Wonder Woman 1984

Prazvláštní film, který jakoby nedokáže udržet myšlenku, přestože jde evidentně za konkrétním cílem. Začne to jako nějaké rozverné dobrodružství z osmdesátek (souboj Amazonek), aby se poté otočila nálada o 180° a na scénu nastoupila friendly neighborhood Wonder Woman. Více to v úvodní akci připomíná svou nadsázkou parodujícího Posledního akčního hrdinu než upřímně naivní staré komiksové sešity. No a pak Jenkins znovu změní náladu, opustí veškerá žánrová pozlátka a začne budovat drama o třech proměnných. Jakkoli motivace klíčových hráčů nejsou hloupé, nedaří se jít pod povrch, ani dostatečně tlačit na pilu. Ostatně, i něco tak silného jako motiv člověka, jemuž "vezmou" tělo a tím ho de facto připraví o život, se vůbec neřeší. Finále je pak nejspornější moment. Cení se snaha o to vyhnout se dalšímu digitálnímu bordelu, ale nejsem si jistý, jestli mě Diane svým dialogem opravdu přesvědčila. Wonder Woman 1984 určitě není nejhorší komiksová adaptace, jaká kdy vznikla. Jde ale o dost nesourodý patvar, který má dobré jednotlivosti, ale nefunkční celky. Gal Gadot každopádně zůstává uhrančivou divou filmového světa. A je otázkou, jestli by bez ní nebylo hodnocení mnohem kritičtější. (30.12.2020)

5/10. Tam, kde první díl sympaticky kombinoval válečnou romanci s pompézním komiksem, se druhý díl rozhodl ve funky atmošce rozehrát šarádu, která se rozpadá už v samotných základech (nedává to příliš smysl). Všemu podráží nohy lenivě sepsaný scénář, do očí bijící nesmysly a tragicky natočené akce, která patří zdaleka k tomu nejhoršímu, co nám komiksové blockbustery nabídli. Taková gumovost, nereálnost a digihnus by snad neprošel i v titulním roce 84 - děs běs. Nad vodou to opět drží ústřední dynamika dvou protagonistů (tentokrát spíše neselhávající Pine) a pár slušných nápadů spojené s danou dobou a komiksovým setupem. Jedničku fakt miluju. Dvojka je bohužel slušné zklamání. (07.01.2021)

Jako, nemám s tím v podstatě vůbec žádný problém. Celé to svojí roztomilou retro naivitou připomíná minulou éru, a film působí, jako by vzniknul ve stejném roce co Donnerův Superman, což je pro mě osobně ohromné plus. I digibordelu ubylo, což je taky fajn. Neurazilo a lehce nadchlo, podruhé už to uvidím jen s dcerou za 10 let. [HBO GO] (21.04.2021)

Nejde jen o to, že je to tak nekonzistentní ve všech detailech, až by jeden řekl úplně pitomé, horší je, že je to tak primárně vyděračsky a predátorsky útočící na všechny způsoby na první signální, plné nejobvyklejších klišé, předsudků a zjednodušujících polopravd. *** Nejhorší na tom tedy je, že je to celé až do konce přesně taková lež a kýčovitý, narůžovo nabarvený sebeklam, před jakým ta schizofrenická zápletka chce v lepších chvílích diváka varovat. Je mi z toho zle tím víc, čím hůř se to tupou lžící s bezelstnou blbostí vrtalo v největších bolestech dnešního světa. Člověk by chtěl Patty Jenkins zároveň profackovat i ji obejmout a hlavně změnit svět jednou provždy v lepší místo už proto, aby nikdy znovu nemusela pocítit potřebu se přiblížit k filmování a něco velkodušného sdělovat. *** To, co tu píšu, není nic proti pohádkám ani proti komiksům obecně, naopak, ty dobré si zaslouží, aby se od zrna oddělovaly plevy. Opravdu mám pifku konkrétně na takovéhle ze řetězu utržené přeslazené naivní a hloupé paskvily. *~ (08.05.2021)

S Patty Jenkins kamarád opravdu nebudu. Mělo to sice pár akčních scén, kterým nechyběl nápad a Hans Zimmer jim dodal výbornou kompozici, jenže to je po hříchu všechno. Připadal jsem si jak na seanci uvědomělé aktivistky, nikoho nezabít vole, ženy forever, apel na lidstvo snad ve všech oblastech, ach bože, spláchnout do hajzlu a zhasnout. (17.04.2021)