Nikdy to nevzdávej 3

Tyhle mlátičkové filmy mají jednu výhodu, ať běží čas jak chce, nikdy se nemění. Mění se akorát intenzita, choreografie a vymazlenost soubojů a rvaček. Předchozí dva díly jsem neviděl, ale zde je kombinace soubojů, rvaček, příběhu, poselství a zajímavých/sympatických postav hodně potěšující, příznivá a uspokojující. Trochu paradoxem je, že jsem do filmu šel hlavně kvůli Tonymu Jaa, ten tady ze sebe ale udělá akorát šaška (a jo, je potěšující vidět, že i někdo jako on si umí udělat srandu sám ze sebe). Jai Whitea znám už dlouho, poslední dobou mě baví, že mé první setkání s ním bylo tuším v komedii, ale tady byl parádní. Líbilo se mi poselství filmu - důležité je to, co si o sobě myslíš ty sám, ne co si o tobě myslí ostatní. To je má životní filosofie. Líbila se mi krátká dějová linie s holkou bojovnicí. To bylo hodně fajn. Takže pokud chcete pořádný odpočinkový nářez, tohle je dobrá volba. (26.04.2018)

Tejto serii som nikdy neprisiel poriadne na chut vdaka postavam, ktore ma v ziadnom diely nezaujiali. Bud ich hraju namakani borci, ktori postradaju aspon stipku hereckeho talentu a charizmy alebo na druhej strane tu je moj oblubenec Michael Jai White, ktory hra spravnaka za kazdu cenu az pôsobi otravne a nesympaticky. No a zaporak Nathan Jones so svojim prehravanim nevzbudzuje respekt ale je iba k smiechu. No a bitky? Zas tak vela ich tu nie je. Väcsinu filmu sa len trenuje a ked konecne na ne dôjde tak su len taky slusny ale nicim vynimocny standard. Seria Undisputed je o niekolko levelov lepsia. Paradoxne sa mi najviac pacil kratucky suboj JeeJa Yanin, ktory bol neskutocne dynamicky. A potom este zreprizovana bitka z dvojky v ktorej Michael Jai White zmlatil policajtov. Smutne. Uvod s Ronom Smoorenburgom bol nemastny neslany a finale s obrovskym Jonesom dost neohrabany. Najlepsiu bitku tu MJW ma s Eoinom O'Brienom. Ta bola fakt dobra. Drsna, skvele natocena a obsahuje poucne flashbacky z treningu vdaka comu nazorne vidime ako trenuje chvaty, ktore nasledne pouzije v bitke. Vysledkom je sportovy film, ktory sa berie prilis seriozne, ale scenar a ani herecke schopnosti akterov na to, aby to skutocne fungovalo, nema. Radsej mam beckovo zabavny pristup arenoviek typu Undisputed. 5/10. (05.07.2016)

No zezačátku mě to moc nebavilo, ale pak se to rozjede a je zde spousta pěkných soubojů. Hlášek zde moc není, ale jako ve správném martial-art filmu jsou zde pěkné tréninky. Obsazení je povedené a potěší skuteční MMA fighteři. Příběh je celkem jednoduchý a asi ničím nepřekvapí. Soundtrack je standardní. Musím si připomenout předchozí filmy a pak možná ještě přehodnotím o * víc. Zatím 85% :) (12.07.2016)

Už jsme to viděli stokrát, ale kdo by si rád nezopakoval bitky filozofa Jai Whita a například toho 2,5 metru vysokého borce z Troji, který se snad jako jediný stal legendou, ačkoliv si do Brada Pitta ani nebouchnul. Navíc Michael je tady i nebývale sociální a dokonce jde na rande. Jinak pořád stejné fighty, přehlídky různych technik a osmihraná klec, do toho nějaké intriky, motivace, tréning za dunivého hudebního doprovodu a cenzurovaný Apple. Za pár kaček solidní muzika, ale jen pro skalní milovníky mlátiček. (31.07.2016)

„Nikdy zpátky, downe 3“ je sice opět přehlídkou panoptika rozličných agresivních mongoloidů, poloopic a pologramotných hovad, které měli rodiče ihned po potratu pro zachování globální humanity a bezpečnosti rozprodat na orgány, nicméně oproti Downům 1 a 2 registruji výrazné zlepšení. Otylý afrokatarista a budoucí hvězda hororového seriálu Walking Steroids - Míša Je Bílý! - se totiž tentokrát nesnaží být až tolik kůl, jen tak zesatandarma unyle nedělá kozama TA-BLE-TY a neválí tudo s náctiletými debily pro Tytrubko, nýbrž se mu překvapivě povedlo uplácat klasickou osmdesátkovou žánkládovku se všemi těmi tunami klišé a patosů, které jsme v dobách bůmu kung-fuj baletů tolik žravávali. V ní se dle nejlepších tradic tisíckrát omletého konstruktu uvolí naučit mimořádně nesympatického a nehereckého retarda, jak si neoblékat před vstupem do ringu diskosaténové trenky naruby a jak v sérii ukrutně zpomalených tlusťoších vesnických facek udolat ještě větší, nesympatičtější a dementnější hovado, než je on sám. A jak už to v těchto těžkých, filosoficko intelektuálních počinech bývá, musí Míša nakonec díky ukrutně sofistikovaným scenáristickým finesám, plných hamižnosti, zrady, proradnosti, intrik a mrzkých charakterů, dát tomu vymaštěnému prasoidovi na piču sám a získat tak nehynoucí obdiv celého fistingového klubíku a srdce tentokrát až obskurně ohyzdné čokoprincezny. Závěrem si dokonce přispěchá v minutovém štěku zavýt před kameru i samotný Antonín Já, aby nade vši pochybnost prokázal, že je nejen výtečné gumové dildo, ale také mimořádně vymatlaný velepičus. Takže, ač se jedná o film nesmírně komplikovaný, plný kandidátů na Hamleta, trousících kierkegaardovské monology, a Míšův jedinečný smrtící styl, nazývaný mistry Šaošulinu Nasraný tapír, spíše připomíná prasečí balet v bahně kombinovaný s kulturistickým homopózováním než bojové neumětelství, bylo to prostě tak nějak nostalgicky zvráceně zábavné, a to mají mazlíčci rádi. (02.07.2016)