Hovory s TGM

Moc jsem se zrovna nehrnula, abych tento snímek viděla. Čekala jsem, že to bude šíleně formální a zkostnatělé, jako zatím všechny pokusy o nahlédnutí do střev první republiky - ale naštěstí nebylo. Pavla Kosatíka miluju jako spisovatele, ale ruku na srdce - scénáře mu zrovna nikdy moc nešly, tenhle je asi nejpovedenější. (18.11.2019)

Jsem poměrně nerozhodný. Na jednu stranu to dopadlo mnohem lépe, než jsem v posledních chvílích čekal - tak dobře, že na to jdou uplatňovat nároky, které jsem ani netušil, že bude relevantní uplatňovat. Konstrukce filmu nepůsobí úplně toporně, i když je někdy jasné, že herci čtou slova, která nejsou jejich. Poněkud zvláštní je sledovat, jak Masaryk přeříkává Čapkovy pasáže z knihy, kterou on právě dokončil, a Čapek na ně reaguje jako na něco, co slyší prvně - celý film to posouvá do jakéhosi surreálného věčného dialogu vysunutého z prostoru a času, ostatně to doplňují pseudodobové filmařské postupy. Možná mě trochu mrzí, že teď budou diváci vnímat Masaryka, v realitě stydlivého člověka, který málokdy řekl po sobě dvě věty a vyznačoval se tím, že byl spíš posluchač než vypravěč, jako Hubova mírně arogantního alfasamce pronášejícího dlouhé monology a přerušujícího druhé i ve chvíli, kdy chtějí mluvit o vlastních traumatech. Stejně tak je trochu legrační vidět pokus Kosatíka relativizovat Masarykovu víru v boha, kde skoro explicitně řekne, že je jedno, jestli bůh existuje - i když to je samozřejmě dokonalý opak toho, co Masaryk, pohrdající subjektivisty a relativisty, zastával. Je vidět, že Kosatík hodně chtěl Masaryka zmodernizovat na úkor jeho skutečné filozofie a bere si z něj to, co se hodí ke Kosatíkovým paralelám k současnosti (po projekci říkal, že Masaryk je to samé jako Havel) - a pokud k tomu filmu přistupuju takhle, tedy jako k práci s Hovory ne tak, aby reflektovaly historii, ale aby tvořily s nimi jen částečně související Kosatíkův myšlenkový konstrukt, tak je to ok. Líbila se mi režie a její cit pro expresivitu - vzhledem k umělému scénáři se tu nedá hrát na realismus. Celý film je opravdu jakoby vytržený z jakékoliv přítomnosti, což je nakonec i jeho síla. I když bych asi radši jiný rámcový konflikt než Masarykův zákaz knihu vydat (který zjevně postrádá drama, protože víme, že kniha vyjde) a radši bych nějaký přímý myšlenkový střet - bohužel tady se scénář trochu bojí, že kdyby z deklamování přešel k argumentaci, už by tomu lidé asi nerozuměli. Což není úplně lichá obava, ale i tak mě to mrzí. To vše jsou zatím jen kusé myšlenky, co se mi honí hlavou a budu si v nich muset ještě udělat jasno. (17.10.2018)

"Ta kniha nevyjde." No vidíte, nakonec vyšla, a jestli obsahuje tolik krásných slov a myšlenek, které odhalil tenhle nenápadný snímek, asi si ji přečtu. Omlouvám se, že jsem v době premiéry nevěřila debutujícímu režisérovi. Nevěřila jsem tomu, že by mohl rozhovor mezi dvěma lidmi natočit tak poutavě a přitom krásně "starosvětsky". Velmi milé překvapení. (24.03.2019)

Už od prvního okamžiku, kdy jsem o filmu slyšel, jsem se na něj nesmírně těšil. Masaryk i Čapek jsou pro mě vůbec jedny z nejsilnějších osobností našich dějin a s oběma bych si velmi rád promluvil. :-) Hovory s TGM mi to umožnily alespoň částečně. Mou největší obavou byl Jan Budař jako Čapek, naštěstí to nebylo tak špatné a Martin Huba byl skvělý. Rád bych si rozhovorů také užil více, ale chápu, že je jiná doba a kdyby Hovory měly třeba dvě a půl hodiny, většina by to asi nedala. Nicméně mně se to zdálo velmi krátké, vzhledem k tomu, co vše mohly obě osobnosti ještě říci. Dovedl bych si představit vícedílný seriál, více návštěv, více témat a větší hloubku. Dávám solidní čtyři hvězdy a dobře naladěn sáhnu po knihách. (27.02.2020)

Divadelní drama pro dva herce ve filmu - to mně ohromně bavilo a stále baví. Sledovat tyto giganty, kterak vedou dialog o lásce, válce, politice o psaní je prostě lahůdka. Každý z nich má svůj názor a někdy i odlišný. Daleko podstatnější je, že každý z nich umí zároveň naslouchat tomu druhému. Miluji Karla Čapka , vážím si TGM. Martin Huba a Jan Budař byla šťastná volba Jakuba Červenky. Viděno už po čtvrté, vždy zachytím něco nového, ať už jde o myšlenku či gesto. Zvyšuji na plný počet. Mimochodem Hovory jsem četla, ale nevím jak by to tam všechno chudák Pavel Kosatík měl do 80 min. vecpat. (17.08.2020)