Ten dvanáctý

Prudce stereotypně a natahovaně orientovaná naháněná na jednoho norského sabotéra. A herec v hlavní roli, Thomas Gullestad, sice sympatický moc nebyl, nutno uznat, že jeho fyzická kondice dostala zabrat. Ovšem naštěstí má film svého čnějícího zlého muže, jímž je charismatický Jonathan Rhys Meyers v roli lahůdkově zavilého policejního důstojníka, který dodává filmu pořádně ostrou šťávu. A rozhodně nelze přehlédnout patřičně kvalitní technické atributy a úchvatné scenérie. Kamera, hudba a další technické finesy jsou na dost dobré úrovni a sehrávají nemalou důležitost v ději, co má hodně kolovrátkový ráz. Hrdina v krajině ledu a sněhu stále někam před nacisty utíká, schovává se, i s pomocí lidí, které na svém útěku střetne, hnijí mu prsty na noze a hlavně vždy se mu podaří nacistickým pronásledovatelům o shnilý nehet uniknout. Určitě by filmu nemálo prospělo být tak o dobrou půlhodinu kratší. Film by tak působil méně roztahaně a v podstatě i předvídatelně. Z historického hlediska méně zaníceným divákům bude osud Jana Baalsruda a jeho neúnavného protivníka Kurta Stageho dost neznámý, což je vlastně příležitost, jak si doplnit znalosti o jejich osudech. Velkým příjemným překvapením je režie Haralda Zwarta, kterého kritici zavrhovali po sérii otřesných filmových výtvorů, kterým zejména vévodí druhé pokračování Růžového pantera. A je tedy nadmíru překvapivé, že se pustil do náročného dramatického kusu, jež se z jeho filmografie dost vymyká. Určitě už by se po této úspěšně složené maturitě z filmové režie neměl snižovat k triviálním filmům, které ho na delší dobu připravily o kdysi pracně vybudované renomé. Je vidět, že kvalitní film natočit dokáže. 7/10 (28.04.2021)

Film začíná slovy: "Nejneuvěřitelnější na tom je, že se to skutečně stalo". Přesně tak jsem to cítila i já. Byly tam situace, kdy jsem nevěřila, že je něco takového možné přežít a přece se to opravdu stalo. Nevím do jaké míry to bylo trochu přikreslené, ale i kdyby jen zlomek byl pravdou, tak to byla síla. Thomas Gullestad hrál tak přesvědčivě, že to na mě blikalo téměř dokumentárně. Nedovedu si představit jak probíhalo samotné natáčení, protože ta zima byla podle mě skutečná. Snad jen chvílemi jsem zaváhala a byla jsem přesvědčená, že sníh musí být v některých momentech umělý. Jako skutečnou osobnost v dějinách Norska, Jana Baalsruda obdivuji. S takovou zarputilostí jakou on bojoval o svůj život je opravdu až zázračný. Se stejnou zarputilostí o jeho život usiloval gestapák, kterého hrál Jonathan Rhys Meyers a mohu napsat, že byl také grandiózní. Suma sumárum to byl nervák od začátku po poslední klapku. Byly chvíle, kdy jsem musela zavírat oči a nebo jsem měla husinu po celém těle a to se u filmu cení (22.05.2018)

Myslím, že z fyziologického hlediska opět ne, soudruzi. Tohle by nedal sebenemrznoucí Nor, ani kdyby byl od přirození antiseptický a chlastal Fridex. A tak nám ten skutečně skutečný příběh cestou někde nabobtnal do záškodnického ledního medvěda. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „ambivalentní determinace je ad hoc na místě“. V těchto zkurvených vedrech, kdy jeden netouží po ničem jiném, než se plazit Arktidou do Švédska, je to milý vizuální nanuk, který aspoň na chvíli vychladí spečené sítnice. Hezky natočený, kulantně zahraný, akorát po hodině začne být to neustálé plazení prokládané „Hajtla! Osopo, nefiděla ste tu irgendwo partyssan?“ „Filetuju sledě.“ „Osopo, ich hab‘ gefragt, jestli fy tu nefiděla partysan!“ „Až je nafiletuju, dám je do sudu.“ „Áááá, sut! Prochledat!!! Nichts? Verdammt, tak dem na další farma.“ dost napiču. Tedy pardon, nevím, co to se mnou dneska je, chtěl jsem samozřejmě říct „naračně monotónní“. No a vy začnete roupama přemýštet, co by bolelo víc, jestli kdybyste si zahradnickýma nůžkama ustřihli na noze neomrzlý malíček, nebo omrzlý. Nic, přežil jsem to se všemi třemi prsty, tudíž roztomile vymražená trojka. (07.08.2018)

Kariéra Zwartovic Haralda neni nijak hvězdná,ani našlapaná peckama,u kterejch by se nám tajil dech,a tak neni divu,že ač první půlhodina neni špatná,a s přivřeným očíčkem by se dala označit za strhující,tak postupně to uvadá,a v celku to vlastně připomíná motání se v zmrzlým kruhu.Motivace hlavního hrdiny je jasná,a velká,ale celej film je takovej nemastnej balíček,u kterýho mi emociometr nikterak vysoko neposkočil.je to taková klasická evropská přizdisráčovina.50%. (02.07.2018)

Ponudnělý utahaný survival. 1) Nabízí se srovnání se Štvanci, což je ovšem jiná třída._____ 2) K neuspokojivému dojmu přispěl i mizerný český dabing na Primě s hlasy neodpovídajícími postavám a celkový zvuk jako z telenovely._____ 3) Důvodem ke sledování byl 40letý Jonathan Rhys Meyers, který nezklamal. Pěkný byl i 33letý Mads Sjøgård Pettersen (Gudrunin bratr Grønwol). (29.04.2020)