Valerian a město tisíce planet

I kdybych neznal jméno režiséra, velice rychle bych si tipnul, že projekt má něco společného s králem francouzské komerční produkce Lucem Bessonem. Jeho filmařské uvažování a hodnotový žebříček se do snímku jasně promítly. Vždycky byl zastáncem toho, že film má být podívaná a má představovat únik z fádní a někdy i nepříjemné reality do světa fantazie a dobrodružství. Technická a vizuální stránka u něj většinou válcovala příběh, a to se projevilo i na Valerianovi. Jako komiksovou adaptaci zvládl sice Besson Valeriana líp než Tajemství mumie, ale nemůžu mu při nejlepší vůli dát vyšší nadílku, protože svůj kousek cílí na úplně jiné publikum, resp. publikum jiné věkové kategorie. Valeriana bych si užil tak ve 14 letech, dnes už mě míjí obloukem. Besson se tady ukazuje jako megaloman a mám pocit, že v poslední době trochu ztrácí cit pro míru a čich na komerčně úspěšné projekty. V jednotlivostech to funguje, jako celek je to naivní, barvotiskové a přeplácané. Jestli existuje pro muže důvod Valeriana vidět, pak je to přítomnost Cary Delevingne v hlavní ženské roli. Kdyby mi bylo 15, měl bych její plakát nad postelí a ve 20 bych snil o tom, že si s ní dám rande. Má nepopiratelný šarm, grácii modelky, slušný herecký rejstřík a energii mládí. Do komiksového velkofilmu padne jako ulitá. Celkový dojem: 40 %. (24.12.2020)

No hezky se na to koukalo, to jo. Od Avatara tu snad nebylo velkolepější trikové sci-fi, triky ovšem nejsou všechno a ačkoliv se Bessonovi povedlo zaujmout hned první scénou, brzy mu dochází dech. Jakoby se totiž rozhodl nevyprávět příběh, ale pouze představit svět, v němž by se mohlo odehrávat dalších dvanáct filmů. Což o to, ten svět je fakt krásný, když však po plátně běhají nudní hrdinové a reálně zasáhnou do příběhu spíš omylem, tak se dřív nebo později nuda dostavit jednoduše musí. Ať už to vypadá sebelépe. Hlavní postavy jsou celou dobu zbytečně mimo dění a zajímavější a napínavější věci se dějí téměř bez jejich přičinění. (16.08.2017)

Luk se po dlouhých dvaceti letech probudil z kómatu, vzpomněl si, že býval nápaditým režisérem s úžasnou fantazií, nonšalantně a s grácií si vytřel prdel chcípajícími a násilně dojenými Hvězdnými válkami a zmáknul Šestý element, potěšitelně vinnou, příjemnou, milou, nápaditou a vizuálně vymazlenou scifipičovinku, kterou zdejší míšní kapacity nezaslouženě odsunuly do modrých čísel, patrně proto, že tomu zase chyběl teplouš s kladívkem nebo šišoidní izraelska pizda s bitchíkem v „dokonale aristotelovském“ scénáři. Ta vizuální hravost by byla skoro na plnou palbu, a tak je velká škoda, že to Luk nerozvážně osázel dvěma kástingovými vředy v podobě snad neslizštějšího a nejnesympatičtějšího párečku nehereckých monster všech dob. Genetické anomálie s talentem bakterie tetanu Dán DeHnus a Kára Delues velmi necitlivě degradují to jinak nádherné sítnicové porno a místy navozují pocit, jako by člověk hleděl na luxusní, skvostně vysoustruženou ženskou prdel, zhyzděnou na každé půlce obřím hnisajícím jebákem. (04.11.2017)

Stopáž 137 minut budila obavy, a to zcela oprávněně. Besson ukazuje celý komiksový svět poměrně zeširoka a představuje až příliš jednorázových postav, kvůli čemuž se ve snažení ústřední dvojice časem začnete ztrácet. Vizuál je skutečně osobitý, videoherních prvků nakonec není moc a po stránce efektů a barevnosti si stěžovat rozhodně nemůžu. O to déle trvá si uvědomit, že se tam vlastně nic moc neděje a že DeHaan fakt není charismatický hrdina. Cara to zachraňuje, do Bessonova vesmíru se spoře oděná hubatá modelka prostě hodí. Bojím se, že tohle uchopení komiksového předchůdce Hvězdných válek Bessona do extratřídy nevrátí a pouze první pětiminutovka snese srovnání s Pátým elementem. O propadák se určitě nejedná, ale třeba nedlouhá camea Rihanny a Ethana Hawka ukážou potenciál, který nebyl naplněn. Z vtípků, postav i samotného příběhu čouhá nedotaženost, což je prostě škoda. Ale víc než kdy jindy se hodí říct, že je to barevný a hýbe se to. (16.08.2017)

U tohoto filmu si se zdejšími hodnoceními prostě sednu. Luc Besson se rozhodl natočit epické sci-fi, což se mu po vizuální stránce naprosto dokonale povedlo. Ale po straně herecké a příběhové je to naprostý debakl. Sice je znát, že původní pohádku má v úctě a vymyslet veškeré prostředí digitálně také zřejmě muselo stát poměrně dost úsilí, ale co je mu to platný, když mu hlavní role hrajou herci, kteří jsou plastičtí jak Barbie a Ken. Hotové dokonalé zpodobnění člověka v té nejblýskavější podobě. Plus k tomu přidejte příběh nepříběh, který spíš nudí, než baví a tak nezbývá nic jiného, než si užívat alespoň ty barevné obrázky, protože na barvách tu tvůrci digitálních efektů opravdu nešetřili. Škoda ale, že na digitálu mi většinou vadí právě samotný digitál, i když zde překračuje veškeré existující hranice. Asi jsem už ze staré školy. A tak to bez větších výhrad v rámci sci-fi od Luca Bessona vyhrává Pátý element, který je prostě někde úplně jinde. Říkal jsem to už víckrát, ale akční herci jako byl v devadesátých letech Bruce Willis se dnes už nerodí. A nebo se pro ně nerodí dostatečně dobré scénáře. (25.07.2018)