Tenkrát v Hollywoodu

Nejhorší Tarantinův film a jeden z nejúnavnějších kino zážitků vůbec. Na tom filmu se dají pochválit pouze dvě věci a to slušná retro stylizace a perfektně hrající Pitt s Dicapriem, zbytek nestojí ani za řeč. Bruce Lee je ve filmu 2 minuty a není divu, že dcera je naštvaná za takovou parodii, co tam předvádí. Charles Manson je ve filmu 5 sekund! O kterém to původně mělo být a svůdná Margot Robbie je ve filmu dohromady asi 8 minut, takže víceméně 2 a půl hodiny keců o něčem, co mě vůbec. ale vůbec nezajímá a ještě se by se dalo překousnout, že se Tarantino vykašlal na akci, ale že se vykašle i na humor, tak to je už trestu hodné. Trošku to zachraňuje Finále, které si krade Pitt pro sebe a alespoň v posledních 10 minutách Tarantino dává najevo, že je režisérem on, ale na 3 hodiny materiálu, je to nedostačující. Kolegové film vzdali už v půlce. Tohle mě míjí. 40% (12.09.2019)

(1001) Pořád sice nechápu, o co Tarantinovi šlo, ale vlastně se mi dost ulevilo, protože jsem se bála, že to bude mnohem horší. Že je ale úplně umělecky vyčerpaný, to už je zdá se pevně zakořeněné. Nebo teoreticky nejde poznat, jestli je umělecky vyčerpaný nebo ne, protože je tak strašně zamilovaný sám do sebe, že mu na tom ani nesejde. (31.12.2019)

Ultrapohodové filmařské retro s prosluněnou atmosférou osudového léta 1969, jehož fiktivní i reálné postavy pomalu, ale zábavně kráčí k jedné temné noci, která otřásla Hollywoodem, Amerikou a symbolicky ukončila květinová šedesátá. Určitě si o ní před kinem přečtěte základní fakta, jinak nedáte finále filmu, které jsem odhadl dopředu a měl z něj příjemně smíšené pocity. A DiCaprio a Pitt mají skvěle napsané postavy a válejí. (26.08.2019)

Finální akt nemá oporu v předchozím dění; fungoval by nemlich shodně jako samostatná půlhodinová povídka "co kdyby". Přes dvě hodiny jde tedy o blbinu beze směru a slepenec zbytečných vatózních scén, které... Jsou natolik vypiplané, vtipné, pointované, holdy vzdávající, skvěle zahrané a dobově zasazené, div si až jeden nestýská, že jich není ještě o pěkných pár více; jakkoli jich samozřejmě mělo naopak být o pěkných pár méně. A kdyby to bylo méně "od milovníka Hollywoodu Tarantina pro milovníka Hollywoodu Tarantina" a především více soudržné, pak bych odcházel z kina spokojen bez výhrad. (15.08.2019)

I den poté nadšení a touha vydat se do kina podruhé. Vyhlídková jízda po Hollywoodu druhé poloviny šedesátých let první dvě hodiny dokazuje, jak se Tarantino pořád vyvíjí a nebojí se nejít úplně na ruku divákům ani se skoro stomilionovým rozpočtem a zároveň nepřestává bavit a okouzlovat, byť trochu volněji, méně upovídaně a skoro až artověji. Na konci to všechno dráždění utne tak sebevědomě a explozivně, že mu musí být vděční i ti, co se doteď nudili. Každopádně člověk určitě nepotřebuje studovat reálie a nakoukávat seriály a filmy, aby si tuhle láskyplnou parádu mohl užít. Stačí vědet, kdo byl Manson a Sharon Tate. (15.08.2019)