Papírový dům (Netflix verze)

Vymazlená lahůdka o jedné bankovní loupeži, jejíž organizátor počítal úplně se vším. Na jedné straně tu stojí skupinka různorodých loupežníků, které budete střídavě milovat i nenávidět a na té druhé sympatická policistka, která se jim marně snaží dostat na kobylku. Tady je všechno tak vypiplané, že tu člověk jen těžko najde nějakou scénáristickou mezeru. Jasně, občas si tvůrci vypomohou trochu lacinější berličkou, ale to jsou jen kapky v moři, které na celek nemají žádný vliv. jestli ale na něco seriál může sázet, tak jsou to geniálně napsané a zahrané postavy a luxusní dialogy. Vyjednávání mezi inspektorkou a šéfem lupičů patří k několika vrcholům, které tu Španělé nabízejí. Jedna z věcí, od které se člověk nedokáže odtrhnout. Třesu se na třetí řadu. 100% (26.08.2018)

Netflix má vyloženě čich na nové, neokoukané věci a talentované tvůrce. La casa de papel představuje ultimátní partičku zlodějů, jejich plány se rozhodně nedrží při zemi, když chcete peníze musíte ke zdroji a mít plán, pro všechny případy. Kombinace hostage, heist movie a thrilleru, pravda některé věci nepůsobí scénaristicky úplně košer, ale většinou je dramatická stavba a twisty na jedničku. Z celé té party charakterů, je samozřejmě úchvatný mozek Profesor (Alvaro Morte), ale baví i další, Pedro Alonso jako sebestředný Berlín, který má velice zajímavý žebříček hodnot, a neváhá se věcem postavit čelem. Nejsympatičtější je jasně Ursula Corberó jako Tokio, která vás do příběhu zavede jako první. Nečekejte žádný děj ve stylu, co díl, nebo pár dílů jedna akce. Jde o velice rozsáhlé a komplikované plány, kdy nikdy nevíte, jaká komplikace potká partičku přemisťovačů hodnot. Některé postavy jen základně nahozeny, jiné se rozvijí, scénář má občas vtipné momenty, ale hlavně velmi kvalitní dialogy (španělština je nádherny jazyk smrt tomu, kdo nesleduje v originálním znění), perfektní OST, návykový úvodní song. Tato série je jako droga pořád do vás pumpuje napětí a cliffhanger se vyvrbí neomylně tak, že musíte na další díl, prostě nejde přestat. Zapomeňte, že při tomhle seriálu budete sledovat něco jiného, asi stejné jako byste kočce chtěli vnutit steril granule jako dezert místo šunky... Je otázka, kam nás vezme pátá série, co vlastně tvůrci plánují, protože podle mě by se mělo v nejlepším přestat, zvolený formát námětu nejde přece jen dojit do nekonečna. Přesto musím prohlásit, že jedna z nejdůležitějších sérií této dekády. Zajímavost, vždy když nadávám na remaky, na tenhle seriál jsem přišel díky, tomu, že při tvorbě svého každoročního přehledu asijské kinematografie vidím, že Korejci se chystají adaptovat tuhle sérii, to se asi hodně zasměju výsledku. (30.12.2020)

Španělské seriály jsou pro mě teď velmi zajímavé téma, které se chystám trochu víc probádat. A La casa de papel je aktuálně asi jejich nejznámějším (a masou nejoblíbenějším) zástupcem. Vlastně se tomu vůbec nedivím. Profesorův plán je geniální a většina z únosců jsou sympaťáci nebo magoři, kterým nejde nefandit. Jejich červené kombinézy se pomalu, ale jistě stávají legendou a vsadím se, že se do nich i mimo Španělsko obleče na halloweenský večírek nemalé množství fanoušků. A já budu možná jedním z nich. Po první sérii jsem váhala, zda je to opravdu taková pecka. V průběhu třetí už mám jasno... 5* (23.04.2020)

Partička španělských muklů vedená semiautistickým panickým šprtem se rozhodla devalvovat Euro a je z toho espectáculo de puta madre aneb téměř osmnáct hodin skvěle natočené a fantasticky zahrané divácké onanie s úžasně napsanými dialogy a postavami, mezi nimiž jednoznačně kraluje famózní Alonsovic Péťa v roli chladně mentorujícího bezemočního narcise Berlína. Některé ty náhody a jakože geniálně predickované rošády jsou sice místy kapku prvoplánové a přes statistickou hranu, nicméně i tak se jedná o jeden z nejlepších serošů za posledních pár dekád, který sem tam pomalu nejde vypnout, po jeho skončení máte vyloženě absťák a třepete se na další řadu, přičemž vám původně italské Skal a stepí divočinou, odrhovačka chytlavější než kapavka, bude znít v hlavě tak dlouho, dokud se nevydáte do Dolomitů a neodprásknete tam Mussoliniho. (03.10.2018)

Seriál hodnotím po dvou sezónách, protože si myslím, že měla druhá řada všechno uzavřít. Od třetí série nebudu započítávat hvězdičky do celkového výsledku, protože se stejně jako u nastavovaného Wentworthu, jedná už o něco jiného. Já jsem si tedy obě sezóny krásně užil, příběh mě mocně bavil, i když jsem si za celou dobu našel pouze jedinou jakž takž sympatickou postavu. Já mám prostě ke zlodějům asi větší antipatii než k sériovým vrahům, protože Dextera jsem si oblíbil docela hodně. K druhé řadě jsem měl sice více připomínek, přesto byla velmi vydařená, a celý seriál můžu jedině chválit. (24.02.2020)