U pokladny stál...

Klasická česká komedie s Vlastou Burianem, která je neuvěřitelná tím, že mnohé její vtipy dodneška nezestárly. Nejlepší je čekat obstarožní nudu a následně být přemile překvapen svěžím tempem, výborným timingem a nenapodobitelným Burianem. Jen škoda jisté klopýtavosti v závěru. 80% Zajímavé komentáře: Karlos80, Zloděj kol (23.02.2006)

Komedie se satirickým podtónem o tom, že nepořádek prostě byl, je a bude vždycky, s úžasnými dialogy a vypointovanými situacemi je nejlepším filmem Vlasty Buriana. -BYL JSTE NĚKDE NA PORADĚ? -JÁ JSEM BYL ZA NAŠÍM PANEM LÉKÁRNÍKEM, PANE DOKTORE. -ZA VAŠÍM PANEM LