Sedm samurajů

Mno ty woe vyhejbal jsem se roky tomuhle filmu jak čert kříži a teď už asi vím proč. Vlastně sranda právě jsem to viděl (potažmo spíš přetrpěl) a vůbec nevím co k tomu mám napsat. Tak asi radši nebudu psát nic. Popravdě nevěděl jsem ani jak to mám ohodnotit, protože po Vesmírný odysey je to pro mě druhej podobně starej a z mýho pohledu prakticky nehodnotitelnej film, teda ne, že bych nepobral o čem to bylo, ale je to celý tak divný, že fakt nevím co si o tom myslet. No zaujmu v tomhle případě neutrální postoj a neutrálně je za 3*, takže si parádně alibisticky myji ruce. Každopádně určitě si radši pustím USA remake, který je pro mě mnohem srozumitelnější a největší sranda je, že když jsem ho jako fakan viděl prvně, tak jsem vůbec nevěděl, že je to remake! Nicméně neříkám, že to není svým způsobem zajímavý a, že se to nemůže líbit, ale já prostě na takhle dlouhý filozofický filmy z občasnou akcí koukat nemůžu. Takže pálím ty zmatený tři hvězdice a tím bych to asi uzavřel. Velmi pravděpodobně můj první a zároveň poslední Akira Kurwosawa v životě.50% (01.12.2015)

Jak je jinde Mifune báječný, zde byl trapný a extrémně přehrával, ale to nic nebylo ve srovnání s představitelkou Šiny, čekala jsem, že probrečí poslední půlhodinu filmu. Samotný scénář je skvělý, výslednému filmu by velice prospělo, kdyby byl Kurosawa ochoten se vzdát některých scén a zkrátil ho tak o hodinu. Jindy mistr atmosféry zde nějak místy zapomněl, jak ji vytvořit. Na tříhodinové filmy jsem od pana režiséra zvyklá, ale abych se nudila, to se mi stalo jen u Děrsu Uzala a zde. Poprvé jsem se u něj setkala se špatnými hereckými výkony, což obzvláště u Mifuneho zamrzí dvojnásob. Scéna, jež začíná naháněním Šiny Manzou, se odehrává v dešti a já se nemohu ubránit srovnání s hrou Járy da Cimrmana Lijavec, jen mi tu chybí vrchní inspektor všech starobinců. (26.05.2019)

Viděl jsem verzi, která má 207 minut, ale nelituji ani jediné! Pořád jsem slýchal "Sedm samurajů tohle, Sedm samurajů tamhleto" prostě samé megalativy. A konečně dnes přišel ten den, kdy jsem si našel klidné 3 a něco hodiny k tomu, abych zhlédnul tento skvost. Ze začátku jsem byl tak nějak v rozpacích a furt jsem si opakoval otázku, co na tom všichni vidí!? Postupně, jak začnou shánět samuraje, příjezd do vesnice, budování hradeb a podobně, mi začalo docházet, že se vůbec nenudím a hrozně se mi to líbí! Je neskutečné, co mohlo vzniknout v roce 54! Jediná drobná výtka je ta, že některé souboje jsou trochu nepřehledné. Ale je jich tam fakt málo. Takže, zatímco remake jsem viděl všehovšudy jednou a zatím nemám potřebu si jej pouštět znovu, tak tohle si pustím určitě ještě hodněkrát! (04.04.2009)

Japonci na sebe mohou být právem pyšní, protože již v roce 1954 přišli s tak úchvatnou dobrodružnou podívanou, na jakou se v Hollywoodu nejen do té doby, ale i pár let poté nikdo nezmohl. Bylo již řečeno mnohé i o amerických Sedmi statečných, kteří si celý námět vypůjčili a dle mnohých i předčili, ale já bych se do nějakého srovnávání moc nehrnul. Sedm samurajů je přeci jen strašně odlišný snímek, z něhož je cítit specifická japonská kultura a který nám celý příběh ropitvává daleko detailnějším, emotivnějším a reálnějším způsobem než americký příbuzný. Samurajové nebyli žádní kovbojové, kteří při nepřátelském ataku nehnou ani brvou, ale parta obyčejných veselých lidí s obdivuhodnou vytrvalostí a odvahou. A třeba z toho pohledu se mi japonský snímek zalíbil trochu více, nejenže představuje hrdinství a odhodlanost hlavních postav, ale věnuje se i jejich charakteru a zpočátku nelehkému soužití s utlačovaným obyvatelstvem. 207 minut možná vypadá úmorně, ale věřte mi, že lepším způsobem než sledováním Sedmi-statečných-samurajů pod vedením mistra Kurosawi je strávit asi nelze.. (22.10.2012)

Skvělá samurajská klasika, o mnoho přístupnější a lépe stravitelnější než třeba pozdější Kurosawův Ran. O příběhu v podstatě nemá cenu se zmiňovat, kdo zná základní dějový syžet Sedmi statečných (řekl bych, že snad každý:), tak ví na čem je. Jde spíš o ty rozdíly mezi tímto originálem a mým milovaným remakem. Tento film má o mnoho propracovanější scénář, což mi ale stejně neumožnilo, abych si hlavní postavy zamiloval tak jako ve Sturgesově opusu. Dobře vykreslení jsou tu sotva čtyři samurajové, zbytek jakoby scénárista úplně ignoroval a byly tu jen do počtu - naproti tomu, kdo aspoň jednou viděl onu westernovou legendu, tak si zcela určitě vzpomene na naprostou většinu těch borců, ne-li přímo na všechny. Také tu není žádný hlavní záporák (banditi jsou prostě banditi a s tím si musíme vystačit - Calvera rulez!), naopak zase hudba a především konec jsou si hodně podobné. To hlavní, čeho si na Sedmi samurajích cením nejvíc je, že i když film trvá skoro tři a půl hodiny, skoro ani na chvíli jsem se u něj nenudil a celou dobu se dost dobře bavil a s napětím očekávál každou další scénu (téměř každá má něco do sebe) a to je u tak starého a dlouhého snímku co říct. 90 % (24.01.2005)