Underground

Podobenství o jedné nešťastné zemi, jejích roztodivných obyvatelích a bratrovražedných válkách. Udržet masivní metaforu Jugoslávie 20. století pohromadě vyžadovalo veškerý Kusturicův um a ačkoli je na několika místech zřejmé, že to bylo nad jeho síly, přesto Underground uspokojivě funguje v obou rovinách: jako film o lidech i jako podobenství. Komedie i drama splývají v v unikátní Kusturicově poetice v jedno, za každým vtipem dříme špetka tragiky... Bregovičova hudba je naprosto nezbytná, je to právě ona, která dokonale souzní s náladou příběhu a ještě umocňuje jeho vyznění. Jeden z největších evropských filmů všech dob, doslovně i přeneseně... (28.01.2004)

Jako by mi nedocházel dech a Kusturicovi ho přebýval. Jako by se mi každý další Kusturicův film, který jsem viděl, líbil méně a méně. A to třeba říct, že ten první (Dům na pověšení) se mi líbil velice velmi. Šílený běh a šílený rytmus mě zde opravdu zmáhal. A co se pochopení týče? Na tom byla nejlíp zvířata, především šimpanzi. (18.02.2014)

1230. hodnocený film: Další z bláznivých filmů génia Kusturici. Tentokrát je zde příběh Marka a Černého, kteří jsou velkými přáteli a v době druhé světové války se rozhodne Marko ukrýt svého přítele spolu se spoustou dalších lidí ve sklepě v podzemí. Uměle však natahuje délku války a tak drží své přátele v nevědomosti 20 let pod zemí, kdy jim dokonce uměle natahuje délku dne a tak se z 15 let stane ve skutečnosti let 20. Celé to jen slouží jako maska pro Marka, který se tak může věnovat obchodům se zbraněmi a své krásné ženě, bývalé uznávané herečce, která už to nemůže vydržet. Film je velkým mixem bláznivé komedie i hořkého příběhu Jugoslávců, kteří byli během dlouhých let perzekuováni. Když však ale všechno praskne, přátelé Marko a Černej se ale nemohou vystát. Kdo se chce pobavit a nevadí mu přitom více než 2 a půl hodinová stopáž filmu, určitě si přijde na své. Takhle dávám filmu 4* a můžu jej jen doporučit. 4* (08.06.2012)

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)

Kusturicu prý někteří salónní blbci na "západě" kárali za to, že jeho Underground je prý příliš prosrbský, zatímco některým domácím srbským kruhům se prý zdál zase málo vlastenecký. Všem lidem se holt člověk zavděčit nemůže. Tak snad potěšil aspoň některé filmové diváky. Na mě je Underground popravdě příliš afektovaný, je to zkrátka taková divoká balkánská fraška a já mám radši trochu jiný filmový jazyk. Ale Kusturicovy filmy mám rád taky, rozumím jim a konec Undergroundu se mi hodně líbí. (07.03.2014)