádherné, absence krve ( vraždy většinou končí zardoušením), takže úplně nadšený nejsem,ale ve srovnání s Kultovním Halloweenem, jsem se zde bavil o dvě třídy výše. 70% (16.04.2015)

Za ten rok co uplynul od natočení Girl Who Knew Too Much ušel Bava dlouhý kus cesty. Už se objevují pro giallo typické atributy (černé rukavice, maskovaný vrah - Rorschach by záviděl, explicitní násilí, krásné modelky, krev, zacházení s ženskými postavami obecně), vizuál je dokonalý (a Argentova pozdější inspirace očividná), kamera lahůdková, příběh je adekvátně zamotaný a napínavý, gore se nekoná a film je barevný. A barva Bavovi zatraceně sluší. (31.08.2009)

Sei donne per l'assassino je krásné giallo, které se může pyšnit svou hrou barev a světel, což je zde využito opravdu bezchybně. Mario Bava mě už jednou potěšil svým debutem Maska démona a zde opět skóruje. Délka je velmi ohleduplná a vraždy přímo skvělé. Vrah působí hodně děsivě a i když je jeho totožnost odhalena ještě celkem brzy před koncem snímku, hra nekončí a finále je velmi dobré. Šest žen pro vraha je prostě výborné giallo z šedesátých let, z kterého jistě hodně tvůrců později čerpalo. Byl jsem spokojen. (20.10.2011)

Skvělý film, ve kterém Bava víceméně definoval giallo... Maskovaný vrah, černé rukavice a plášť, vražednou zbraní může být prakticky cokoliv, co je po ruce (nejčastěji nůž), kupa pěkných hereček, které umírají docela brutálním způsobem a vyšetřování, které postupně ukazuje na všechny důležité postavy, jako na vraha... Co však dělá z tohoto kusu naprosto jedinečný film, je vizuální stránka (barvy a celkové nasvícení jednotlivých scén)... Něco podobného později předvedl už jenom Argento v Suspirii a Infernu... Prostě Sei donne per l'assassino je naprostá lahůdka a povinnost pro každého hororového fanouška... (11.09.2012)

V půlnoční Itálii kolem módního průmyslu se hemží ženské mrtvoly... aneb moje první setkání s hororovým subžánrem giallo. Ten film se mi občas svou stylizací z duše protivil, mívám problém, když si tvůrci hodně libují v násilí a morbidní estetice. Filmy založené na podobných scéných, o jaké zde není nouze, nebývají mým šálkem kávy, přesto jsem to nevypl a díval se. Od začátku mne totiž nesmírně upoutal úžasný barevný vizuál, se kterým se Mario Bava hodně vymazlil, čím dál víc mne naprosto pohlcovala atmosféra (i když jsem se chtě nechtě snažil bránit :o)) a samotný příběh, ač na první pohled banální, gradoval do hned několika nečekaných a překvapivých zvratů, že jsem s přibývajícími minuty zůstal zírat jako naprosto přikován. Všechny kvality a ohromná sugestivita převýšily mou nechuť, jdu na 4*! Pokud jde o hororový zážitek ve víru 60. let, nějaký Hitchcock se oproti Mariu Bavovi může při vší úctě vážně zahrabat do země. Opětovně se na Šest žen pro vraha nejspíš nepodívám, nicméně za excelentní kus to považuju! 75% (Horror Challenge Tour) (30.05.2020)