C. a k. polní maršálek

Další film s Vlastou Burianem, který jsem viděla. Doháním skluz. Burian je tak typický pro filmy pro pamětníky, že ať se podíváte téměř na cokoli, máte skoro jistotu, že ho uvidíte. Tento film měl pomalejší rozjezd a líbil se mi méně než Anton Špelec, kterého jsem viděla předtím. Ještě stále na tu burianovskou srdcovku čekám a doufám, že brzy přijde. Ovšem i přes pomalý rozjezd, kdy jsem se o osud filmu málem bála, přišly vtipnější momenty, hlášky a Burianovo pitvoření, které vám vykouzlí úsměv na rtech, takže nakonec slušných sedmdesát. (04.05.2013)

Kategoricky nesouhlasím s tím, že je zde Máňa s Hronem navíc. Nejen jako pár měli své fandy. Dále je tu pěkná Olga Augustová jako pikantní Pavla Garbo. K Burianovi se vyjadřovat nemusím, ale Karel Lamač to tímhle filmem vyhrál na všech frontách. Kdyby ne, tak český film by měl mnohem větší problémy se zvukem a v Berlíně by musel opustit Anny Ondrákovou pro údajnou neschopnost mnohem dříve. Tehdy se ovšem ještě nevědělo, že na to bude potřebovat Magdu Schneider a Pepu Goebbelse. (15.02.2009)

Lamač se od začátku filmu satiricky pouští do vojenské vrchnosti a celého vojenského systému. Zobrazuje člověka, který vyšoupnut z celého sytému rozkazů a nařízení prožívá "životní krizi, ze které se může dostat jenom návratem k vojenské službě. Ve své kůži se cítí jenom sám ve svém poslušném světě nebo mezi kumpány v hospodě, kde se zachovává určitý systém, ve kterém je nahoře. Poté se mu naskytne se mu příležitost ještě jednou obléct uniformu a splnit si své sny... Film ukazuje určitou hloupost celého vojenského systému, ukazuje neupřímnost a pouhou formální stránku mezi vojáky. Nejvíce se pouští do samotného velení, a to už titulní písní, nebo třeba hláškou : "Diť nemůžu mít rozum když jsem polní maršálek." Snímku samozřejmě převažuje humorná stránka, a tak veškeré rýpání a odsuzování je zobrazeno humornou formou. Tím chtěl podle mě autor ukázat, jak přílišná snaha o podbízení nadřízeným působí humorně. Motiv záměny není u Buriana ničím novým (Přednosta stanice, Revizor), jeho herectví je opět skvělé. 75% (23.01.2011)

Vlasta Burian je naprosto dominantní postavou našeho československého prvorepublikového filmu. Jeho herectví mám velmi rád, a proto děkuji tvůrcům filmu C. a k polní maršálek, že jej právě pro zvukový film objevili. Zdaleka to není jeho nejlepší snímek, ale někde se začít muselo. Na celém filmu je vidět, že se tvůrci se zvukovým filmem teprve seznamují. Jinak má celý film tradičně banální zápletku, Vlasta Burián všechny okolo přehrává a zbytek jen sekunduje. (03.07.2019)

V roce 1930 explodovala v pražských biografech bomba jménem C. a k. polní maršálek. Že se jednalo o mimořádnou událost, která bezkonkurenčně drtila pomyslné žebříčky divácké návštěvnosti v pražských i mimopražských kinech, je bez diskuze. Lamačův film překypuje vtipem, situačním humorem, hýří originálními režijními nápady. Ale především nabízí vděčný ring pro Vlastu Buriana a jeho vodopád poťouchlostí, drobných impertinencí, neodolatelných průpovídek a brutálních frků, jimiž poráží již celé generace vděčných diváků. Stačí to? Jak komu a jak kdy. Leccos už nezabírá, něco je dávno passé a některé Burianovy vtípky naopak dokáží vyvolat smích i při dalších reprízách. Jedno je ovšem nezpochybnitelné – nekorunovaný král komiků tehdy dobyl trůn, kde sedí podnes. A plným právem. Haló? Feldruf klášterní tajemství... Musím oznámit, že nám chcípnul kanár, poněvadž měl nohu udělanou ze sirky, ergo protézu, vlítnul nám na kamna, škrtnul si vo plát a uhořel. Poklona uctivá, poroučím se. Jdu bumbat. (05.10.2008)