Spartakus

300. Tahle číslovka kouká, nebo aspoň pomrkává z každého dílu seriálu Spartakus. A zatímco řež podle Millera se plácá kolem (sice pěkných) 80%, sága o thrákovi ve slipech a jeho stereoidních kamarádech si hoví v Top 200. No to mi vyndej kopí. Ale co, bavilo mě to. Doufám, že příští sérii vylepší svojí účastí Village People s pro potřeby díla inovovanou peckou Y.M.P.A. (Young Men´s Pagan Association) a zapějí ji na počest otroků z posilovny. V Itálii nebude teplo, ale horko..... (13.12.2010)

Slovy nepopsatelná hovadina, kde se půlku každého dílu šuká a půlku bojuje. Boje vám možná subjektivně přijdou kratší, ale to je tím, že režie prokoukla kouzlo zpomalených záběrů a cpe je naprosto všude, především pak do míst, kam se absolutně nehodí. Po dvou dílech jsem usoudil, že udělám nejlíp, když si se seriálem půjdeme každý svou cestou. Animace bojových i šukacích scén je naprosto úděsná. Chtělo to asi být něco ve stylu 300: Bitva u Thermopyl s tím obrovským rozdílem, že tam byla animace a zpomalené záběry takové, že se na ně dalo koukat a byly použity ve vhodný okamžik. Herci nezajímaví. Příběh ubohý, co jsem alespoň z dvou dílů vypozoroval a troufám si rovněž tvrdit, že vím, kudy se bude seriál ubírat a jak skončí. Tenhle seriál je zkrátka práce nedotažená a odfláknutá. Tomu nechť odpovídá moje hodnocení. ODPAD! (22.03.2012)

Nemam ve zvyku hodnotit serialy po pilotnim dilu, ale tady proste neodolam, konecne nekomedialni hranej serial, kterej budu s chuti sledovat. Spartacus je nekompromisni reznicina, kde neustale nekdo fuckuje, jsou tu orgie, vsechny zensky s chuti ukazujou kozy a vic a hlavne se neustale nekdo rube, postavy se koupaj v hektolitrech krve, tela jsou rozsekavany na kusy, koncetiny litaj na vsechny strany a to vse ve vizualu 300. Ne sice tak vypilovanym, tvurci s tim neumi stoprocentne pracovat nebo nebyly prachy, nevim, spomalovacek je zbytecne moc a krev vypada prilis komiksove, hudba neni tak epicka jako v 300 a hlavni hrdina by potreboval vic charisma, ale koho to sere, kdyz je to ultra drsny, super ultra krvavy, kdy kolikrat pres krev neni nic jinyho videt a hlavne perfektne a zabavne natoceny. Uvidim po skouknuti cely serie, ale po prvnim dilu to radim mezi nejlepsi hrany nekomedialni serialy poslednich let. Tak update hodnoceni po skouknuti prvni serie, tj. 13 dilu. Vizual se zlepsil, hudba je stale stejne nevyrazna, i kdyz ma svy momenty, spomalovacek ubylo, coz je dobre, stale se tu fuckuje jak o zivot, krev uz vypada vic realisticky a i kdyz neni naplni kazdyho dilu jen bojovani, hodne se tu taky intrikari, tak stejne v kazdym dile gladiatori trenujou a nakonec nakej ten souboj je. Je sice fakt, ze obcas jsou i nejaky hluchy momenty a tak nak se resi vse furt dokola, ale presto to ma zajimavej vyvoj pribehu az po masakralni zaverecnej dil s vserikajicim nazvem. Co se tyce hercu, Xena tu vesele ukazuje kozy, Hannah je naprosto spickovej hajzl a Spartacus nahodil nejaky to kilo svalu a nabral charisma. Z ostatnich gladiatoru to je tak 4, 5 postav, ostatni delaj jen krovi. Takze co dodat, prvni dil me spickove naladil a vychutnal jsem si pak celej serial az do posledniho dilu. Jasnejch 5*. (14.01.2010)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)