Foxtrot

Těžké hodnotit. Rozhodně jeden z filmů, které neprošumí a zasáhnou. Ale stejně jako ve filmu nikdo doopravdy netančí foxtrot není ani lehké přijmou způsob vyprávění. První část byla neúnosně protahovaná, druhá se mi líbila ve své tragikomické metaforičnosti nejvíc .Ta poslední se mi zdála vykonstruovaná už až moc. (16.04.2018)

Nejen pohyb osob je třeba kontrolovat ve válčných zónách, ale také (a zde především) velbloudů.... Uznal jsem oprávněnost kritiky (Gudaulin*****): "Do divadla nebo na koncert bys do Brna zajel a kinematografie Ti za to nestojí?:-) Koukám, že v Brně si dokonce můžeš vybrat ze dvou kin. Spoj to s něčím přízemním, jako je nákup, nebo výlet po památkách a budeš mít jedinečnou možnost vidět Foxtrot na velkém plátně." a vyrazil po 40 letech do Žďáru, do kina Vysočina, v němž jsem kdysi strávil mládí, a z jehož představení (Mladý muž a bílá velryba), kterého jsem se naposled zúčastnil, hanebně zdrhnul. Kino se od té doby moc nezměnilo, jen sedadla jsou nová, pohodnější, ale je jich tam snad o polovinu méně (kdysi tohle kino praskalo ve švech). Kolo jsem dal do šatny, koupil si lístek (80 Kč) a mizernou kávu (36 Kč), a připojil se k deseti návštěvníkům, z nichž jeden pendloval dovnitř a ven... Ale abych pro kino nepřehlédnul film! Ten je důmyslně vybudován na trojúhelníkovém půdorysu, základnu (body A a B) tvoří dopad virtuální a reálné smrti vojáka na jeho otce, dílem i matku a další členy rodiny; vrcholový bod (rozhodně i vrchol celého filmu) pak vojenský život na kontrolním stanovišti "Foxtrot". Časový pohyb je A-C-B, pohyb kvality C-A-B. Pozn. 1: Přestože film je truchlivý, najde se tu i veselá scénka, samozřejmě myslím na kouření trávy, kterou si voják Jonathan zapomněl doma (už to by kuřák asi neudělal), otec Feldmann (dříve kouřil jen komerční cigarety) ubalí během několika vteřin dokonalého jointa (zřejmě jej vyrobila firma Coen & Roubicek) a s matkou jsou veselí ještě dřív, než začnou kouřit. (11.05.2018)

S izraelskou kinematografiou človek len málokedy šliapne vedľa. V tomto prípade sa ale treba vyzbrojiť poriadnou trpezlivosťou. Začína to ako prehnane patetická, uslzená dráma. Pokračuje to minimalistickou štúdiou do hĺbky psyché vojaka na stráži kdesi v totálnych krkahájoch (prečo, preboha, chodili v tých kanadách priamo cez tú mláku ľadovej vody, keď sa dala obísť???). Koniec je absurdný ako sám život a všetko podstatné sa odohrá rýchlejšie než streľba v Tarantinových filmoch. (27.09.2019)

Film pouze se třemi postavami plný záhad a zvratů. Je to chytrý, neobyčejný, zábavný film s filosofickými tématy nutící k přemýšlení a je obtížné na něj zapomenout. Trpce krutá závěrečná scéna. Od začátku kamera pozoruje výraz tváře otce z důvěrné blízkosti, ale přidává ještě jiné, účinné a tiché detaily: reakci psa, náplast na ženině těle, mobil, jenž otci každou hodinu připomene – „vypijte sklenici vody“. Člověk se přistihne, že sám maně hlídá, jestli hrdina radu dodrží. Nálada prostřední kapitoly včetně tance se samopalem je téměř snová, nápodoba vleklého času takřka doslovná a historka o pubertální směně „nahatého“ časopisu za svitek tóry vlídně čistá. Právě tady lze rovněž vysledovat, proč asi film dostal ve své vlasti nálepku protiizraelský: vadí zjevně pochyby vojáků, „s kým vlastně bojujeme, nikoho nevidím“, výbušná scéna i její řešení ve stylu „ve válce se zkrátka takové věci stávají“. Třetí kapitola v bytě rodičů vede k analýze, rozkrytí a očistě jejich vzájemného vztahu. Ukáže se tedy, že provokativní „armádní“ motiv posloužil jen jako záminka k intimní hodině pravdy. Okamžik, kdy se pár zase dovede společně zasmát, je osvobozující. Ale závěrečná pointa je manipulace s osudem a film úplně zbytečně shodí. (31.10.2019)

Existují filmy příjemné na pohled, pohodové a sympatické, se kterými strávíte dvě hodiny času, abyste na ně do druhého dne zapomněli. A pak jsou ty o poznání méně přístupné, zhlédnout je znamená podstoupit jistou námahu, chvilku s nimi zápasíte, aby ve vás ještě dlouho rezonovaly, nutily k návratu, přemýšlení a srovnávání. Právě takový je i Foxtrot. Není to žádný sympaťák, který si vás získá na první pohled. Každá z jeho tří částí má odlišný charakter - a teprve ta třetí všechno dosud viděné propojí a odůvodní existenci obou předchozích. Měl jsem problém s komorním charakterem a pomalým tempem první části, až kafkovská absurdní atmosféra s vymazlenou kamerou ve druhé třetině mě probudila z letargie a závěrečné bolestné vyrovnávání s realitou dvou stárnoucích partnerů, kterým zbydou už jen vzpomínky, jsem vnímal s maximální citlivostí. Když jsem před pár dny o Teheránu tabu napsal, že je to pro mě vyvrcholení Febiofestu 2018, netušil jsem ještě, jakého bude mít ve Foxtrotu soupeře. Oba snímky jsou pro vládnoucí režim nepříjemné a zasahují ho na nejcitlivějším místě. Foxtrot je ale filmařsky rafinovanější a klade na diváky větší nároky. Oba jsou politicky angažované a provokativní, Foxtrot je ale intimnější. Má obrovskou sílu ve schopnosti vystihnout odhalující detail, zachytit a zvýraznit pro panující systém charakteristické rituály. Foxtrot při vší depresi, kterou přináší, ale ukazuje, oč je na tom izraelská společnost proti Íránu líp. Film nemusel vznikat v emigraci ani není výsledkem disidentské odvahy. Je součástí diskuze ve veřejném prostoru a vyvolává polemiky, což nikdy není na škodu. Celkový dojem: 95 %. (04.04.2018)