Smrtihlav

Anthropoid i Atentát se v lecčem zcela vědomě odchylují od faktů a je třeba respektovat tvůrčí licenci a ptát se nikoliv potom, proč má padák jinou barvu, ale jakou funkci tato změna ve filmu má. Pokud tedy nemluvíme o jednom z prvních zpracování atentátu, kterým byl Hitler’s Madman (1943), v němž útok probíhá v lese a Heydricha zastaví žena na kole :). Tady je jasné, že tehdy nebyl dostatek informací. Smrtihlav se svou strukturou narace zásadně odchyluje od tradičního vyprávění, což může na některé působit poněkud neumětelsky. Opak je však pravdou, neboť snímek vykazuje promyšlené postupy uměleckého filmu, kdy si například musíme kvůli výpustkám domýšlet děj. Snímání pak vykazuje zřetelné impresionistické rysy, protože sledujeme spíše pocity a nálady než jen řetězec událostí, v němž jedna scéna zřetelně navazuje na další a osudům zásadních postav se dostává rozuzlení. Mnoho figur z odboje se ve filmu jen jakoby míhá nebo jejich osud sledujeme v závěrečné krátké montáži beze slov, kterou doprovází vážná hudba. Většině scén vévodí klavírní, houslové či varhanní skladby, které téměř vždy vhodně dokreslují atmosféru dané scény, aniž by zneužívaly tklivých melodií pro otravný patos. Heydrich ani na smrtelné posteli nepřichází se zásadním prozřením, jeho ženě se nedostane uspokojujícího ujištění. Scéna končí horečnatým pohledem na rozmazávající se obličej Himmlera a jeho děsivý knír./// Ani Jimenez se vedle režisérů Sequense a Ellise v závěru nevyhýbá touze po větší akci, když parašutistům dává do ruky automatické zbraně a šíří tak mezi diváky letitý mýtus dál. Vhodnou změnou příběhu však byl důraz na vznik přátelství Gabčíka a Kubiše, které tak rámuje film skrze neověřitelnou historku o jejich setkání. Tato volba pak má zcela logicky za následek, že oba muži končí svůj život bok po boku v kryptě, ač realita byla odlišná. A na závěr jeden historický fun fact. Heydrich, respektive jeho řidič, by za předjíždění zleva (tramvaje č. 14 dostal) nejmíň 7 bodů. Poučení? Předjíždět se setsakra nevyplácí… 70 %. [Kino] (24.06.2017)

Tohle prostě nejde na půdorysu necelých dvou hodin zpracovat. Jimenez toho chtěl z knihy obsáhnout strašně moc, což se mu sice povedlo, ale na úkor nějakého souvislého vyprávění. Výsledkem je dokument. Sice technicky dobře zvládnutý, celkem slušně obsazený i zahraný (tedy kromě Rosamunde Pike), ale pořád jenom dokument. A vlastně ani to ne, protože od něj člověk očekává fakta. Jestliže jsem byl přesvědčen o tom, že se dokážu přes historické lapsy přenést, tak tady to prostě nejde. Na druhou stranu koukat se na to dá, je tu pár scén, které, pokud by byly zasazeny do nějakého kompaktního celku, mohly mít sílu a samozřejmě pohladí po duši, že se na naše kluky paragánský ve světě nezapomnělo, takže nakonec to malinko přes průměr dostanu, ale rozpaky tedy cítím řádné. 55% (14.10.2017)

Mám toho plný zuby. Každejch čtrnáct dnů je v kinech válečnej film a třikrát do půl roku se opakuje ten samej příběh. Pokaždý je to napůl stejně, napůl jinak, tady je navíc jedna půlka o tomhle a druhá zase o támhletom. Dohromady je to zábavný jako průjem na lyžích a já se vážně nemůžu dočkat, až na podzim půjdu do kina na film o atentátu na Heydricha z pohledu zaseklýho kulometu. Kde nic není ani Smrtihlav nebere. (12.06.2017)

