Barry Lyndon

Thackeray byl génius. Kubrick též. Tady se nadálku střetli v interpretaci Thackereyho díla. Hodně krutá a nemilosrdná satira, především vůči hlavní postavě, na jedné straně - takřka "laskavé porozumění" na straně druhé. Naprosto jiná vyústění knihy a příběhu. Proč? Doba je prostě jiná. Naléhavost kritiky odpadla, citelná ironie již naštěstí nikoliv. (07.10.2004)

Barry Lyndon je film, jež skutečně nelze nazvat jinak než prvotřídním uměleckým dílem. Je to oduševnělá, vznešená, elegantní a pozor, velice skrytě také satirická freska vysoké anglické společnosti 18. století z pohledu vzestupu a pádu jednoho (ne)šťastného (anti)hrdiny. Ačkoliv film je až distancovaně chladný za účelem dokonalé preciznosti, která se mimochodem vydařila, v minimalistických náznacích lze zejména v první polovině pocítit náznaky hlubokých emocí a to nelze vysvětlit jinak, než genialitou jednoho z hrstky nejlepších režisérů všech dob. Bezchybný a okouzlující je také audiovizuální kabátek - nádherné scenerie snímané Kubrickovsky strnulou kamerou s patřičným odstupem a hudba - skvělá, dobová, potírající případnou zdlouhavost a zajišťující kontinuitu v pomalejších scénách... Ne, netvrdím, že Barry Lyndon je v každém momentu stoprocentně zajímavý a zábavný, protože není, ale je jedinečný, opojný a nezapomenutelný. 9/10 (25.03.2009)

Cynická rokoková noblesa v dokonalém zarámování. Tímhle filmem Kubrick snad nejvíc potvrzuje, že práce režiséra a kameramana je pro něho v podstatě jedno a to samé. Kouzlo obrazu spolu s hudbou bez problému smaže citový chlad a obsahovou netečnost, která u Kubricka občas hrozí. Podobný zážitek mám snad jen z Ciminovy "Heaven's Gate", i když tam jde spíše o fascinaci samotnou scénou. (02.07.2006)

Stanleyho galerie výtvarného umění, které muže konkurovat leda ta Ridleyho z roku 1977. Obrazy o lovci štěstí, který šplhá po sarkastickém žebříku oportunismu až do aristokratických výšin, jsou přenádherné. Škoda jen, že se do těch prostých pikareskních rámů nepodařilo dostat více srdce, jako se to třeba podařilo u lůžka malého Bryana či při poslední satisfakci za holubího vrkání, nicméně emoce nejsou prvoplánově to, co bych u chladného šachisty Kubricka vyhledával. „…good or bad, handsome or ugly, rich or poor, they are all equal now..” (11.06.2018)

Tak jak působí po výtvarné stránce obrazy velkých mistrů vrcholného baroka, tak působí i další skvost Stanleyho Kubricka "Barry Lyndon". Bez použití jakýchkoli osvětlovacích zařízení, pouze s použitím svíček a prací se světlem a stínem natočil bezchybný film, ve kterém každý záběr je skutečnou lahůdkou. A v tom všem se odehrává dojemný příběh muže, který se drápe výš a výš, aby nakonec nemilosrdně spadl k začátku. Životní výkon Ryana O'Neala a asi jediný Kubrickův film, který neměl problémy při uvedení s kritikou a jediný plně doceněný (no, kromě Oscara za režii). V době uvedení snímku nebyl nijak diváky oblíben, byl označen za příliš nudný a dlouhý. Blbost. Každý, kdo si dokáže vážit poctivého řemesla, třeba už jen za jedinečnou výpravu a kameru musí tento snímek ocenit. (06.10.2006)