Smrtihlav

Byla to zásadní odbojářská akce, o které u nás musel slyšet každý školou povinný. A velmi podrobně a velmi věrně se k ní vyjadřoval i nedávný Anthropoid, což je možná největší kámen úrazu. Sledujeme totiž něco, co jsme nedávno dělali, jen s rozdílem toho, že tentokrát je první polovina věnovaná výhradně Heydrichovi a jeho narůstajícímu vlivu. Neřeším ani tolik odklon od historických faktů, spíš mi vadí, že tvůrci spojili dva příběhy, jenže ani s jedním nepracovali pořádně (na prominentního nacistu totiž na dlouhé minuty zapomeneme a sledujeme chystaný atentát). Je to tím pádem zkratkovité (hoši se nám zamilovali, ale divákovi je to na základě kvapného uchopení tak nějak jedno, mdlé vylíčení odbojové skupiny Tři králové také zrovna nepotěší), divák ani nemůže překousnout, že pražské lokality nahradila Budapešť. Holt kulisy Pražského hradu okecat prostě nejde. Chybí drive, chybí atmosféra, chybí nálada. Emoce a napětí zrovna tak. PS: Démonické scény vyhlazování vesnice ještě jaro nedělají. (16.10.2017)

V době premiéry jsem si Smrtihlava vyhodnotil jako ztrátu času, ale když se po letech objevil v nabídce televizního vysílání, zvítězila zvědavost, zda si tak příkrá hodnocení a jedovaté hodnocení filmových fanoušků opravdu zaslouží. Inu, zaslouží. Zdůrazňuji, že jsem vůbec neřešil historickou věrnost zobrazovaných událostí, bral jsem to prostě jako žánrový film hollywoodského studia, které chce bavit a oslovuje globální publikum, kde je jen minimum poučených a zasvěcených diváků orientujících se v historických událostech 2. světové války. Snímek ale troskotá v tom, že neví, čím chce být, respektive Jimenez se do něj snažil nacpat úplně všechno. Povrchní psychologii, romantiku, dobrodružství, válku, politické drama atd. Nesedí to jako celek a chybí tomu jakákoli atmosféra i nějaké výrazné zapamatováníhodné herecké výkony. Pokud v několika momentech film pobaví, je to kouzlo nechtěného. Třeba když parašutisté po seskoku zdolávají alpské štíty nebo když překvapené německé vojáky při pokusu o vniknutí do skrýše parašutistů přivítá kulometná palba. Dá se to vidět a dokážu pochopit i tři hvězdičky, ale dobrý film vypadá úplně jinak. Celkový dojem: 35 %. Taková Valkýra je případ hollywoodského bijáku, který zázemí velkého studia dokázal využít k něčemu pozitivnímu. Smrtihlav je pravý opak. (05.04.2021)

Vzhledem k tomu, že jsem ocenil Anthropoid jednou hvězdou, nemohl jsem toto cosi postavit na stejnou úroveň. Zpočátku jsem měl pocit, že nepůjde o špatný film, když popsal i divákům méně znalým, odkud se ten Reinhard vzal, ale už Noc dlouhých nožů mě vrátila zpátky na zem. Proč tvůrci snímků z období 2. světové války nejsou schopni pochopit, že samopal MP 38, přičemž číslo 38 znamená rok 1938, nemohli členové SS použít v roce 1934? A od té chvíle se už všechno vezlo dolů k žumpě. Jan Kubiš si vyrábí výbušninu (!!!), řidič Klein neskončí s prostřeleným stehnem, ale skončí úplně, rodina Moravcových vstupuje do děje hned poté, co její členové požili elixír mládí a z boje v kostele se stala naprostá fraška, v níž tvrdí muziku lehký kulomet Bren. Americká účast na výrobě tohoto paskvilu, zjevně stála na dodávce samopalů Thompson českému odboji i parašutistům. A ta scéna s Reinhardem na smrtelné posteli... Znovu jsem si potvrdil, že je Atentát z roku 1964 prostě nepřekonatelný. (22.01.2018)

Bez väčšej ujmy, absolútne sledovateľný snímok, ktorého príbeh položený na reálnych základoch, nemá dôvod nijak mimoriadne nudiť. Bohužiaľ, Heydrichovi sa síce venuje, no taktiež vysvetľuje mnoho iných faktov, ktoré viedli k jeho atentátu. Čiže kto v prvom rade očakával, respektíve očakáva podrobnú sondu do jeho života, bude zrejme sklamaný. Tak isto vnímam nemastno neslano pasáže z čistiek vyčíňania "SS". Sucho "natočené", takmer bez emócii, akoby bol celkový projekt "HHhH" iba narýchlo spackanou, marketingovov záležitosťou. (06.11.2017)

Anthropoid i Atentát se v lecčem zcela vědomě odchylují od faktů a je třeba respektovat tvůrčí licenci a ptát se nikoliv potom, proč má padák jinou barvu, ale jakou funkci tato změna ve filmu má. Pokud tedy nemluvíme o jednom z prvních zpracování atentátu, kterým byl Hitler’s Madman (1943), v němž útok probíhá v lese a Heydricha zastaví žena na kole :). Tady je jasné, že tehdy nebyl dostatek informací. Smrtihlav se svou strukturou narace zásadně odchyluje od tradičního vyprávění, což může na některé působit poněkud neumětelsky. Opak je však pravdou, neboť snímek vykazuje promyšlené postupy uměleckého filmu, kdy si například musíme kvůli výpustkám domýšlet děj. Snímání pak vykazuje zřetelné impresionistické rysy, protože sledujeme spíše pocity a nálady než jen řetězec událostí, v němž jedna scéna zřetelně navazuje na další a osudům zásadních postav se dostává rozuzlení. Mnoho figur z odboje se ve filmu jen jakoby míhá nebo jejich osud sledujeme v závěrečné krátké montáži beze slov, kterou doprovází vážná hudba. Většině scén vévodí klavírní, houslové či varhanní skladby, které téměř vždy vhodně dokreslují atmosféru dané scény, aniž by zneužívaly tklivých melodií pro otravný patos. Heydrich ani na smrtelné posteli nepřichází se zásadním prozřením, jeho ženě se nedostane uspokojujícího ujištění. Scéna končí horečnatým pohledem na rozmazávající se obličej Himmlera a jeho děsivý knír./// Ani Jimenez se vedle režisérů Sequense a Ellise v závěru nevyhýbá touze po větší akci, když parašutistům dává do ruky automatické zbraně a šíří tak mezi diváky letitý mýtus dál. Vhodnou změnou příběhu však byl důraz na vznik přátelství Gabčíka a Kubiše, které tak rámuje film skrze neověřitelnou historku o jejich setkání. Tato volba pak má zcela logicky za následek, že oba muži končí svůj život bok po boku v kryptě, ač realita byla odlišná. A na závěr jeden historický fun fact. Heydrich, respektive jeho řidič, by za předjíždění zleva (tramvaje č. 14 dostal) nejmíň 7 bodů. Poučení? Předjíždět se setsakra nevyplácí… 70 %. [Kino] (24.06.2017)