Tátova volha

Pro mě příjemné filmové překvapení, moc pěkně natočené, s velmi podmanivým hudebním podmazem. Příběh dvou žen, které nečekaně ztratily osobu z kruhu nejbližších a zůstaly jen spolu, samy dvě, bez pojítka. Hledají si k sobě cestu, chtějí si porozumět, spoustu věcí vysvětlit a najít odpověď, ne jednu... Eliška Balzerová s Táňou Vilhelmovou to výrazně popotáhly, obě byly úžasné. A jen tak si pohrávám s myšlenkou, jak tolerantní bych byla či dokázala být... (03.10.2018)

Jednoduchá road movie s triviálním motivem, která ničím neohromí, ale ale celkově se na ní docela příjemně dívá. Stařičká volha je krásný muzeální kousek, kýčovité záběry té naší české zahrádky jsou kouzelné a potěší stručný přehled hereckých veteránek. Ani ta Vilhelmová mi tady nevadila. K smíchu tu toho sice moc není, místy spíš naopak, ale nějaký ten pohodový základ tu je a to sice počítá. Na jedno podívání oukej. 60% (06.01.2020)

Jako milovník road-movie filmů jsem se na tohoto českého zástupce tohoto žánru dost těšil. Balzerová, Vilhelmová a k tomu jedna stará Carevna GAZ 21, hmmm to vypadalo slušně. Hned začátek se mi líbil, připomněl mi, že i já si takto před lety pouštěl stále dokolečka ze záznamníku vzkaz od někoho, kdo v té době už nebyl... Těch pár slov někým ve spěchu nahraných na tu malou kazetku, když jsem nebyl na telefonu mělo cenu zlata. Byl to kousíček něčeho co se smrti a času nepodařilo vzít sebou... --- Jenže pak dojde k nalezení kresby a výlet tátovou Volhou... Film se rázem změní na reklamu na Tatranky Opávia a kamera či dron s kamerou začne zuřivě přelétat nad malebnou českou krajinou, kde se silničkou sune červenobílý veterán. To vše ve slunečných paprscích mocně podbarveno jímavou hudbou Muchowa... A tak je to celou dobu až film začne nudit. Trochu z nudy vybočují jednotlivé zastávky, ale nějak to nebylo ono. A jak má rád Vilhelmovou, tady hrála hrozně. Její umělé úsměvy (všimněte si, že se celý film nepřirozeně culí) mne fakt vadily. Také mi vadilo to ,,řízení'' obou dam, kdy bylo zjevné, že neřídí... Točit volantem sem a tam z leva do prava když v zadním skle ubíhá rovná silnice, to jsem naposledy viděl ve videoklipu Ondřeje Havelky - Blue Moon, tam si z toho ale dělali právě tím kroucení volantu srandu, nebo v Nudě v Brně... Holt majitel Carevny miláčka nechtěl asi filmařům a herečkám půjčit, nebo bylo řízení tohoto ruského okopčeného Forda šedesátých let přeci jen pro ně náročné... Film se tak snaží při jednom hledání příbuzného sdělit starou pravdu, že i cesta může být cíl. Ukáže také celkem věrně, že se ženským kolem čtyřicítky se najednou samo něco přehodí a přeprogramuje v kokpitu a začnou se chovat naprosto iracionálně. Svým způsobem film celkem zachránil samotný konec. Každopádně na komedii tam těch fórů ke smání moc nebylo, na drama tam nebyly žádné emoce a jako videoklip s Volhou to bylo sakra dlouhé... Dávám tedy za tři naškrabané dopisy, ale je to jen tak tak... * * * (17.10.2018)

Není to nic extra, ale dá se to. Sice ten začátek je strašně nudný, ale jak se dámy vypraví na cestu, je to zajímavější. Komedie to vlastně taky moc není, takže to je jen další české drama, co nic moc nevypráví, ale dívat se na to dalo. Některé scénky překvapivě fungují a ačkoli mě finále zklamalo, přesto to asi bude jeden z nejlepších letošních českých filmů. Což je na jednu stranu celkem na nic, protože tohle je tak strašně průměrný film... Hastrman se mi teda líbil o něco víc. Slabé 3*. A to to ještě zachraňuje fakt, že je to vlastně road movie a to já můžu. (26.10.2018)

Hledání ztraceného syna. Vejdělkova ženská road movie nabízí, bohužel, jen samá schémata. Rakovina, nevěra, láska, lež, dávná tajemství, odpuštění... to všechno vytváří ve Vejdělkově filmu patřičně jímavé pozadí pro bilancování dvou žen, jejichž vztah prochází zkouškou upřímnosti a vzájemného pochopení. Problém je v tom, že Vejdělkova filmová tvorba nepřináší veskrze nic nového, neotřelého, zajímavého. Přehlídka osvědčených scénáristických, hudebních i hereckých postupů, včetně vytváření samoúčelného humoru, ovšem konvenuje průměrnému divákovi, který si již uvykl, že při návštěvě kina obvykle dostává to, co očekává. Tím je řečeno vše. (30.03.2019)