Yojimbo

Jeden z Kurosawových mistrovských kousků. Výborný příběh, Mifune v nejlepší roli,dosti zapamatovatelná hudba a hlavně neselhávájící Kurosawa. Některé scény tady jsou totiž opravdu brilantní a mrazivé, film ani na chvíli neztrácí na tempu a už díky tomu příběhu se do tohoto dokonale ponoříte. A místy je to i docela dost drsný takže sem tam se tu povaluje nějaká ta končetina. Prostě pomalu geniální dílo, které je možná pro běžného diváka stravitelnější než Sedm samurajů, ale asi jenom proto že je kratší. (08.12.2008)

Navonok sa dá nájsť zopár prázdnych, hluchších miest, kde čakáte rýchlejšie rozuzlenia a prejavy charakterov daných postáv, lenže všetko si už viac vychutnávam po dôkladnom prebádaní majstrovej filmovej reči. Tá zvláštna japonská čiernobiela atmosféra a podmanivé exteriéry robia divy, ku koncu sa výrazne vyostruje posolstvo. A vnímanie ducha zla a tyranie sú tu vykreslené priam božsky. Suma sumárov : je to krátky príbeh samuraja, ale aj spoločnosti, rozoberanie podstaty vojny a materiálneho zabezpečenia a vlastne absurdných hier o život. Nejednoznačnosť postáv považujem za veľký klad filmu. Baviť sa o porovnávaní s Leoneho povrchnejším remakom nemá cenu. http://www.9em.sk/film-telesna-straz/ (14.01.2014)

70%. Zatial som videl od Kurosawu 3 filmy, okrem tohto filmu i SEDM SAMURAJU (1954). Z nich sa mi najviac pacil RUDOVOUS (1965). Ochrance bol tiez dobry, avsak v strede filmu som sa zacal nejako stracat v deji, ale to asi bola moja a nie reziserova chyba, lebo som mozno v tej chvili nemal chut na takyto typ filmu ale nastastie netrval az 3 hodiny. Opät je tu skvely scenar, ako by mohol jeden samuraj zvitazit nad dvomi znepriatelenymi bandami, pricom som nedavno videl i vsetky 3 casti PRO HRST DOLARU (1964) a viac sa priklanam prave k tymto westernom s C. Eastwoodom... 12.03.2009 ____ Toshiro Mifune - (Sanjuro Kuwabatake / Samuraj) +++ Seizaburo Kawazu - (Seibei) +++ Shoichi Hirose - (Ushitora) +++ Tatsuya Nakadai - (Unosuke) +++ Produkcia: Akira Kurosawa +++ Hudba: Masaru Sato +++ (12.03.2009)

Nyní už chápu, proč je Leoneho Pro hrst dolarů tak mnohem slabší než obě jeho následující eastwoodovky. Vždyť všechno, co mi tam připadá béčkové, je zcela adekvátně přítomno už v jeho předloze. Leone tedy Tělesnou stráž obšlehl opravdu i s chlupama. Jeho však omlouvá, že je teprve na začátku a svá vrcholná díla má před sebou, naopak Kurosawa má např. geniálních Sedum samurajů už za sebou. Dojem je dokonce až takový, jako by to bylo přesně opačně: že Tělesná stráž (osmý viděný Kurosawa, první zklamání) obšlehává Pro hrst dolarů (ačkoli různé motivy, jako třeba celá záležitost s prohranou manželkou, vyznívají v původní japonské verzi mnohem přirozeněji a působivěji než u Leoneho). Zklamání je o to silnější, že z volného pokračování (Odvážní mužové, jinak Sanjuro), dřív a opakovaně viděného, jsem byl svého času tak nadšen, že jsem ho neváhal zařadit do své topky. Nevylučuji ovšem, že vina Tělesné stráže je na mé straně: že prostě nedokážu přijmout, aby Kurosavův osobní samuraj Mifune taky někdy nezvládal situaci, že nejsem ochoten vidět ho poraženého, bezradného a závislého na štěstíčku a nelogičnosti např. závěrečné scény s bambitkou. V Odvážných mužích je Sanjuro sice taky takový týpek, také mu scénář pomáhá hloupostí protivníků, také se štěstím vyvázne z prekérní situace, ale celé je to úplně někde jinde, včetně jeho postupně se vyjevujcí osobnosti. (06.08.2014)

Kurosawa sice natočil i lepší a výpravnější filmy s většími myšlenkami, ale tato příběhově unikátní válka tří stran v ulicích trouchnivějícího městečka je přesto významnou filmovou legendou. Nejenže se poprvé objevuje skvělá dějová linie, kterou později rozpracovali ve svých slavných filmech i Sergio Leone a Walter Hill, ale především jsme svědky divácky nesmírně přitažlivé chladnokrevnosti - ať už ze strany Mifuneho rafinovaného samuraje, který se od počátku netají úmyslem zbavit se veškeré verbeže jednou provždy, nebo také z pozice scénáře a vypravěče Kurosawi, kteří nešetří úmrtími a svého titulního hrdinu nechávají bez mrknutí oka zmlátit skoro k nepoznání..... To vše v ohromném tempu a podpořeno logickými zvraty, které zdařile stupňují vypjatou atmosféru až do očekávaného a na můj vkus moc zběsile odbytého finále. Nechat si Kurosawa na všechno ještě trochu více času, jak to ostatně činil ve svých dvou nejlepších filmech, vyzněla by celá podívaná jistě o něco komplexněji a emocionálně výrazněji - přesto více než solidních 80%. (19.08.2015)