Zlatý podraz

Dejový zásah filmu je do veľmi ťažkého obdobia od roku 1938 až do roku 1951 a predstavuje nám príbeh, ako z rozprávky, skutočný príbeh najväčšieho povojnového úspechu československých basketbalistov (1946 Ženeva mastri Európy a Paríž 1951 finálova prehra so Sovietskym zväzom). Film bol spracovávaný ako príspevok ku stému výročiu vzniku Československa. Nie je veľa vecí na ktoré by sme mali byť hrdí z jeho histórie, ale športové úspechu to samozrejme sú. Predovšetkým na ľudí, športovcov, ktorí v tejto dobe nestratili svoju tvár. Film ukazuje, ako sa politika a politici snažili zasahovať do športového diania. Najmarkantnejší bol zásah prezidenta Zápotockého, ktorý lanáril v prospech Sovietov. Dostávame sa aj do role posudzovania režimov od nacistického až do komunistického, ale aj postoj jednotlivých ľudí v snahe s týmito režimami kolaborovať. Film je výborným dobovým stvárnením v ktorom sa prelína vojna, láska, dejiny a šport. Úžasné je, že herci ten basketbal skutočne hrali, pravdou je, že pol roka tvrdo trénovali, aby ich hra vyzerala vierohodne. Haly vo filme sú skutočnými kópiami hál v Ženeve aj v Paríži. (23.05.2019)

Já bych strašně rád dal filmu víc, protože je to další nádherný český příběh, tentokrát o našich basketbalistech, o kterým jsem neměl ani šajnu a rozumím tomu, že tvůrci chtěli ukázat, jak těžký to měli obecně naši sportovci v dobách, kdy tady vládli hnědý nebo rudý svině. Problém je však ve scénáři, především naprosto tragicky napsaný postavy, já po skončená filmu vůbec nevěděl s kým mám tu čest. Vždyt když už bylo něco co začalo najíždět na charktery postav, dialogy, scény..střih a byl jsem úplně jinde. Jako takhle se to přece nedá dělat, spolehát se na tradičně skvělou kameru Vládi Smutnýho a nechat film ovonět retrem v každým záběru. Chtělo silnější dialogy a hlavně scénarisickýho profíka, protože jak je velký časový úsek na příběh není to prdel ani pro Steven Zailliana natož pro Kubu Bažanta. (25.10.2018)

Film má nezaměnitelnou kameru Vladimíra Smutného. Je příjemný jak vypráví upřímným zaujetím. Válku shrne film v několika úsporných obrazech, počínaje tajným večírkem v tělocvičně se swingem, náletem a klukovskou frajeřinou a konče výjevem z gestapa, po němž následuje pocta oběti. Stylová, tichá a docela uměřená; Špaček neždímá emoce násilím. Film je plný pohledných, slušných, dychtivých a nadšených mladíků, jejichž nevinnost se zábavně vyjímá v nevěstinci. Zlatý podraz zosobňuje klasickou epickou stavbu, v dnešní domácí kinematografii dost vzácnou. Ale právě tady se vynoří i hlavní problém. Nejde o drobné doslovnosti, ať se týkají rozbité boty jednoho z hráčů, nebo zbytečné sexuální úchylky ústředního zlosyna, kterého výtečný Ondřej Malý dovede vystihnout bez berliček karikatury. Zásadní potíž vyvstává s nadnárodní romancí hlavního hrdiny, kterého ztvárnil Filip Březina, a uprchlické tanečnice ze Lvova, již hraje Patrycja Volny. Milostná zápletka působí, jako by ji autoři scénáře Jakub Bažant, Kristina Nedvědová a Jiří Závozda dosadili do originálního sportovně-politického dramatu ryze účelově, podle kinařského pravidla, že „láska táhne“. Osudový vztah rozdělený železnou oponou už filmaře zlákal mnohokrát, od Rebelů ke Studené válce, a především podprahové jiskření uvnitř dvojice ze Zlatého podrazu se blíží nule. Možná i proto, že herečka je nositelkou jediného výrazu. Od jejího vstupu na scénu včetně mile rozpačitých rodinných Vánoc se tok vyprávění lehce rozklíží. Popis doby se nadále drží střídmých, o to silnějších prvků, třeba nástup Lidových milicí vnímaný přes výlohu hodinářství naprosto stačí coby předzvěst nové nesvobody, ale loučení milenců zase dojem zkazí. Z trojboje romantiky, politiky a sportu tedy vychází láska jako nejslabší a basketbal, ač u nás na rozdíl od Spojených států nemá fanouškovskou tradici na plátně ani mimo ně, jako naopak nejsilnější článek. Pařížské finále s povinným politickým závazkem, že „budeme druzí za Sovětským svazem“, znovu zážitek pozvedne náladou připomínající památnou hokejovou odvetu za ruskou okupaci; navíc mu nahrává tajemství, protože málokdo kromě odborníků ví, jak se tehdejší utkání vyvíjelo a co rozhodlo. (15.04.2020)

Na papíře určitě zajímavá story o pozapomenutých košíkářích, kteří doplatili na rozjíždějící se komunistickou nadvládu. Na plátně už je to podstatně horší. Hoši jsou zapálení do hry, ale z plátna jsem to necítil. Nastupující komunismus temně vztyčuje ukazováky, ale z plátna jsem to necítil. Chlapci, kteří to dotáhli až k titulu poválečných mistrů Evropy, prožívají první lásky, ale kupříkladu na ústředním vztahu Františka s půvabnou cizinkou jsem to necítil. Stejně jako v případě jeho komplikovaného vztahu s otcem zoufale kloužeme po povrchu. Z lámání páteří politikou nemrazí. Na dřeň tvůrci takřka nejdou, tah na bránu chybí. Navíc jdou na vše hodně kvapně. Buch, konec války, buch, s láskou se hlavní hrdina vidí až po mnoha měsících. Mnohé postavy jsou napsané hodně nezajímavě a dušínovsky, ač herci dokáží leccos pozvednout. Líbila se mi chytlavá hudba a místy i kamera Vladimíra Smutného (zejména v první polovině se ale nechával strhnout k efektivním kotrmelcům, které mi v dané látce neseděly). Dvě až tři hvězdy, víc ani ránu. (15.05.2019)

Nevím, asi tomu moc nerozumím, ale dle mého jsme do oscarového klání měli poslat tento snímek. Myslím si, že by se Amíkům líbil. Jsem velmi mile překvapena. Poměrně vysoká úroveň, kvalitní scénář, v podstatě tam nevidím žádné hluché místo, trhlinu. ;) Opět neadekvátně podhodnocený film zde! Jakoby se zde hodnotilo něco jiného než film! .... :( (30.11.2018)