Sedm samurajů

O filme "Sedem samurajov" som všade čítal iba samé chvály. Ohlasy na jeho adresu boli z každého zdroja len a len pozitívne. Westernový remake tohto snímku, ktorý natočil americký režisér John Sturges, sa stal uznávanou filmovou klasikou. "Sedem statočných" - dokonalé dielo. Nechcelo sa mi uveriť, že by tri a polhodinový, japonský originál z roku 1954 bol ešte lepší. Ale je! Vysoké hodnotenia, superlatívy a nadšené kritiky sú v tomto prípade opodstatnené. Neodolateľne pohlcujúca atmosféra na mňa pôsobila po celý čas, ani chvíľu som sa nenudil. ***** (23.04.2010)

Příběh se od známější americké westernové klasiky samozřejmě neliší, snad jen tím, že Kurosawa dává vesničanům více prostoru a divák s nimi může více soucítit, kdežto u Sedmi statečných mi víc než na farmářích záleželo na tom, aby přežilo co nejvíc kovbojů. Nerad hledám zápory na klasice, ale tři hodiny je na příběh o záchraně vesnice před bandity přece jen trochu moc a hlavně v prostřední třetině jsem příliš často pokukoval po hodinkách. Asijská velkolepost u mě tentokrát narazila. (02.07.2006)

80% - Právě jsem dokoukal nejdelší film v životě (dokud neuvidím Cestu do Ameriky) a nemůžu říct, že bych byl zklamaný nebo naopak nadšený. Na svou dobu muselo být Sedm samurajů převratné dílo s poutavým příběhem a vynikající akcí. Pro současného člověka vše vyzní obyčejně a tuctově. Neříkám, že by akční sekvence byly špatné, to vůbec, jsou pohledné i v této době, jen pro současníka ničím vyjímečné. Opravdu se musí k tomuto historickému klenotu přistupovat tak, že byl natočen před více než padesáti lety a vzhledem k tomu, že i přes 207 minut dlouhou stopáž jsem se nenudil, několikrát se zasmál povedeným vtípkům, kroutil hlavou nad japonskou uřvaností, jsem hlavně obdivoval na svou dobu opravdu vyspělý film... (27.10.2008)

Kurosawu zbožňuju. I ve svém nejznámějším díle předvádí fenomenální práci na pískovišti s lidskými charaktery a jejich mnohačetnými vlastnostmi, příběh je perfektní a Toshiro Mifune tradičně exceluje. Na druhou stranu, nemůžu skrývat osobní zklamání - možná je to tím, že jsem viděl pouze třiapůlhodinovou verzi, nicméně na můj vkus v sobě samurajové skrývají moc vaty a nezáživnosti (což mi přijde jako relativně fér výtka, jelikož zábavnost Kurosawova díla je obvykle velmi vysoká) - nejvíce paradoxně v závěrečné hodině, kdy začne akce. Zub času mi jinde taky vadil méně než tady. - EDIT 2017 - Je to už devět let sakryš, že bych si dal repete s kratší verzí? (06.07.2008)

Stejně, jako drtivá většina filmových fanoušků, jsem se dostal k tomuto dílu, až po zhlédnutí snímku Sedm statečných, který je remakem tohoto Kurosawova filmu. Je to zvláštní pocit, sledovat tento počin a říkat si - vždyť už jsem to kolikrát viděl, když jde o původní film a koukám na něho poprvé. Viděl jsem 207 minut dlouhou, speciální edici a musím říct, že i přes takto dlouhou stopáž, mi film příjemně utíkal a vůbec nenudil. Co je zvláštní, tak to, že se mi první polovina filmu - kdy se nám jednotliví samurajové představují - líbí víc, než druhá polovina, kde dojde k bitvě. Ale takhle to mám i u Sedmi statečných. Bohužel, zde ta druhá část filmu není tak gradující a trošku sráží skvěle rozjetou podívanou z prvních devadesáti minut, stejně jako to, že filmu chybí nějaký výrazný záporák, kterým byl například Calvera. To je však jediné minus tohoto černobílého klenotu. Toshiro Mifune - zde všemi zmiňovaný excentrický tlučhuba, byl jednoduše úžasný a je jedním z hlavních tahounů samurajské sestavy. A co musím zmínit a nesmím zapomenout, je výborná hudba, která spolehlivě obstojí i dnes. Hlavně ty bubny, které se ozvou už v úvodních titulcích, stály za to. Je to výborná podívaná, povinná četba pro všechny filmové nadšence a skvělý zážitek, který mohu každému jen vřele doporučit. P.S. Film jsem viděl v původním znění s českými titulky. (07.11.2010)