Na špatné straně

Sociální drama v hávu gangsterky působí zpočátku mírně ospale. Ale zdání klame. Na pozadí ne příliš zajímavých událostí je nám představen svět zoufalců. Nejsou to jen lidé z okraje společnosti, jak nám je dosud filmový průmysl servíroval. Jsou to obyčejní pracující lidé, policisté i bankovní úřednice, kteří se dostávají do svízelné situace. Není důležité, kdo koho okrade, kdo koho zabije, je důležité vidět, že okrádáni a zabíjeni jsme pomalu my všichni. Filmu by prospěla kratší stopáž, úvodní seznamování s postavami je na moderní film zbytečně zdlouhavé. (30.01.2022)

Na základě zcela tuctové a milionkrát ohrané výchozí zápletky dokázal Zahler stvořit výjimečnou kriminálku s obdivuhodným příběhovým i myšlenkovým rozmachem a unikátní cynickou atmosférou odvrácené strany života v současném americkém velkoměstě. Gibson je vynikající (asi jeho nejlepší role od milované Odplaty) a charismatické drsňáky zvládá stále s přehledem, a klíčová scéna, která by v podání "běžného" režiséra trvala pravděpodobně jen pár minut, zabere v tomto velmi dlouhém a pomalém snímku snad čtvrtinu stopáže... Nutno vidět, něco takového tu nejspíš zase nějakou dobu nebude. 85 % (29.03.2019)

"THE ENTERTAINMENT INDUSTRY, FORMERLY KNOW AS THE NEWS, NEEDS VILLAINS." -------------------------- Milujem to! Zahler je po vynikajúcom Tomahawku a ešte lepšom Bloku 99 späť v plnej paľbe s týmto pôsobivým procedurálnym policajným thrillerom, v ktorom hviezdi šedivý Mel Gibson a opäť raz Vince Vaughn, herec s koreňmi hlboko zapustenými v komédii a komike, ktorý ale svoj seriózny charakter a kvality záporáka/dobráka predviedol napr. v druhej sérii True Detective či práve vo vyššie spomínanom väzenskom bloku s číslom 99. Aj keď je násilie Zahlerovým trademarkom, tu je trochu umiernenejší a počas celej stopáže takých scén spočítame na jednej ruke, čo mne plne vyhovuje. Kamera veľmi výborná, filtre efektné, najmä žltý a tmavomodrý. Film v strižni dlho nepobudol, niektoré scény sú až príliš dlhé, iné zase ponúkajú lepšiu možnosť vychutnať si ich. Dragged Across Concrete je neprekvapivo brilantný film, jeden z minuloročne najlepších, a už nám stačí len očakávať, že podobnú pecku prinesie aj v budúcnosti, napríklad ten Ganson Street, ak vôbec niekedy uzrie svetlo sveta. Zvažujem päť hviezd a druhý replay hneď zajtra. (22.03.2019)

Procedurální rozbor jednoho (ne)policajního zákroku s dlouhou expozicí a nepředvídatelným vyvrcholením. Černá, krutá alternativa k milované mainstreamové Lethal Weapon, ve které se poručík Martin Riggs definitivně otočí systému a politické korektnosti zády, a po dirtyharryovsku namíří na sakra upgradovanou verzi nihilistických zm*dů z Big Lebowskiho. Na to, jak je film dlouhý, se toho v něm uděje málo. Jeho události bych přestříhal do prvních dvou hodin a pak teprve rozpoutal v poslední půlhodině absolutní inferno, které mu tak trochu chybí. Inferno s více rozpracovaným záporákem Thomasem Kretschmannem. Holt nás Zahler rozmlsal vybroušenějším, koulervoucně dokonalým Blokem 99. I přesto je ale Dragged Across Concerete pořád hodně cool jízda, která baví jinakostí a u které pěkně mrazí. A ve které Zahler sympaticky dohrává předešlý masterpiece, třeba postavou Jennifer Carpenter, která zde políbí nožičky svého batolátka. P.S.: Scénu v bance bych ukázal celou. [Sitges FF] (10.10.2018)

Nečekala jsem až takovou poťouchlost, ale tenhle film jen formálně využívá žánr detektivky jako z partesu staré školy, aby nám v tom drsňáckém oblečku naservíroval už ne tak divácky sexy kritiku dnešního asociálního státu a nespravedlivého a krutého ekonomického systému. Hlavní i vedlejší postavy dělají zoufalé věci především z tísně a existenčních důvodů: jejich rodinní příslušníci nemají potřebnou péči a bezpečné zázemí, nemohou si dovolit důstojně žít, chybějí peníze na léky, na služby, na školy, na nájemné, na život v bezpečnější čtvrti, bez vyhlídek na dobrou budoucnost je těžké i požádat svou dívku o ruku, a když se k tomu člověk přece jen rozhoupe, chytrá dívka ho přesně z toho důvodu odmítne, psychicky zdeptaná matka po třech měsících od porodu utíká od milovaného miminka do práce, i když se z toho může pominout žalem, protože vydělává víc než manžel atd. atp. *** Kdo by čekal, že Zahler je vlastně takový Ken Loach v drsnější verzi. Ačkoli upřímně - tady sice vyhřezne víc útrob a líp si uvědomíme fyzickou stránku věci, ale je to přece jen Ken Loach, kdo nevyměkne a nechá příběh skončit bez naděje na lepší zítřky, opustí postavy uprostřed stupňovaného zoufalství (Sorry We Missed you). Ale zas je fakt, že ten Zahlerův závěr se zaslouženou masáží s výhledem na oceán lze číst i jako úsměšek a trpký žert. A pak taky, Zahler má ještě čtyřicet let k dobru, aby s tou sociální kritikou ještě přitvrdil. *~ (02.08.2020)