Reklama

Reklama

Dode's-Ka Den

  • Česko Dodeskaden (festivalový název) (více)
Trailer

Obsahy(1)

I ti nejchudší mají své zářící sny a bydlet se dá v lecčem. Mozaika osudů obyvatel jedné z předměstských kolonií Tokia koncem šedesátých let minulého století.
Film byl natočen v roce 1970. Během pětileté odmlky po filmu Rudovous (v němž naposledy spolupracoval se svým kmenovým hercem Toširóem Mifunem) jen těžko sháněl peníze na další projekt. Nebyl v tom však sám, což nakonec vedlo čtyři nejvýznamnější japonské režiséry Kinošitu, Ičikawu, Kobajašiho a Kurosawu k vytvoření tzv. Projektu Jonkinokai, volně přeloženo jako Sdružení čtyř rytířů, které se mělo vzájemně podporovat a zaštiťovat své projekty.
Prvním filmem a vlajkovou lodí této společnosti se stal film Dodes'ka den. Pro Kurosawu měl tento film v mnoha ohledech zlomový význam. Po dlouhých letech to byl první film, v němž nehrál ani Toširó Mifune ani Takeši Šimura, pro nějž nesložil hudbu Masaru Sató a který nenatočil černobíle. Pro režiséra, který si pečlivě vybíral spolupracovníky, a poté jim zůstával věrný, to byla značně složitá situace. Zůstal mu kameraman, šéf výpravy a především věrný scenárista Hideo Oguni, musel se však vyrovnat se zcela jinými možnostmi barevného materiálu i s řadou dosud neznámých, či málo známých herců.
Film je adaptací románu Šúgoróa Jamamoty a líčí v mozaice osudy obyvatel nejchudší předměstské kolonie Tokia. Lidí, jimž z různých důvodů nezůstalo skoro nic a přežívají jen silou vůle, podobně jako jejich zchátralé příbytky.
Název filmu Dodes'ka den není žádné konkrétní slovo. Vyjadřuje rytmické skandování, jímž retardovaný chlapec Roku čan napodobuje zvuk milovaných vlaků, jež denně míjejí zchátralý slum a pro něj představují zpodobení všeho luxusu a krásy, již je schopen si představit. Podobně jako Roku čan mají i ostatní obyvatelé své sny a naděje uprostřed své dennodenní bídy.
Trudný námět filmu se netrefil do nálady tehdejšího publika, které se chtělo především bavit, a tak, ačkoliv natočil Kurosawa film se sobě vlastní poezií, porozuměním a režijním mistrovstvím, film u publika propadl. Kurosawa se odmlčel na dalších dlouhých pět let, v nichž se pokusil o sebevraždu, překonal ji a nakonec nabral druhý dech filmem Děrsu Uzala (1975). Ten pak odstartoval Kurosawovo další tvůrčí období, v němž následovaly filmy jako Kagemuša (1980) a Ran (1985), který posbíral dlouhou řadu cen, včetně amerického Oscara.

