Pomsta

V jednotlivostech nápadité a stylové, jako celek uchvátané a bez jediné scény, která by diváka zasáhla citelněji než pouze svým eye-candy potenciálem. Přechod mezi úvodním sexy videoklipem a eRkovým revenge thrillerem je scénáristicky odfláklý a nedotažený a hrozně tu schází vyšší míra naturalismu, která by udělala alespoň z druhé poloviny mnohem bolestivější zážitek (chvílemi jsem se musel kvůli přepálenému herectví záporáků v napínavých či násilných scénách spíše smát). Na druhou stranu právě neotřelá forma a chladná elektronická hudba dělají z každé minutky filmu sympatickou béčkovou zábavu - společně s labilním záporákem s vizáží Eliho Wallacha a samozřejmě s kočičkou Matildou, které bych podobné role sypal dvakrát do roka - kvůli ní by museli role násilníků přijmout snad i Harvey Weinstein s Kevinem Spaceym :D 60% (27.08.2018)

Ze subžánru rape and revenge už tu byly lepší filmy, ale Pomsta se jim v mnoha ohledech vymyká. Nejen tím, že se do takového filmu pustila sama žena, takže na oplátku mnoha obnaženým ženským postavám to jsou tentokrát chlapi, co jsou během finále komplet nazí. Rozdíl je taky ve vrstvení jednotlivých symbolů, barev a náznaků, někdy okatých (jablko s mravenci, močení na pavouka), jindy nenápadných (Bohorodička v závěru mě dostala) nebo peyotlových. Především kvůli barevné symbolice je třeba být opatrný ve výtkách, které určitě přijdou, tedy že sled scén a střídání dne a noci nemusí dávat vždy smysl. Právě v tom mi Pomsta přijde nejsilnější, takže jsem ochoten odpouštět i chyby, kterých je dost (včetně natolik triviálních, jako je záběr do údajně prázdné pouště, ale kdesi daleko projíždí auto, které tam rozhodně nemá co dělat - to nemohlo být ani jako symbol). Včetně toho, s čím obvykle mívám problém - že by postavy mohly to všechno přežít nebo ještě před smrtí třeba rozhýbat. Taková ztráta krve nebo už jenom napíchnutí Jennifer na ten pahýl stromu... No, to ne. Z pohledu formalit subžánru ale film splňuje vše, včetně hodně brutálních krvavých scén, gore jak se patří. A Matilda Lutzová je jednoduše nádherná, a to nejen jako vypucovaná lolitka, ale i když je špinavá a od krve. Tenhle film je nutné chápat především symbolicky. A jako takový stojí za to. (19.04.2018)

Když pomsta, tak pořádná, jaký pak, copak. Oko, za oko, zub za zub, jenom ať to všechno pěkně litá. A stříká. V rámci žánru dost předvídatelná, přesto povedená věc, kterou nakonec zvedám trošku výš. Hlavně za závěrečnou scénu na honěnou, která byla vydařená, úsměvná a krvavá zároveň. Kvalitní thriller se dá natočit i se čtyřmi herci, čehož je Revenge jasným důkazem. (05.06.2018)

Rape revenge pohybující se někde mezi Iñárritovým Revenantem a Zarchiho I Spit on Your Grave, aniž by se ovšem blížilo něčemu z toho, co je pro tyhle snímky zajímavé. Coralie Fargeat se imho snaží stylistickou manýrou zapadnout do cool stylu New French Extremity (poněkud vágní kategorie, kterou vytvořil kritik James Quandt na základě určitých trendů ve francouzské kinematografii). Vizuální ladění se povrchně, leč nápadně podobá filmům Hélène Cattet & Bruna Forzaniho (psychedelická scéna mnohonásobného vnořeného snu hodně připomíná jednu část z filmu L'étrange couleur des larmes de ton corps) i Gaspara Noeho, a to včetně designu titulků. Ovšem naprosto bez jejich talentu. Velmi přímočarý děj nedává smysl ani psychologicky, ani technicky, ani metaforicky, ani v nadsázce a nefunguje ani jako komedie či záměrný guilty pleasure pastiš (jediný dobrý vtip je ten s plechovkou piva obtisknutým na kůži hrdinky). Fargeat buď vytvořila laciný chyták na diváky, kteří se nechávají unést pěkným vizuálem a rádoby sofistikovanými odkazy na béčkovou kinematografii, aniž by chápali, co je na ní a na jejích umělečtějších či ambicióznějších variacích opravdu zajímavé, nebo to prostě sama nechápe. Krev rozstříknutá na hrubých betonových stěnách luxusního bytu a designových přístrojích vypadá pěkně – asi tak stejně, jako vypadá pěkně třeba reklama na Sony nebo United Colors of Benetton. K tomu přidat populární retro-osmdesátkovou syntwave hudbu á la Refnovo Drive a cinefilní divácký medián bude hýkat blahem? No nevím. Revenge je především oproti všem předlohám, jimiž se zřejmě nechala inspirovat, uboze nenápaditá, což žádná stylistická manýra nepřekryje. New French Extremity, jako cokoli jiného, inspiruje také k produkci vyprázdněných druhořadých napodobenin. (12.01.2019)

Abych byl upřímný, nejsem si jistý, co jsem shlédl, resp. co paní řezisérka chtěla natočit. Matoucí je totiž již zprvu vcelku decentní a v rámci mezí smysluplný začátek a poté obrovské množství artových vložek a scén. Kamera se buďto chová vilně s pozorováním nahých křivek jak slečny tak mužů až nekřesťansky dlouhou dobu, poté se líně babrá v téměř dekadentních a na pohled bolestivých momentek/vizáží zranění, aby to celé zakončila přírodní studií chování mravenců při setkání s jablkem, stromem či krví (nemluvím o chudákovi pavoukovi). Dalo by se říct, že tyto alegorie či zacházky plní pomalu více jak polovinu filmu, kde neskutečně kontrastující zbytek filmu je..inu, nelogické akční béčko bez špetky smyslu a s tunou neuvěřitelně absurdních a groteskních chvilek, při kterých obtížně zadržíte smích. Chlapík, kterého postihla nemilá událost s chodidlem, by zasloužil oskara za jeho obličejové kreace a rozhodně si budu pamatovat i na dodatečné (hlavně okrasné) využití plechovky od piva. Nesmyslů je tu jak žížal na chodníku po velmi vydatném dešti, což můj verdikt silně ovlivňuje. Věřím, že hodnocení se tu může velmi rozcházet: Spoustu Pomsta královsky zabaví, další várka jej určitě znechuceně odsoudí. Zůstanu zhruba na pomezí s 2* a doteď kroutím hlavou. (20.04.2018)