Dode's-Ka Den

Tento film by se mohl klidně jmenovat Příběhy z bídy. Určitě je to nejdepresivnější z Kurosawových filmů. Vypráví příběhy lidí, žijících v jakýchsi slumech. Každou z postav postihla nějaká zdrcující událost, někdy není ani vysvětleno co, a film zachycuje jak tito lidé žijí s následky jejich traumat v bídě na dně společnosti. Nic jako naděje, světélko uprostřed temnoty se nekoná. Jen bída a ještě větší bída. Dodesukaden je prvním Kurosawovým barevným filmem a nutno říci, že se s barvami vypořádal skvěle. Všudypřítomnou šedou a černou, barvu slumu, občas proložil nějakou ostře kontrastující barvou, takže po výtvarné stránce se jedná o lahůdku. Vytknul bych jen, že film ze začátku trochu nudí, ale jakmile divák přistoupí na pravidla tohoto snímku, nechá se pohltit. (22.05.2007)

Hrozně rád bych dal víc, vzhledem k tomu, jak mě naprosto nadchl začátek, úvodní představení všech postav a jak mě pak některé osudy zajímaly i dál, ale popravdě si nedokážu představit, že bych u toho s chutí trávil znova dvě a půl hodiny a to je pro mě u hodnocení dost rozhodující faktor. Že to nebude mít děj a bude to jen mozaika osudů jsem věděl, takže to tomu nevyčítám. Problém mám spíš v tom, že mi to stylově dost připomnělo jiný Kurosawův film, Na dně. Ten je totiž také jen mozaikou veskrze zajímavých osudů, ale silných scén má málo a konec je takový, že prostě přijde a nashledanou - a u Dode's-Ka Den to s koncem platí o to víc, byť poslední scéna s těmi dvěma bezdomovci, tátou a synem, kteří si celý film představují ideální dům, byla silná dost. Čím blíže konci to ale bylo, tím více mě ten film začínal ztrácet, protože takovou mozaiku v takové podobě opravdu nelze utáhnout po tak dlouhou stopáž, aspoň teda u mě ne. Musím ale hodně pochválit dokonalou filmařskou stránku, kde nejenže má barva svůj smysl, ale taky je tu takové množství promyšlených a hlubokých záběrů, že jsem si to místy užíval už jen díky nim. Možná kvůli tomu tu čtvrtou hvězdu dám, ale nejprve si počkám, co to ve mě zanechá a teprve potom se rozhodnu. Mám to totiž hodně mezi a líbilo se mi to určitě víc, než Na dně, ale zatím to hodnocení nechám spíš takhle. ------ Při druhém zhlédnutí pro mě více vynikla krása jednotlivých scén, kterým sice zoufale chybí celistvý prvek (který by to posunul do dokonalosti, jelikož to má podobnou výstavbu jako Kristus se zastavil v Eboli, ale ten je geniální právě kvůli tomu, že je celistvý), ale samy o sobě jsou od skvělých po slabší, ale ty lepší převažují a tak se to taky má brát. Je to velký film a možná mi časem sedne úplně, ale zatím nebudu předbíhat. Slabé 4* (06.07.2023)

Ten film není špatnej, to ani náhodou, navíc je pro Kurosawu poměrně dost zásadní. Jenže pro běžného diváka, domnívám se, nestravitelný. Strašně pomalé tempo a neutuchající bída všech účastníků. Atmosféru to má, navíc si Kurosawa pohrál i s vizuální stránkou, když už to měl barevné. Přesto ale tam něco chybí, nejde o to, že to nemá děj, ale je to hrozně nevyrovnaný, některý příběhy jsou dost zajímavý, jiný jsou takový hodně zvláštní, ostatně jako celý film.Snímek skutečně ocení a docení asi jen skuteční znalci díla japonského mistra, mezi které se já rozhodně nepočítám. Ale jsem rád, že jsem ho viděl, ale nemyslim, že bych se na ten film ještě někdy kouknul. (27.04.2009)

Kurosawa si opravdu vyhrál s dlouhými scénami a barevným laděním filmu. Odstíny šedé míchá s výraznými kontrastními barvami a díky statičnosti scén a jejich neuvěřitelné délce jsem měl pocit, jako bych se díval na sérii fotografií. Většina obrazů působí velmi expresivně. Děj nikam nepospíchá, spíš pomalu plyne a podtrhává bezútěšný jednotvárný život chudých lidí ze slumů s jejich osudy a vysněnými světy. Dode's-Ka Den je sice pesimisticky laděný smutný film, ale je plný zvláštního humoru a nadsázky. Rozhodně není depresivní, jak tu někdo psal. Svůj první barevný film Kurosawa pojal opravdu netradičně. I když neměl komerční úspěch, tak ho považuji za jeden z jeho nejlepších, a mám ho radši než Kurosawovy vynikající černobílé samurajské a psychologické filmy, které dnes patří mezi klasická díla světové kinematografie. Oproti ostatním Kurosawovým filmům je tahle artovka úplně někde jinde, a musím říct, že mě dokonale vcucla do děje, který jsem hltal od začátku do konce. Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den… (14.05.2008)

Kurosawa předvádí těžký život ve slumech. Bohužel, to je asi tak vše. Dodesukaden postrádá příběh, atmosféru, nápady, napětí...celé dvě hodiny se vlečou, téměř nic se neděje, občas proběhne přes plátno nějaká vtipná či tragická postava a jinak ničehož nevidíme ni neslyšíme. Zajímavá a snad i kvalitní je občas stránka visuální - barvy a masky, které připomínají až horrorové rekvisity. Naneštěstí se tam již žádná další positivní věc nevyskytuje. (19.12.2006)