Lesní rituál

David Bruckner měl vyhráno již v okamžiku, kdy se rozhodl pro realizaci daného námětu. V rukou šikovného režiséra se zkrátka jedná o sázku na jistotu, kterou by mohl ohrozit snad jedině příšerný scénář, což rozhodně není případ Ritualu. Naopak, scénárista Joe Barton odvedl vynikající práci a hned od úvodu pečlivě vykresluje charakter jednotlivých postav, zvláště Luka. Poskytuje divákovi interesantní náhled do dynamiky přátelských vztahů v mužském kolektivu a připravuje tak Brucknerovi vhodné hororové podhoubí. Dříve či později začne Ritual evokovat asociace na Wingardovu atmosfericky bezchybnou Blair Witch, za níž však Brucknerův snímek mírně zaostává v intenzitě přítomné paranoie. Po vizuální stránce naopak Ritual boduje na plný počet. Líbí se mi design rohatého božstva a vyzdvihl bych i užití gondryovského prolínání prostoru (obchod <-> les). Jakožto zdejší hororový expert tak mohu Ritualu udělit hned čtyři silnější hvězdy. (17.04.2018)

V rámci užšího hororového zaměření ctím rčení, že kdo se bojí, musí do lesa a jelikož kreativitu tvůrců napadl v posledních letech kůrovec, vkládal jsem do pozitivně přijímaného Rituálu nemalé naděje. Teď už vím, že byly marné.. Když se Bruckner ještě drží ověřené poučky, že neznámé podněcuje fantazii, má to vcelku obstojnou atmosféru připomínající Yautja leče a rejdění blairských ježibab, ovšem jakmile se bleskům fotoaparátů ukážou rumunští slámotvůrci a důsledek vášnivé noci Lokiho se sobí laní, je to pryč. Přidám-li si hereckou topornost turistického kvarteta a bezvýznamný závěr, který více nevytěžil ze snových vizí, pak nadšené výkřiky o první letošní hororové pecce dostávají pachuť unáhlenosti. Ti čtyři měli jet raději do Belgie na ležák.. (15.02.2018)

Bojlerový poplach! Když se čtveřice oslizlých traumatizovaných velkobritských obstarožních otyloňů vypraví na funivou túru severním Švédskem, může z toho být buď tklivé přežívací drama dle skutečných událostí o tom, jak je jednoho po druhém sklátí infarkty při urputném drápání se na 690 metrů vysokou velehoru jménem Kuormakka, nebo skorohoror o tom, jak je jednoho po druhém prostě něco sežere. Toto je ten druhý případ, v němž to nejdříve vypadá, že se ty otylé výletníky v solidní atmosféře syrových kulis severní Skandinávie snaží unyle a plagiátrosky jednoho po druhém sežrat Záhada Härkärvaarské čarodejnice, tudíž se při otravných, rušivých haluškách ve vrčícím nočním lese málem umlátí hlavama o stromy, přičemž se ti pičusové chovají jako hysterické blondýny, co zabloudily v šopinpárku a nemohou najít nehtové studio. Pak však přijde ta relativně zajímavější polovina, ve níž vyjde najevo, že je nezkouší vybubat jen pár hrozivých větví, slaměný panák a vykuchaný Tedybér, nýbrž nefalšovaný lidožravý potrat germánské mykologie, vzniklý když tenkrát Lokki zahýbal Sigyn a šukal skot. Ten sice chrchlá runy solidně démonickým barytonem, nicméně na pohled je to takový trapný parohatý krávoid, strašidelný asi jako Satanklauzův sob Rudolf, co se na chůdách vydal na maškarní bál Kokakoly převlečený za žirafu. A to je trochu škoda, protože kdyby spatlali méně směšnou obludu, přidali kečupu a ubrali houbiček, byl by to rozhodně nadprůměrný spektákl. (14.02.2018)

Kvůli nové pracovní příležitosti už jsem stihl též strávit 2 dny výletováním skrz skandinávské porosty. Ještě předtím mi bylo z těchto důvodů doporučeno shlédnout tento kousek k lehké "aklimatizaci" :-) Uznávám, že to přidalo na jisté autentičnosti neklidu a strachu, protože naše lesíky přeci jen za kopcem končí přívětivou dědinou a ledová sprcha spolčená s fakt ošklivým nečasem je tu o něco vzácnější. Chování frustrovaných cestovatelů bylo v rámci mezí logické a je třeba přitakat nad faktem, že neviditelné a hlavně naopak jasně slyšitelné zlo je to, které Vám teprve nedá spát. 3/4 času Vám leze mráz nejen po zádech, aby to psychoticko-akční konec plný přehnaného okultismu solidně zabil výborně vybudovanou atmosféru. Když vemu v potaz, jak povedené horory poslední dobou bývají, autorům Rituálu se podařilo vyčarovat důstojného zástupce tohoto žánru. (11.05.2022)

Má to skvelo nasnímané lesy, drevené oltáre, runy, idoly a úžasné monštrum, ale postavy sú mizerne napísané, tie akože hlboké motivácie (a snové pasáže) sú smiešne a hrdinovia sa správajú ako banda retardov, že prvá polhodina je pre ich nelogické správanie až neznesiteľná. Ale na druhej strane okultných pohanských hororov nikdy nie je dosť a The Ritual je solídny zástupca žánru. (30.04.2018)