Tragikomické epizódy zo života obyvateľov žobráckej štvrte v povojnovom Tokiu sú smutnokrásnym vyjadrením lásky a obdivu k ľuďom, ktorým sny pomáhajú v každodennom boji o prežitie v nehostinnom svete. Príbeh posplietaný z osudov viacerých obyvateľov slumu zachytáva retardovaného chlapca, ktorý celé dni riadi imaginárnu električku, deti, ktoré kradnú, aby priniesli rodičom peniaz (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (58)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Hrozně rád bych dal víc, vzhledem k tomu, jak mě naprosto nadchl začátek, úvodní představení všech postav a jak mě pak některé osudy zajímaly i dál, ale popravdě si nedokážu představit, že bych u toho s chutí trávil znova dvě a půl hodiny a to je pro mě u hodnocení dost rozhodující faktor. Že to nebude mít děj a bude to jen mozaika osudů jsem věděl, takže to tomu nevyčítám. Problém mám spíš v tom, že mi to stylově dost připomnělo jiný Kurosawův film, Na dně. Ten je totiž také jen mozaikou veskrze zajímavých osudů, ale silných scén má málo a konec je takový, že prostě přijde a nashledanou - a u Dode's-Ka Den to s koncem platí o to víc, byť poslední scéna s těmi dvěma bezdomovci, tátou a synem, kteří si celý film představují ideální dům, byla silná dost. Čím blíže konci to ale bylo, tím více mě ten film začínal ztrácet, protože takovou mozaiku v takové podobě opravdu nelze utáhnout po tak dlouhou stopáž, aspoň teda u mě ne. Musím ale hodně pochválit dokonalou filmařskou stránku, kde nejenže má barva svůj smysl, ale taky je tu takové množství promyšlených a hlubokých záběrů, že jsem si to místy užíval už jen díky nim. Možná kvůli tomu tu čtvrtou hvězdu dám, ale nejprve si počkám, co to ve mě zanechá a teprve potom se rozhodnu. Mám to totiž hodně mezi a líbilo se mi to určitě víc, než Na dně, ale zatím to hodnocení nechám spíš takhle. ------ Při druhém zhlédnutí pro mě více vynikla krása jednotlivých scén, kterým sice zoufale chybí celistvý prvek (který by to posunul do dokonalosti, jelikož to má podobnou výstavbu jako Kristus se zastavil v Eboli, ale ten je geniální právě kvůli tomu, že je celistvý), ale samy o sobě jsou od skvělých po slabší, ale ty lepší převažují a tak se to taky má brát. Je to velký film a možná mi časem sedne úplně, ale zatím nebudu předbíhat. Slabé 4* ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Tento film by se mohl klidně jmenovat Příběhy z bídy. Určitě je to nejdepresivnější z Kurosawových filmů. Vypráví příběhy lidí, žijících v jakýchsi slumech. Každou z postav postihla nějaká zdrcující událost, někdy není ani vysvětleno co, a film zachycuje jak tito lidé žijí s následky jejich traumat v bídě na dně společnosti. Nic jako naděje, světélko uprostřed temnoty se nekoná. Jen bída a ještě větší bída. Dodesukaden je prvním Kurosawovým barevným filmem a nutno říci, že se s barvami vypořádal skvěle. Všudypřítomnou šedou a černou, barvu slumu, občas proložil nějakou ostře kontrastující barvou, takže po výtvarné stránce se jedná o lahůdku. Vytknul bych jen, že film ze začátku trochu nudí, ale jakmile divák přistoupí na pravidla tohoto snímku, nechá se pohltit. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Citlivě natočený film z Japonska, které už dnes naštěstí pohřbila minulost, kdy se v příběhu zobrazené chudinské slumy přesunuly do jiných měst a jiných zemí. Kaleidoskop drobných příběhů obyvatel jedné chudinské čtvrti, kde nechybí láska, nevěra, hádky ani smrt. Místy komické, místy lehce sentimentální, trochu romantické, ale především chytře natočené. Název filmu je slovním spojením, které používá psychicky nemocný mladík, který sní o tom, že je strojvůdcem vlaku. Probíhá městskou periférií s haldami odpadků a nekonečnými řadami chatrčí a věří tomu, že se sebou má dlouhou řadu vagónů a lokomotivu. Prakticky každý z hrdinů má své sny a věří nějaké iluzi, i když ji nedává najevo tak, jako onen prosťáček. První barevný film Akiry Kurosawy a okouzlení barvou je na režisérovi vidět - s rozkoší se vyžívá v hrátkách s barevnou kompozicí. Divák může například vidět na zemi odraz duhy po dešti. Jako už tradičně je u Kurosawy velmi dobrá obrazová kompozice, výběr herců, dialogy i kamera. Celkový dojem: 90 %. Pro mě jeden z nejlepších Kurosawových filmů. Jediný problém, u režiséra tradiční, je v nasazeném tempu - Kurosawa je prostě pomalý... ()

salalala 

všechny recenze uživatele

Ten film není špatnej, to ani náhodou, navíc je pro Kurosawu poměrně dost zásadní. Jenže pro běžného diváka, domnívám se, nestravitelný. Strašně pomalé tempo a neutuchající bída všech účastníků. Atmosféru to má, navíc si Kurosawa pohrál i s vizuální stránkou, když už to měl barevné. Přesto ale tam něco chybí, nejde o to, že to nemá děj, ale je to hrozně nevyrovnaný, některý příběhy jsou dost zajímavý, jiný jsou takový hodně zvláštní, ostatně jako celý film.Snímek skutečně ocení a docení asi jen skuteční znalci díla japonského mistra, mezi které se já rozhodně nepočítám. Ale jsem rád, že jsem ho viděl, ale nemyslim, že bych se na ten film ještě někdy kouknul. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Niektoré osudy tých nešťastníkov ma celkom zaujali a zasiahli, no bolo tu i veľa takých, ktoré ma nechali pocitovo chladným, alebo ma dokonca rovno nudili. Ako koláž skladajúca sa z jednotlivých príbehov ľudí žijúcich v slume to nebolo zle myslené, výsledok však mierne zaostal za mojimi očakávaniami. Možno to je do istej miery spôsobené tým, že do japonskej kultúry ako Európan moc nevidím, a niektoré nuansy problému, narážky alebo vtip mi mohol uniknúť. Japonci si tento film určite užijú viac. U mňa slabší nadpriemer. 70/100 ()

Galerie (24)

Zajímavosti (4)

  • Film finančně zaštítila produkční společnost Klub čtyř rytířů (Yonki no kai), která vznikla v červenci roku 1969 a jejími členy byli Akira Kurosawa, Keisuke Kinoshita, Masaki Kobayashi a Kon Ichikawa. Po finančním neúspěchu se společnost rozpadla. (ilDivino)
  • Dode's-Ka Den je Kurosawův první barevný snímek. (tequilla)
  • Pro Kurosawu je Dodeskaden filmem bytostně osobním. Když, navzdory několika prestižním domácím cenám i nominaci na Oscara, skončí ve své době naprostým komerčním neúspěchem, znamená to pro něj ztrátu poslední naděje a v prosinci roku 1971 se pokusí o sebevraždu. Jako zázrakem přežije, nicméně na jeho další film, který vznikne díky místní podpoře v Sovětském svazu, si musíme počkat celých pět let. (Zdroj: Eiga-sai)

Související novinky

Začíná festival EIGASAI

Začíná festival EIGASAI

22.02.2018

Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (více)

Reklama

Reklama