Černá kočka, bílý kocour

Co k tomu říci? Byla to smršť, která mě nabrala na rohy a už nepustila. Dílo plné elánu, bláhového veselí až bláznovství, protančených bot, všude překypujícího optimismu nakonec zalité omáčkou ze slunných dní. To je ve zkratce popis tohoto velice vytříbeného díla... V našem obvyklém vnímání něco naprosto nového, skoro nepochopitelného. Nekonečný kolotoč situací, které se zaplétají a rozplétají, čímž tvoří neuvěřitelnou směsici výbuchů smíchu a minimálně jednou znechucení (scéna s kadibudkou, při níž se mi chtělo takřka zvracet při živé představě dané scény ). To celé propojené temperamentní balkánskou hudbou, která mi tak imponuje a dodává to správné exotické kouzlo. Ona hudba je tu vždy a všude, někdy šílené kousky jako "Ja sam mala Pitbull Teriér" ( zřejmě takhle nějak to tam zaznělo ) nebo mistrovské skladby místní dechovky. Celý film bych ale rozdělila do dvou částí. První polovina měla jistý šmrnc, ovšem neustále jsem tak nějak očekávala víc. Vše se rozjíždělo a plynulo pomaleji, než bych si přála. Nemohla jsem se ale zbavit pocitu zklamání a nepochopení. Už mne napadaly myšlenky, proč má snímek tak vysoké hodnocení. A ejhle! Pak ale netrvalo dlouho a jako když utne, děj se začal odebírat tím správným směrem. A proto nasajte tu kouzelnou atmosféru Balkánu a ponořte se do jedné z nejbláznivějších, nejveselejších a nejvtipnějších komedií, jaké se vám kdy mohou dostat do rukou. Emir Kusturica je prostě chlapík, který to umí setsakramentsky rozjet... (23.09.2008)

V mém okolí velice známý a oblíbený film, který osobně řadím k tomu nejzábavnějšímu, co jsem kdy viděl. Nejvíc mě na něm baví ten balkánský temperament a okouzlující radost ze života, kterou je to prostoupeno - obojí tolik protikladné středoevropskému emočnímu chladu a maloměšťácké připosranosti. Sleduji-li tento film - a viděl jsem ho již mnohokrát - jsem vždy strhnut jeho živelnou energií a báječnou hudbou, která s ním tvoří dokonalou jednotu. Vidět tuto šílenost je čistá radost. UPDATE 23.2.2021 - Když jsem dostal chuť vidět to po letech znovu, opět mě ten film dokonale dostal. Ten jeho dokonalý soundtrack, který znám nazpaměť, to je prostě tak skvělá hudba, až to není možné. K tomu to bezchybné obsazení, neskutečná sranda a nádherný, ale vážně NÁDHERNÝ závěr, to všechno dohromady mě prostě úplně ohromuje. Velká srdcovka, na kterou nedám dopustit a která člověku vyloženě dobije baterky. (27.12.2013)

,,Jebu tě! Žer hovna!" Tak mi moji milí přátelé z bývalé Jugoslávie rozšířili zase obzory. Tohle jsem totálně nečekal. Pravá nefalšovaná cigánská jízda plná spousty sprostých slov, alkoholu a černých hlav. K tomu všemu nádherný přenádherný soundtrack plný melodií a písní kočovníků, kteří to dotáhli až do našich krajin a bohužel se jim u nás zalíbilo. Všechno je to tak strašně energické, že i redbull s finskou vodkou je proti tomuto žlutá sodovka. Na další film od Emira Kusturice si už nejspíš nikdy čas neudělám, ale za tento skvost má můj respekt a uznání. Naposledy jsem se podobně zasmál u Diktátora(toho nového). 4* (12.07.2012)

Zvláštní, že když se o komedii z prostředí cikánských, kazachstánských a podobných rodin kdesi směrem na východ pokusí pan Vejdělek nebo americký sitcomista Larry Charles, dopadne to docela otřesně. Pokud se ale tématu chopí jeden z nejslavnějších žáků Otakara Vávry Emir Kusturica, vznikne opravdu vtipná a trefná komedie, která se ke svému úspěchu nepotřebuje nadřazovat nad hlavní hrdiny. (03.06.2011)

Není cikán, jako cikán. Přepadá mě neodbytný pocit, že k plnému docenění (snad i pochopení) snímku, je třeba plného porozumění jejich složité duše. Srovnávání českých a balkánských cikánů se zde tak trošku nehodí z důvodu stavění se na hranici, za kterou čeká žaloba za rasově motivované výroky. Režisér Emir Kusturica představuje úžasné panoptikum různorodých postav, které posílá do naprosto banálních, ale o to půvabnějších sitací. Lidový humor balkánského temperamentu možná středoevropan plně nedocení, ale hromady fórů "na jedno použití" rozesmějí. Kde se v takovémto filmu vzal mistr temných kamerových kompozicí Thierry Arbogast opravdu nevím. Ale jeho působivé nasnímání břehu Dunaje, společně s místní lidovou hudbou mi otevírají nové obzory audiovizuální kultury. Moje seznámení s režisérem Kusturicou dopadlo více než šťastně, takže dalšího setkání se vážně nebojím. (20.06.2005)