Tenkrát v Hollywoodu

(2x) Nejsem typický Tarantinův divák, vlastně mám ráda z jeho portfólia jen Sin City. Na zesílené zábavné násilí mě neužije, na nekonečné dialogy s fiktivními popkulturními odkazy jakbysmet. Ale Bylo, nebylo v Hollywoodu je dokonalá pohádka (český překlad Tenkrát v Hollywoodu odkazuje jen na vedlejší motivy filmu). A ideální právě tím, jak moc je odlišná od předchozích pozérských filmů. Zbytečně se tu nemluví, zábavné násilí trvá jen chvíli a dokonce má smysl, což je téměř neuvěřitelné. Vztah mezi zobrazovanou érou a jejím zobrazením je ideální. Nejde tu o prázdnou parodii americké televize 50. let a konce jedné hollywoodské éry (ten odchod do Evropy je typický po dlouhá poválečná léta). Kouzelně se tu míchá realita s novými dotáčkami, celé to stojí na vědomé poctě fenoménu, který si snad ani tak seriózní výklad nezaslouží. Vše je na svém místě, dokonce je zmíněn i Walt Disney. Leonardo a Brad hrají na jistotu a vychází jim každé gesto, každý úsměv. Je radost s nimi trávit čas. Jako bonbonek fungují různé hostovačky, například nedávno zesnulý Luke Perry nebo veteránka kaskadérů Zoë Bell. A samozřejmě velké téma je Margot Robbie jako Sharon Tate Polanski (která zrovna dočetla Hardyho Tess), jedna z mnoha zapomenutelných hvězdiček, která se stala nezapomenutelnou díky hlouposti Mansonovy partičky idiotů. Její kauza je už něco docela jiného a inspirovala mnoho jiných filmů a knih, protože šok z jejího umučení skutečně rezonuje celých těch 50 let. Nedávno celou tu problematiku řešila mmj. i 7. série American Horror Story: Cult. To, jak s tématem naložil Tarantino, je až dojemně krásné. Něco takového bych do něj nikdy neřekla. #čsfdprojekce (15.08.2019)

„Bol mu viac, ako brat a len o čosi menej, ako žena.“ Pomsta Hollywoodu. Asi prvý Quentinov film, do ktorého sa mi vyložene nechcelo, ale nakoniec to bol v dobrom tak priamočiary a jednoduchý príbeh, až som zostal milo zaskočený. Americké 60. roky sú mi hrozne nesympatické a bojím sa ich, ale Vtedy v Hollywoode mi sadlo. Dokonca mi sadla (skvelá) dvojka sympaťák Pitt a citlivka DiCaprio, retro atmosféra bola skvelá (nielen vizuálne, ale i soundtrack), kasting parádny (dokonca ani Pacino mi nevadil) a na konci sa s tým QT pekne pohral, to som vážne nečakal. A namakaný pes k tomu. Za mňa veľká spokojnosť a iba minimálna nuda (niektoré scény by som možno na Quentinovom mieste vystrihol, ale na druhej strane chápem, prečo ich tam nechal/chcel). (12.12.2019)

Tak sem po 3/4 roce konečně dostala náladu zjistit, co se to tenkrát v Hul-Mi-Údu vlastně dělo. No a zjistila sem, že se tam dělo z drtivý části úplný hovno. Kde začít? Jako skorolesba začnu Hárlej Kvýnovou, která tady nemá absolutně co hrát, jelikož jediný co dělá je, že se infantilně směje na všechny strany a chodí sama na sebe do kina, což chápu, taky na sebe chodím do kina. Pak tu máme Lea, kterej hraje dobře, ale hraje uplakanou kundu co má asi permanentně krámy, jinak nevim proč je pořád tak přecitlivělej se sklonem brečet kvůli každý píčovině. Famózní Jullia Butters, ze který bude za pár let kolosální mrdna, dostalo trochu prostoru a využila ho skvěle, stejně jako švihlá hípísačka Margareth Qualley. Jenže to vše je na 161 minut žalostně málo a nebýt Brada Pitta, tak sem měla problém to vůbec dokoukat. Každopádně jeho postava je z těch, co se ve filmu objevují furt, jako jediná v pohodě a drtivou většinu povedených scén, co ve filmu jsou, má na svědomí právě Brad, ať už je to scéna na ranči Charlieho "rodinky", škádlení s Margaret, vybíjená na konci, perfektně vycvičenej hafan či scéna s Brucem Lee, kde sem se smíchy skutálela z gauče a i když sem rákoska, tak .... píííčo, to nemělo chybu, jak s ním jebnul o ty dveře. Na druhou stranu chápu, že dcera Bruce Leeho byla z této scény nasraná, taky bych nebyla nadšená kdyby mi z táty udělali ve filmu debila. Každopádně i když Brad je zde skutečně oscarovej a sošku si zasloužil, film jako takovej se občas táhnul až neúnosně, brutality je povážlivě málo a celkově to Tarantýno tak trochu dojebal a těch 10 oscarovejch nominací nepochopím ani za Buddhu. Ale Brad právem a konečně se dočkal, pyčo! (05.05.2020)

Nadrtit pětatřicítkové pásy Quentinových filmů na prášek a jako antidepresivum ho denně šňupat, tak jsem nešťastnější holka na světě. DiCaprio a Pitt jsou dokonalí, stejně jako jsou dokonalí Rick a Cliff. Když se člověku podaří nepustit k sobě žadné spoilery, je ten MacGuffin fakt boží. Konec emo komentu. Jo a taky díky za Luka Perryho <3 RIP. (15.08.2019)

Ať nad tím filmem přemýšlím jakkoli, paradoxně jsem se nejvíc bavil tím, jak mě snímek nijak zvlášť nebavil. :o) Spousta ztracených existenci ve Cesmínovém lese, mnoho filmových narážek, z nichž 90% jsem učro nepochopil, ale ty, co jo, mě bavily (Corbucci, sranda á la Bud Spencer z Bruce Leeho, Reinlova západoněmecká verze Jamese Bonda). I přes častou nudu film plynul, občas tu víc, tu méně zaujal a mířil k vynikajícímu finále, který jsem si, jako člověk obeznámený se společenskými souvislostmi, užil. Docela to šlo. A to mi v současné době, kdy Tarantinovi filmy mají sestupnou tendenci, přijde jako solidní hodnocení mého víceméně spokojeného zážitku. 70%. (19.08.2019)