Nikdy neříkej nikdy

Pro mě snad nejslabší z těch luxusních naleštěných bondovek s exotickými destinacemi, jachtami, diamanty, sošnými krasavicemi....Místy mi bylo trapně za všechny zúčastněné, nejvíc při tangu v kasinu. Kdyby tam nebyly Monaco, Menton, Roquebrune a Villefranche, tak už bych se ani nedívala a vzpomněla jsem si, že tyto pocity jsem měla i když jsem to viděla poprvé. A nezachránil to ani K.M.Brandauer. Basingerová se mi nelíbí a Sean Connery už byl na Bonda opravdu starý. Proti novým bondovkám tam ale aspoň byl nějaký humor, i když občas nechtěný...Často jsem vzpomínala na Muže z Acapulka, tanec Bonda s Domino mi připomínal Kerpofa s Bob St. Clairem tančící v Mexiku:-) (04.04.2016)

Natočit Bondovku mimo patronát MGM? No nikdy neříkej nikdy.. Na Conneryho už sice šahá penze, nicméně vyhnat z těla toxiny pohlavním stykem, zabíjením a záchranou světa stále zvládá s nonšalancí. Přidejte si hrst sebeironie, úchvatnou bitku ve směru posilovna - chodba - kuchyň - laboratoř zakončenou agresivními účinky moči agenta jejího veličenstva, neopotřebovanou Kim Basinger či Brandauera s vizáží úlisného drážďanského pedofila v saku s krátkými rukávy a máte tu neoficiální, ale přesto svižnou podívanou o dobře namazaném stroji MI6 s magnetickým vlivem na jakékoliv krásné děvče v okruhu 15 yardů.. (05.10.2010)

Podivnost nad jiné podivná. Vzdoropapež Connery přepracuje jednu ze svých klasik do podoby padnoucí úchylným nevkusným osmdesátým létům, a přesto vyklízí pole se ctí, neboť přináší mnoho hvězd a mnoho nevídaného. Mocný bijec Šakal Edward Fox jako neschopný byrokrat v čele MI6, nijaká Moneypenny, počítačové hry, aerobic, Klaus Maria Brandauer nesahající Celiho Emiliu Largovi ani po kotníky a krásná hvězdička Kim Basinger hrající ve svých třiceti letech nevinné poupátko. A k tomu nehoráznost jako Rowan Atkinson:) Jedinou opravdovou inovací tak zůstává femme fatale a pěkným štěkem Ernst Stavro Blofeld Maxe von Sydowa. Ale upřímně - těžko by se z Bonda dalo bez tak typických rekvizit jako je logo, hudba (tentokrát od starého harcovníka Michela Legranda) a tak podobně, vykřesat něco lepšího. Stojí to za vidění, i když si žádá trochu sebezapření. (20.01.2005)

O něco nudnější než oficiální bondovky s Rogerem Moorem (první hodina hrozná), ale tohle má Seana Conneryho, který je zase lepší než Roger Moore a je tak v podstatě jediným, za to však zásadním, kladem. Sebeparodie je velká a docela v pohodě. A tenhle film je důkazem, že klidně mohl Sean toho Bonda hrát až do roku 1983 a nic by se nestalo. Co nechápu, že dělali stejný příběh, jako v Thunderballu. Vtipné je ovšem to, že jak je každá bondovka úplně stejná, tak mi to vůbec nedošlo. Nikdy neříkej nikdy má taky zpětným pohledem dosud nejhvězdnější obsazení z dosavadních filmů s Bondem, i když pro dvě hvězdy to byl jeden z prvních filmů, takže je to spíš náhoda. Videohra mě potěšila. Jinak v tom filmu není nic co by stálo za zmínku, krom toho, že to vypadá o 10 let starší a že nevím, za co (krom Seanova honoráře) úplně utratili na tu dobu tolik peněz. (28.04.2021)

Podivná (ne)bondovka. Dlouho mi unikala a musím říct, že jsem o moc nepřicházel. Sean Connery je sice v hlavní roli stále jako doma a když dojde na akci, má divák co sledovat, jenže spousta toho ostatního je zvláštní nebo vyloženě špatná. Tak třeba příběh vykradený z Thunderballu, kterému chybí jakékoliv napětí a snad i smysl. Nebo Legrandova hudba, jež Barrymu nesahá ani po kotníky. Max von Sydow mohl být dobrým Blofeldem, kdyby dostal pořádný prostor, Klaus Maria Brandauer zase coby záporák neprovádí žádná extra zvěrstva. Půlhodinu před koncem už jsem se slušně nudil, a to mě největší šok teprve čekal - ano, skok na koni, který by neprošel snad ani do té nejhloupější bondovky s Rogerem Moorem. Celkově tedy slabota, ale dobré scény se najdou (například úvod a celá ta zotavovací pasáž včetně bitky v tělocvičně). (16.01.2014)