Vražda v Orient expresu

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)

Snaha skloubit nejklasičtější z klasických detektivek s moderními filmařskými postupy je chvályhodná, ale ne úplně zvládnutá. Oceňuji Branaghovu jasnou vizi, odvahu přijít s vlastními nápady a konečně i absolutní oddanost příběhu a hlavní postavě, jenže ve výsledku schází jediná pamětihodná pasáž a hlavně ve druhé polovině se najede na monotónní staromilnou notu, která příliš neladí s úmysly natočit energickou verzi případu rozvážného intelektuála. Kouká se na to sice moc moc hezky a hvězdné obsazení potěší, ale pořád je to víc předvídatelné a míň cool, než by bylo optimální... (30.04.2018)

„NĚKDO NARUŠIL MOU TOUHU PO ODPOČINKU…“ /// Tak já vám nevím... hromada známejch herců, vyšetřuje tady jeden z nejslavnějších detektivů... ale je to jakási nuda. Ta paní vedle má furt nějaký připomínky (je to znalkyně, páč má doma všechny knihy + seriál a navíc je to manželka, takže ...) a já, jelikož jsem nečetl ani Babičku... no nestrhává mě to. I když je tady každej podezřelej a potencionální vrah (což asi má tak bejt). Dramatický finále je dostatečně dlouhý, ale nudím se. Prej PRAVEJ Poirot má úplně jinou osobnost. Prej, prej... nevím... ale film je nuda. I když hezky natočená. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1934 napsala Agatha Christie, neznám. 2.) David Suchet? Neznám... 3.) Ten novej Sherlock je zbytečně svižnej. 4.) Thx za titule „Parzival“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.02.2018)

Geniální teta Agatha Christie kulí oči, jelikož její Hercule Poirot dostal neskonale bizarní rozměr v novém hereckém představiteli. Ovšem může být spokojena, že nejnovější zpracování její veleslavné knihy už nepřipomíná druhořadou tv inscenaci, vlakovým kupé se neplouží zrůda typu Peter Ustinov a celé je to značně osvěžující, i když je k mání jen jedna vražda. Johnny Depp ve formě, jenže je to on, kdo záhy ve filmu končí, neb je záhadně zavražděn. Jeho kontroverzní postava je zahalena tajemstvím, které postupně odhaluje geniální detektiv s geniální dedukcí. 13 podezřelých ve vlaku diváka zaujme, vždyť je mezi nimi krasotinka Daisy Ridley, mumie Michelle Pfeiffer (ach jo, ta vypadala až odpudivě), Penélope Cruz, Willem Dafoe a mnozí jiní. Kupodivu má to spád, režijní nápady, výsostné technické zázemí. Překvapením je Kenneth Brannagh, je to marné, ukradl si film pro sebe. Prostě byl geniálně rozverný, nejednorozměrný, úplně jiný než jeho dosavadní předchůdci. Rozuzlení bylo zajímavé, pokud jej neznáte, samozřejmě. Vykašlete se na rozplizlé verze z let před opicemi, jen tahle má (moderní) náboj a esprit. Naznačení možného pokračování (Smrt na Nilu) v závěru navnadilo. Agatha mě začíná bavit. 10/10 (27.01.2018)

Přebarvená a přehnaně opulentní krimi limonáda v rukou prvotřídního fajnšmekra estéta, pedanta a milovníka klasických literárních předloh v jednom. Že to nejde moc dohromady ? To je pravda a podle toho to vypadá. Ne snad, že by Branagh před kamerou nebyl dobrý. Ze všech je naopak nejlepší, ale zároveň je jediný koukatelný. Pokud tedy nepočítáme působivé kamerové celky Istanbulu a horských výšin. Na to si ale člověk může pustit discovery. Ušetří si alespoň zklamání z nenaplněných očekávání kvalitní a hutné detektivky. (16.02.2018)