Nikdy to nevzdávej 3

„Nikdy zpátky, downe 3“ je sice opět přehlídkou panoptika rozličných agresivních mongoloidů, poloopic a pologramotných hovad, které měli rodiče ihned po potratu pro zachování globální humanity a bezpečnosti rozprodat na orgány, nicméně oproti Downům 1 a 2 registruji výrazné zlepšení. Otylý afrokatarista a budoucí hvězda hororového seriálu Walking Steroids - Míša Je Bílý! - se totiž tentokrát nesnaží být až tolik kůl, jen tak zesatandarma unyle nedělá kozama TA-BLE-TY a neválí tudo s náctiletými debily pro Tytrubko, nýbrž se mu překvapivě povedlo uplácat klasickou osmdesátkovou žánkládovku se všemi těmi tunami klišé a patosů, které jsme v dobách bůmu kung-fuj baletů tolik žravávali. V ní se dle nejlepších tradic tisíckrát omletého konstruktu uvolí naučit mimořádně nesympatického a nehereckého retarda, jak si neoblékat před vstupem do ringu diskosaténové trenky naruby a jak v sérii ukrutně zpomalených tlusťoších vesnických facek udolat ještě větší, nesympatičtější a dementnější hovado, než je on sám. A jak už to v těchto těžkých, filosoficko intelektuálních počinech bývá, musí Míša nakonec díky ukrutně sofistikovaným scenáristickým finesám, plných hamižnosti, zrady, proradnosti, intrik a mrzkých charakterů, dát tomu vymaštěnému prasoidovi na piču sám a získat tak nehynoucí obdiv celého fistingového klubíku a srdce tentokrát až obskurně ohyzdné čokoprincezny. Závěrem si dokonce přispěchá v minutovém štěku zavýt před kameru i samotný Antonín Já, aby nade vši pochybnost prokázal, že je nejen výtečné gumové dildo, ale také mimořádně vymatlaný velepičus. Takže, ač se jedná o film nesmírně komplikovaný, plný kandidátů na Hamleta, trousících kierkegaardovské monology, a Míšův jedinečný smrtící styl, nazývaný mistry Šaošulinu Nasraný tapír, spíše připomíná prasečí balet v bahně kombinovaný s kulturistickým homopózováním než bojové neumětelství, bylo to prostě tak nějak nostalgicky zvráceně zábavné, a to mají mazlíčci rádi. (02.07.2016)

Michael Jai White nutně potřebuje pořádnou sólovku. Ačkoliv nebojuje zde naplno, i ten "standard", kterým disponuje je bohatý a diváka nevyšachuje z úžasu. Napumpován svalstvem ve filmu, který je přirozený a má dospělé, normální dialogy. Na nic si to nehraje, nadšený béčkový projekt! Soubojů na ostro je málo, tréningových už dost, ale právě ta ostrost se s tréningem často prolíná. Plejáda krytů, pestré páky, boje na zemi, skvělé kopy a sem tam parádní akrobatické nůžky, či kop z otočky. Na můj vkus dostačující, i když to občas působí jako oťukávačka, údery jsem cítil. Slušná muzika, pro takovej film akorát. Nevadí mi lacinější vizuál, Jai White zvládl režii totiž sebejistě, souboje jsou plně přehledné, střihů moc není a na pár momentů i kamerové úhly nic nekazí. Dialogy fakt působí normálně, určitě né naivně, sem tam jsem vůči postavám pocítil i emoce, postavy mi přišli zajímavé. Ač je snímek místy fakt klišé, bavila mě každá scéna. Jai White odvedl i dobrou hereckou práci, mnoho poloh, sice to sem tam přehání s tím "správňáckým" přístupem, ale má i plno výborných hlášek, zdatně mu sekunduje Josh Barnett, neustále se pošťuchují zábavnýma kecama, Stephen Quadros jako trenér v tělocvičně, dvojice mladejch kluků jež vzhlíží k Whitovi, Gillian White jakožto přítelkyně hlavní postavy (je fakt pěkná :-)), Tony Jaa zábavnej magor, JeeJa Yanin v luxusní, krátké bitce a taky mi přišla sympatická, ale záporáci nudní a hlavně Nathan Jones na efekt. Líbil se mi i vývoj postav a klidně bych se dalšímu dílu nebránil. Nejvíce se mi líbil souboj JeeJa Yanin a potom první tréningovej Whita, kde zničí Kobru... ale i zbytek soubojů si časem pustím znovu na Youtube a i ten poslední fight mimo ring, kdy Jai White útočí na tlakové body mi přišel zajímavej. Supr, pohodovej filmek se solidními fighty a nějakou tou filozofií. 8/10 (07.07.2016)

Tyhle mlátičkové filmy mají jednu výhodu, ať běží čas jak chce, nikdy se nemění. Mění se akorát intenzita, choreografie a vymazlenost soubojů a rvaček. Předchozí dva díly jsem neviděl, ale zde je kombinace soubojů, rvaček, příběhu, poselství a zajímavých/sympatických postav hodně potěšující, příznivá a uspokojující. Trochu paradoxem je, že jsem do filmu šel hlavně kvůli Tonymu Jaa, ten tady ze sebe ale udělá akorát šaška (a jo, je potěšující vidět, že i někdo jako on si umí udělat srandu sám ze sebe). Jai Whitea znám už dlouho, poslední dobou mě baví, že mé první setkání s ním bylo tuším v komedii, ale tady byl parádní. Líbilo se mi poselství filmu - důležité je to, co si o sobě myslíš ty sám, ne co si o tobě myslí ostatní. To je má životní filosofie. Líbila se mi krátká dějová linie s holkou bojovnicí. To bylo hodně fajn. Takže pokud chcete pořádný odpočinkový nářez, tohle je dobrá volba. (26.04.2018)

Ač se jedná o nesmírně béčková, snaha o neustálou změny v příběhu, zvraty se musí ocenit. Nakonec mě ani nebavily tolik bojové sekvence, jako spíše odehrávající scény mezi sympatickými postavami a tréningu v tělocvičně. Velká radost za to, jakým způsobem film dělá reklamu na MMA a potěší vidět Joshe Barnetta ve významnější roli. Tony Ya hrající se sebe? Super.......6/10 (20.06.2017)

Na M.J. Whitea sa stále dobre pozerá a navyše nie je márny ani ako režisér či scenárista. Obe pokračovania Never Back Down, ktoré sa zrodili pod jeho režijnou taktovkou dopadli uspokojivo a spomedzi martial arts filmov, zaoberajúcich sa MMA im s výnimkou Warriora sotva môže niečo konkurovať. Whiteovi sa tu sympaticky podarilo zhromaždiť slušnú zostavu bijcov či už zo strieborného plátna alebo z UFC. Taktiež ma potešilo, že Michael Jai sa neberie prehnane vážne a dokáže si kľudne vystreliť hoci aj sám zo seba. (16.08.2017)