Král psanec

Tenhle film mě dostal jednou věcí - nádherná historická přesnost v detailech - aneb sic jsem šlechticem, ale v bitvě se mi prostě bude víc hodit sekera s bodákem, než-li meč! A takových krásných milých drobností je tam spousta, od naprosto akurátních zbrojí, přese zbraně (válečná kladiva, palcáty, dřevcové zbraně a hlavně kopí!! Konečně kopí!!!) až po věrné oděvy v době míru, které nejsou špinavé, jsou barevné, čisté a tak dále. Ano, dost zamrzí historická zkratkovitost, kdy prostě některé věci museli být osekány a pospojovány, aby se vlezli do dvou hodin, ale stejně zamrzí znásilnění historických faktů (aneb kdosi je v bitvě ačkoliv tam tak nějak bejt prostě nemá, zobrazování takové kraviny jako jsou zapálené šípy) a ignorace časové linie, kdy vše vypadá, jako kdyby se události odehráli v rozmezí pouhých několika měsíců. Ale když tohle pominu? Výborný, historický, dobrodružný film, který po filmařské stránce funguje prostě hrozně dobře. Sice by se mi líbilo, kdyby byl více historickou freskou, než dobrodružstvím, protože by to sebou neslo například to, že angličani by tu nebyli vylíčeni jako padouští záporáci (každý padouch má plešatého poskoka!), ale tak jako tak mě to prostě bavilo a to je vše, co řeknu, protože už teď je tenhle komentář až příliš dlouhej. ps: lepší choreograf by taky pomohl (17.11.2018)

Muddy and bloody rehabilitace Roberta Bruce.. K lepší soudržnosti to postrádá spoustu minut vystřiženého materiálu (first cut měl kolem čtyři hodin), hudební podkres včetně skotského folklóru se schovává v koutě a vůbec nevím, co si myslet o Pineovi a jeho na blazeovanosti postaveném výkonu, ale Mackenzieho přístup mi ve své skromnosti přijde účinnější než Melovo ctižádostivé tlačení na pilu emocí. Odpouštím mu i to, že Eda druhý (pozor, spoiler) nerušeně odkráčí z bojiště u Loudoun Hill (na kterém ve skutečnosti ani nebyl), aniž by za něj žádali výkupné či se jeho střeva seznámila se skotskými blaty.. Apropo, kdyby warlord sir James Douglas vštěpoval Angličanům do hlav své jméno s intenzitou svého filmového obrazu, bylo by nyní na vlajce Union Jack podstatně míň červené.. (21.11.2018)

Outlaw King měl být epickou a pořádně drsnou historickou podívanou a... bohužel moc není ani jedním. Před deseti lety by asi šlo o žánrový nadprůměr, v době Hry o trůny je ale laťka o něco výš a David Mackenzie na ni bohužel nedosáhnul. Pine je pod jeho vedením matný až běda (což je po Hell or High Water docela šok), jeho hrdina nemá moc co nabídnout, a vůbec celý příběh je dějepisná přehledovka bez pořádného náboje, hmatatelného napětí nebo vymazlené akce, u níž by Ridley Scott smeknul klobouk. Všeho je tu prostě tak nějak málo a konec dorazí dřív, než se film pořádně rozjede, takže za mě akorát fajn průměr, jenž sice naplnil všechny škatulky (a má solidní finální bitvu), ale čekal jsem od něj mnohem víc než vyklidněný seriálový pilot. (15.11.2018)

David Mackenzie je borec a po Hell or High Water servíruje nejlepší historický film dekády s excelentním Chrisem Pinem, který se zlepšuje film od filmu. Funguje zde absolutně vše od věrné historie, velkolepé výpravy, působivé kostýmy a kulisy ( Hrady, zámky nádhera), nechybí i naked královna, působivé dojení emocí počas celého filmu a hlavně velkolepé bitvy, kde se krví a mrtvolama rozhodně nešetří. Scéna s koněma absolutní vrchol žánru a koníčkáří si nejspíš popláčou. Velká chvála také patří Douglasovi! který si krade většinu scén pro sebe a je v nich hrozivě brutální. Nádherný takřka dokonalý film i zážitek, kde zamrzí jen, že jsem jej nemohl vidět na velkém plátně. Jeden z nejlepších filmů roku. Po druhém zhlédnutí nadšení lehce opadlo, ale pořád dobrý.80% (12.11.2018)

Realita mezi chlapy v sukních před a po zbourání a naporcování Viléma Stěnoesa evidentně nebyla až úplně taková, jakou nám ji v pětadevadesátem romanticky nakýčoval brutální Mel dle zkreslujícího scénáře přímého Volišova zadku (opak předka). Ale jebat, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „abstrahujme od toho“, nechme dějepisnou akurátnost hysterikům, Statečné srdce je pořád jeden z nejlepších a nejzábavnějších historických velkofilmů, jaké kdy osvítily celuloid, a rehabilitace Bobíka Brúse, trochu nespravedlivě vygibsnovaného do proradné kundy, právě proběhla. Neproběhla asi úplně podle představ rodiny Brúsů, sice v ní Robert až na anglické velezmrdy nikoho nijak zvlášť nezrazuje, nicméně je tu vykreslený tak trochu jako přiteplený nerozhodný jeliman, porážkový Skot a latentní impotent. Ovšem proběhla téměř podle mých představ jakožto přihlížejícího, protože se jedná o poctivou, slušně odsejpající a hezky natočenou porci středověké řezničiny. Srovnávat to s výše zmíněnou Gibsoniádou je sice něco jako chlastat po ušlechtilém osmnáctiletém Lagavulinu vodu z pračky Jeníka Chodce, ale flašku to má docela hezkou a ožrat se z toho taky dá vcelku slušně. (11.11.2018)