Rudovous

Ze všech Kurosavových filmů (které jsem zatím viděl) sálá jistota. Je vidět ve zvolené látce, v docela nápadně, a přece nevtíravě zdůrazněném poselství, v pohledech kamery a hlavně ve výběru Herce. Zmínit můžu jen jednoho, který všechny ostatní odsouvá do pozadí. Toširo Mifune by zvládl asi jakoukoliv roli, vždy je ale jasně vidět jeho duchovní i fyzická síla a autorita, strhává na sebe pozornost. Zde je tomu také tak, v roli hlavního lékaře nemocnice pro chudé, o jejíž existenci stále zápasí, předvádí Mifune obdivuhodnou osobnost plnou humanismu a skutečné lásky k nešťastným bližním, ovšem ne lásky plynoucí z ponížení, nýbrž lásky hrdé a silné. Jen taková osobnost, plná síly, může zároveň mít i výčitky svědomí plynoucí z toho, že v zápase se špatným světem se občas musíme snížit na jeho úroveň. 9/10 (16.02.2006)

Z toho mála fakt o Kurosawovi, která jsou pro mne dostupná, se zdá být zřejmé, že tento film svým způsobem jakoby uzavíral režisérovo dílo. Jeho hlavní téma, za které lze považovat stopování modernosti a lidství v novějších japonských dějinách (v zásadě nejde před éru šogunátu, tj. jen výjimečně pod rok 1600), je v tomto případě aplikováno na péči o nedotknutelné, ty z nejhlubšího dna japonské společnosti. Kurosawovo nahlížení za kulisy slov gejša, šintoismus, samuraj, bonzaj je důsledné a ve své břitké kritičnosti poprávu nemilosrdné. Hloubka a důkladnost jeho introspektivy jsou mimořádné a ovlivňují i pojetí děje, které se z evropského hlediska může jevit jako zvlášť statické. Na hodnotách a přínosu filmu to však pro zasvěceného diváka, připraveného naslouchat i vnímat, nemění nic. (27.08.2007)

Po formální stránce jistě obdivuhodně celistvé a svou epizodní strukturou poměrně lehce stravitelné, jak je ostatně u Kurosawy zvykem. Rozsáhlý příběh s mnoha odbočkami a klasickými motivy drží pohromadě a je až překvapující, kolik nové šťávy Kurosawa ze zažitých filmových námětů za pomoci výborných herců a autentické výpravy ždímá. Toširo Mifune je opět nezapomenutelný a jeho vousatý Akahige ztělesňuje jak důstojnost a moudrost vznešené japonské nátury, tak i takřka vše ostatní, co diváci po celém světě vyžadují od tváří stříbrného plátna. I proto jsem možná vnímal jako výrazné rozladění, když scénář si retrospektivně odskočil k sentimentální love story, místo aby dál pečlivě uceloval nadějně gradující dění kolem Černovouse a mladého Jasumota. Ale není třeba výrazněji plakat nad výdělkem - na to je tohle životopisně laděné drama pořád až moc dobře natočené, veskrze nenudící a konečně i originální. A slabší finiš na tom nemůže nic moc změnit.. 85% (23.05.2014)

Nechci přehánět, ale vizuálně je tenhle Kurosawa možná vůbec nejlepší (přechod k barvě pak byla jeho největší filmařská chyba). Sice tu nebojují samuraji ani nesledujeme velké bitvy armád, přesto mě ale tenhle film svými nádhernými obrazy naprosto dostal. S příběhem je to horší. Jako často u Akiry mám pocit, že je tu jednoduchá a jasná myšlenka sdělována se zbytečným pocitem vlastní důležitosti... což není nikdy k dobru věci. Přesto si to udrží čtyři hvězdy. (20.09.2012)

Najkrajšia oslava humanizmu a ľudského porozumenia prostredníctvom kinematografie. Každý ľudský príbeh je jedinečný, smutný a krásny zároveň, preto je umieranie človeka tak vzácnou a dôstojnou chvíľou. Každý člen segregovanej spoločnosti si zaslúži pozornosť, toleranciu, pomoc a druhú šancu, pretože jeho chovanie je iba následkom vyrastania v tejto, vo všeobecnosti, amorálnej spoločnosti. Je to jej sociálna kritika, pretože ak by nebola chudoba, bolo by menej chorých, ktorých už ale vláda nepodporuje. Pokiaľ chcete vedieť všetko o japonskej (a zďaleka nielen japonskej) mentalite a histórii tohto národa, pozrite si všetky Kurosawove snímky. Z tejto sa toho dozviete veľa. Červenobradáč je jedným z najkrajších a najdojemnejších filmov, aké boli kedy natočené. 100% je v tomto prípade ešte na vyššej úrovni, ako v iných mnohých, mnou rovnako hodnotených prípadoch. (21.11.2012)