Zlatý podraz

To snáď točil niekto, kto videl maximálne hokej a nemá ani šajnu o tom, ako sa basketbal hrá a ako počas hry reagujú hráči. To čo nám tu predviedli bije do očí aj najväčšiemu športovému nedoukovi. Po prvom či druhom koši v zápase hráči oslavujú akoby hneď vyhrali olympiádu. A následne je stav 5-4 a už je polčas...To aj na paralympiáde padne za polčas tak 60 bodov, nie to na klasických Majstrovstvách Európy. Všetky tie zápasy boli natočené veľmi fušersky, bez snahy priblížiť sa realite. A milostná linka ako tak fungovala, len keby tam polovicu času nehovorili francúzsky, čo je divákovi totálne ukradnuté, proste to nadabujte, kto chce čítať titulky? A čo je najhoršie, táto linka nebola ani ukončená, normálne sa vyparila do stratena. A ten koniec... To si fakt niekto myslí, že ženská vybehne z publika a na jej popud začnú hrať hymnu porazenému tímu? (04.07.2021)

Film má nezaměnitelnou kameru Vladimíra Smutného. Je příjemný jak vypráví upřímným zaujetím. Válku shrne film v několika úsporných obrazech, počínaje tajným večírkem v tělocvičně se swingem, náletem a klukovskou frajeřinou a konče výjevem z gestapa, po němž následuje pocta oběti. Stylová, tichá a docela uměřená; Špaček neždímá emoce násilím. Film je plný pohledných, slušných, dychtivých a nadšených mladíků, jejichž nevinnost se zábavně vyjímá v nevěstinci. Zlatý podraz zosobňuje klasickou epickou stavbu, v dnešní domácí kinematografii dost vzácnou. Ale právě tady se vynoří i hlavní problém. Nejde o drobné doslovnosti, ať se týkají rozbité boty jednoho z hráčů, nebo zbytečné sexuální úchylky ústředního zlosyna, kterého výtečný Ondřej Malý dovede vystihnout bez berliček karikatury. Zásadní potíž vyvstává s nadnárodní romancí hlavního hrdiny, kterého ztvárnil Filip Březina, a uprchlické tanečnice ze Lvova, již hraje Patrycja Volny. Milostná zápletka působí, jako by ji autoři scénáře Jakub Bažant, Kristina Nedvědová a Jiří Závozda dosadili do originálního sportovně-politického dramatu ryze účelově, podle kinařského pravidla, že „láska táhne“. Osudový vztah rozdělený železnou oponou už filmaře zlákal mnohokrát, od Rebelů ke Studené válce, a především podprahové jiskření uvnitř dvojice ze Zlatého podrazu se blíží nule. Možná i proto, že herečka je nositelkou jediného výrazu. Od jejího vstupu na scénu včetně mile rozpačitých rodinných Vánoc se tok vyprávění lehce rozklíží. Popis doby se nadále drží střídmých, o to silnějších prvků, třeba nástup Lidových milicí vnímaný přes výlohu hodinářství naprosto stačí coby předzvěst nové nesvobody, ale loučení milenců zase dojem zkazí. Z trojboje romantiky, politiky a sportu tedy vychází láska jako nejslabší a basketbal, ač u nás na rozdíl od Spojených států nemá fanouškovskou tradici na plátně ani mimo ně, jako naopak nejsilnější článek. Pařížské finále s povinným politickým závazkem, že „budeme druzí za Sovětským svazem“, znovu zážitek pozvedne náladou připomínající památnou hokejovou odvetu za ruskou okupaci; navíc mu nahrává tajemství, protože málokdo kromě odborníků ví, jak se tehdejší utkání vyvíjelo a co rozhodlo. (15.04.2020)

Zklamání. Film mě zaujal svými trailery, které byly hodně působivé. Bohužel se to nepovedlo naplno prodat do výsledného filmu. Režisér Radim Špaček je hodně šikovný. Umí vykouzlit krásné záběry, dobrou atmosféru. Prostě své řemeslo zvládá s přehledem. Tedy co se týče technické stránky filmu. Asi největším problémem filmu je jeho soudržnost, která vyplývá ze scénáře. Skáče se z místa na místo, některé rozhodnutí nedávají smysl a spoustu věcí se odehraje mimo záběry a my jako diváci jsem postavený před hotovou věc, a nevíme co se mezím stalo. Tohle by šlo akceptovat, kdyby to bylo vypravěčsky dobře prodané, což bohužel není. Špaček se snaží, ale některé scény by měly být delší a nebo by tam neměly být vůbec. Měl jsem docela problém s některými postavy, jelikož se mi k nim nepodařilo si vybudovat nějaký vztah. A přitom ty postavy hrají dobří a zkušení herci. Jak už jsem psal, po technické stránce film vypadá parádně a je i vizuálně dost zajímavý. Škoda, že po příběhové stránce lépe nešlape. Takhle je to za mě zklamání a neproměněná šestka. (08.04.2019)

Dejový zásah filmu je do veľmi ťažkého obdobia od roku 1938 až do roku 1951 a predstavuje nám príbeh, ako z rozprávky, skutočný príbeh najväčšieho povojnového úspechu československých basketbalistov (1946 Ženeva mastri Európy a Paríž 1951 finálova prehra so Sovietskym zväzom). Film bol spracovávaný ako príspevok ku stému výročiu vzniku Československa. Nie je veľa vecí na ktoré by sme mali byť hrdí z jeho histórie, ale športové úspechu to samozrejme sú. Predovšetkým na ľudí, športovcov, ktorí v tejto dobe nestratili svoju tvár. Film ukazuje, ako sa politika a politici snažili zasahovať do športového diania. Najmarkantnejší bol zásah prezidenta Zápotockého, ktorý lanáril v prospech Sovietov. Dostávame sa aj do role posudzovania režimov od nacistického až do komunistického, ale aj postoj jednotlivých ľudí v snahe s týmito režimami kolaborovať. Film je výborným dobovým stvárnením v ktorom sa prelína vojna, láska, dejiny a šport. Úžasné je, že herci ten basketbal skutočne hrali, pravdou je, že pol roka tvrdo trénovali, aby ich hra vyzerala vierohodne. Haly vo filme sú skutočnými kópiami hál v Ženeve aj v Paríži. (23.05.2019)

Myslím, že ta basketbalová story si zasloužila lepší zpracování, tohle sice nebylo špatné, ale bylo takové poněkud neslané... Potěšil sympatický výkon Filipa Březiny. Zaujal mě (coby basketbalového fanouška) bývalý hráč a současný televizní expert Jirka Šebek v roli sovětského plejera, jenž měl důležitou roli ve finále ME. :-) (27.10.2019)