Mechanický pomeranč

Bití, znásilnění, sklony lidského násilí. MECHANICKÝ POMERANČ činí neopakovatelným zjevením na poli literatury 20. století je jednak slang, kterým je příběh vyprávěn a jednak použitý styl, jež svého diváka chronologicky provádí Alexovými osudy v období mezi jeho patnáctým a osmnáctým rokem, ale více než souvislému vyprávění se podobá sérii navazujících obrazů, jejichž konečný smysl více než na autoru záleží na úsudku svého diváka. Doporučuji si usednout jako první ke knize Anthonyho Burgesse, kde dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená na knihu nikdy nezapomenout tak jako na film, kde nám to geniální režisér Stanley Kubrick představí v celé své genialitě. Netřeba dodávat, že MECHANICKÝ POMERANČ dnes patří do pokladnice světové kinematografie - bratři moji. (25.10.2011)

Za agresivní kritiku společnosti, pichlavou kontroverzi a celkovou odvážnost příběhu bych nejprve chválil autora knižní předlohy, ovšem Kubrickova realizace je neméně geniální. Řadu scén, které nelze ani dost dobře popsat v textu (Singin' in the Rain), dotáhl Kubrick ke skutečné dokonalosti, dokázal dílo nejen zfilmovat, ale ještě vylepšit, pozvednout jeho přednosti, udělat ho mocnější, více šokujicí a přesto ne přímočaré, ani úplně doslovné, aby zůstalo předmětem dlouhého morálního rozjímání. V podstatě mu rozuměl více, než samotný autor, což spolu s jeho zapálením, perfekcionismem a nezměrným talentem pro režii dokazuje, že on je zde tím pravým umělcem. 9/10 (03.01.2010)

Anarchistická odysea. Klub rváčů 70. let. Je jedno, jak tomu budu říkat. Důležité je, že jsem kontroverznější film v životě neviděl a jeho první polovina je pro mě tím největším filmovým zážitkem za poslední roky. Nebýt závěrečné utahané půlhodiny, která slouží k zamyšlení, tak se Mechanický pomeranč zařadí v mém pomyslném žebříčku na 2. místo. Správně, těsně za Klub rváčů. Alex i jeho životní příběh mě donutil k zamyšlení a zároveň mě i pobavil. Nemůžu opomenout skvělou hudbu, která dává filmu neuvěřitelný odpich. První setkání s Kubrickem dopadlo na jedničku. (19.04.2010)

Tak sugestivní film, až je to chvílemi fyzicky nepříjemné. Singing in the Rain, léčení, Alexovy oči a šok z toho, že nemám slov, chci skrývat pohoršení a zároveň nedokážu odtrhnout zrak. Jsem šťastný, že Kubrickova snaha ukázat světu něco, na co nemohl být ani trochu připraven, vyšla do posledního puntíku. Tím spíš, že takhle komplexní zážitek už i přes svůj vklad do historie filmu nikdy nezopakoval. (15.03.2006)

Ach, ta ujetá 70. léta. Je k nevíře, co Kubrick dokázal vytřískat z celkem nezáživné Burgessovy předlohy a kolika způsoby jeho dílo s divákem komunikuje (vynalézavě použitou klasickou hudbou, barvitou výpravou a kostýmy, cool anglo-ruským slangovým jazykem Alexe a spol). Kubrick operuje hlavně s kontrasty odrážejícími jím napadané pokrytectví a tak je násilí stylizováno jako balet a je podmalovávané nádhernou hudbou. Jako diamant zasazený do šperku se pak skví Malcolm McDowell, předvádějící sugestivně odpudivý herecký koncert. (25.07.2006)