Armageddon

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Toho klišé tam je vážně hodně, ale kupodivu mne to v tomto snímku vůbec nebije do očí. Právě naopak, k tomuto filmu onen patos patří a dělá jej tím, čím je. Michael Bay tu předběhl dobu o dobrých pár let a naservíroval v kině takové vizuální hody, že se o filmu zaníceně mluvilo ještě před Transformery. A nevím, jak ostatní, ale mě ten konec vždycky tak hrozně dojme... :-) (08.01.2008)

Říkejte si co chcete, ale Armageddon se mi moooooooooc líbil. Michael Bay prostě umí (na Skálu to ale zdaleka nemá) a dokazuje to i tady. Bruce Willis je charizmatický až běda, Liv Tyler je pěkná, Steve Buscemi hláškuje ostošest a Billy Bob Thornton je ten správnej týpek jako vždy. Hudba je jedna z nejlepších, co daný žánr nabízí. Tady mi nevadil dokonce ani dabing (ten originální, na Nově dabovat prostě neumí). Co si víc přát. (29.12.2005)

Testosteron napumpovaný na maximum, stejně jako všudypřítomné americké vlastenectví. Všechno je to tak sebevědomé, že prostě u těch bezobsažných scén nelze, než držet palce. Hlavně, když jsou tak výborně řemeslně zvládnuté. Divák začíná ucvrkávat hned u úvodních destrukčních orgií, následně začne na prstech obou rukou počítat jednotlivé herecké hvězdy, brzy si k nim najde cestu, pak si bude užívat výbornou hudbu nebo dokonalé kamerové filtry, jen škoda, že ty svižně natočené sekvence tak trochu brzdí přemrštěná stopáž a zejména v druhé polovině několik scén, které šly hravě prostříhat. Když pak začnou scénáristé, kteří dávají postavám do úst místy neuvěřitelné „perly“, házet našim hrdinům klacky pod nohy, jen aby cestu k heroickému americkému vítězství ještě víc podpořili a zdramatizovali, lehce to zamrzí. Jinak jsme nicméně tuhle adrenalinovou jízdu a po Skále druhého nejlepšího Michaela Baye na střední škole sjížděli co půlrok. A pořád jsme ty palce drželi. Božská zábava. Kdo nechce (filmoví i životní teoretici nechť se nechají poučit o tom, jak mají vypadat pravé filmové emoce), ať jde klidně pozorovat mravence nesoucího kousek stébla nebo západ slunce. Stejně nebude tak vymazlený jako u Baye a Bruckheimera. (31.05.2015)

Každému se občas stane, že je patetický. I mně, když to trochu přeženu s vínem a začnu blábolit. :) Dva druhy patosu ale nesnesu. Patos hrdinek telenovel, když jim ze srdcí tryskají skrývané city, a patos filmů, kde zodpovědní Američané nasazují životy, aby spasili zaostalý zbytek světa. Armageddon je krystalická forma druhého případu. Neodsuzuju žádný film pro samotný žánr a vždycky se snažím porozumět tomu, co na něm druzí mají. Ale Armageddon jsem viděl už třikrát (vždy s několikaletým odstupem) a definitivně to vzdávám, protože můj dojem je pořád stejný: pár (čti "překvapivě málo") akčních scén a ne-u-vě-ři-tel-ně hloupé situace a dialogy. Tak mi vysvětlete, jak to ti Hollywooďané dělají, že se mi na konci filmu, jemuž se celou dobu posmívám, vždycky dojatě chvěje brada... Sakra. 20% (23.02.2003)

Grace ve zpomaleném záběru běží do náruče svého hrdiny, taťka zachraňuje celej svět, ženuška se synkem se vrací k nešťastnému mužíčkovi, celý tým drsných vrtáků chrlí patetická moudra ostošest a titulkový závěr v kostele je už vážně hardcore cukrovka. Trošku přes limit, trošku přes závit. Tolik růžové sračkovosti by vystačilo osmdesáti romantickým cajdákům. Tři hvězdy patří dalším polohám snímku - trikové bombastičnosti a komediálním scénám, které narozdíl od svých patetických sestřiček plní svou úlohu dokonale. (25.12.2006)