Paskvil filmařský i historický. 1) Udělat z Heydricha hlavní postavu celovečerního filmu zní lákavě. Místo psychologického rozboru osobnosti a jejího místa v historii zločinu (a že by bylo, co sdělit) však sledujeme několik epizod ze života jakéhosi bezemočního robota, epizod, které, zdá se, vybíral papoušek z klobouku._____ 2) Byl-li film o atentátu, prvních 45 minut bylo zbytečných. Byl-li film o Heydrichově životě, pak nechápu, proč více než hodina je věnována přípravě jeho smrti._____ 3) Použité filmové zkratky nepomohou v orientaci tomu, kdo historii nemusí a nás ostatní živé obrazy ilustrující některé okamžiky Heydrichova bytí jen nudí._____ 4) Historických a faktografických nepřesností až nesmyslů nabízí film, jak už je v podobných případech nedobrým zvykem, více než dostatek. Od nevhodně zvolených maďarských lokací pro Prahu včetně žlutých tramvají, přes nepochopitelně opomenuté barvité epizody Heydrichova života (letec, korunovační klenoty, lékař ošetřující zraněného protektora aj.) až po okolnosti atentátu._____ 5) Pověz mi jako Slovák Slovákovi..., řekl anglicky v českém dabingu Gabčík. Co dodat? (13.06.2018)

Tak už tu máme druhý novodobý film věnovaný atentátu. Na jednu stranu si cením, že toto téma českých dějin stále vábí filmaře. Máme být nač pyšní, ale o tom už tu byla řeč mnohokrát a tak to tu nebudu ani po sobě ani po jiných opakovat. Bohužel téma vábí filmaře cizí, nikoliv naše. To jednak mrzí a jednak se to bohužel vždy projeví na zpracování. Cizí divák to asi nepozná, náš ale určitě a válečným fajnšmekrům se u sledování často kroutí palce u nohou nad nepřesnostmi či dokonce nesmysly. Smrtihlav tak může fungovat na evropského diváka, který nic neví o událostech v Praze roku 1942 a na kterého může působit dokonce mírně osvětově a poučně... řadu věcí ale nepochopí vůbec, např. kdo byli legendární Tři králové atd... Oslovení širších mas jsem si ale vždy cenil. My co to téma známe a známe jej dobře už tak nadšení nejsme. Jediné co musím na rozdíl od Anthropoidu uznat, že mi kluci byli sympatičtější v tomto filmu. Čišela z nich ta nehraná mladost podobně jako z Hádka v Tmavomodrém světě. Ohledně reálií to byl ale děs a běs ale nebudu to tu rozepisovat. Dá se říci, že skutečnosti se film držel jen zvolna a to zejména v období atentátu a po něm. Ne vše ale bylo vyloženě špatně. Ačkoliv lokace nesouhlasily a to nejen místně ale i dispozičně, přesto jsem tam viděl snahu o ztvárnění dobových reálií a maximální autentičnost. Například i sebevzdálenější obchůdky, krámky a vjezdy do dvorů nesly české názvy atd... trochu hůř dopadla zpívaná hymna a já si jen vzpomněl na anglické a pro Brita nevyslovitelné bratřřřřzzřři v Anthropoidu... Ale jak říkám, snaha se cení. Ti kluci si to určitě zaslouží! Dávám tak o hvězdu méně než minule. Vím že je těžké točit 70 let staré události. Místa jsou jiná a každý použitý předmět je třeba dobře volit... Přesto trochu mrzí, že když už do toho někdo takto jde na plno, má tam tolik nesmyslů a někteří skuteční hrdinové ve filmu zcela chybí!!! Jako odpustím vše, ale vypustit jen tak některé z našich statečných výsadkářů?! No tedy!!! To jste mně dost nasrštvali !!!! Film má i pár silnějších momentů mezi něž řadím hlavně rodinné scény po zradě Čurdy, které velmi podtrhovala hezká a dojemná hudba Guillaume Roussela. Muselo to být vážně strašné a strašné výjevy nejen pro děti... Kdyby si rejžové a štáby spolu sedli a oba filmy skloubili dohromady, asi by to bylo geniální. Takhle každému něco chybí a jsou to jen dva normální filmy ač jimi být nemusely... Dvě ampule cyankáli. * * (06.11.2017)