Jan Palach

50. výročí okupace, tak proč si to nepřipomenout nějakým filmem? Člověk si na jednu stranu asi řekne proč jestli tento film není zbytečnost, když se Palachovi a jeho odkazu věnovala už 5 let stará výborná televizní mini-série Hořící keř, Jan Palach má ale do Hořícího keře pořádně daleko a více než na politický aspekt věci se více věnuje Palachovi samotnému jako postavě. Režie se ujal Robert Sedláček a z počátku mi ten výběr smysl nedával. Viděl jsem od něj totiž pouze Dědictví 2 aneb Kurva se neříká a na tom filmu je smutné to, že nejlepším je na něm samotný název. Především jsem si ho ale pamatoval jako toho režiséra, který si přišel pro státní vyznamenání ve v mikině. A i přesto, že bylo od Miloše Zemana, pořád to bylo tak trochu skandální. U Palacha ale Sedláček dokazuje, že umí. Pořád je to dle mě režisér, který je perfektní v jednotlivých sekvencích ale to funguje o poznání lépe. To je asi největší slabost filmu samotného. Sedláček nabídne perfektní scény- Konfrontaci Palacha a varšavských vojsk, několik pár dialogových perfektních scén a především osudné zapálení Palacha je podáno excelentně. Jako celek ale zamrzí, že film je příliš rozlítaný. Příliš skáče v čase a občas se v něm těžko orientuje (někdy jsem nepobral jestli je pořád ten samý den nebo pár dní uteklo). Měl jsem taky taky problém v postavách: O hereckých výkonech budu mluvit za chvíli až se dostanu ke kladu snímkům, nejdřív bych ale rád projel negativa. A negativa jsou ty, že mi přijde, že si s nimi Sedláček nepohrál jak šlo a má od ní příliš daleký odstup. A to i u samotného Palacha. Jan Palach je důležitá osoba českých dějin a právem nebyl dodnes zapomenut a snad nikdy nebude. Z filmu jsem ale vůbec nepobral několik věcí:Jakožto velký sluníčkář nemá vůbec problém s topením štěnat, zápletka s milenkou jakoby tam vůbec nemusela být, Jeho vztah s matkou je podán hrozně podivným způsobem, že po filmu vůbec nemáme ponětí jaký vztah s matkou vůbec měl a to jsem ještě nezmínil to, že jeho vztah s přáteli ve filmu téměř není vysvětlen. Jediný co chce film podat je to, že byl Honzík Palach, citlivý chlapec toužící po spravedlnosti a světovém míru (scénka ve které si ho v hospodě objedná je geniální) A poslední problém který s Janem Palachem mám je ten, že je natočený hrozně poklidně, vůbec nevybočující z řady a zamrzí, že Sedláček prostě pomalu odvypráví příběh jednoho takového neobyčejného kluka a pak skončí. Je to škoda, když totiž srovnám s Hořícím keřem, pořád bych radši strávil ty 3 hodiny u něj. A teď ke kladům: Scénář Evy Kantůrkové je velice fajn a celkem účinné reflektuje skutečnost českou minulost. I přesto, že první půlka je především poklidný dobový výjev, druhá je o hodně lepší, prodaná perfektně a především posledních 15 minut nedá divákovi vydechnout. A především Viktor Zavadil jako Jan Palach a Zuzana Bydžovská jako jeho matka jsou castingové trefy, které do svých postav dávají všechno. U Bydžovské to zas tak nepřekvapí, je přece jenom už dlouho stálicí české scény, Zavadil je ale herecký objev roku a snad se o něm ještě uslyšíme. Sečteno podtrženo, Sedláček zvládl látku nepodělat ale ani jí z ní bohužel neudělal nový český klenot. Řemeslné zpracování sice vypadá jako dražší díl nějakého historického seriálu typu Vyprávěj či První Republika, péče a láska tvůrců to ale bohatě vynahrazuje společně s perfektními hereckými výkony. A i přesto, že to celé perfektně nefunguje, tu osudnou finální fázi Palachova života tvůrci prodat zvládli. Rozpolcený palec, za shlédnutí to asi stojí. (22.08.2018) (méně) (více)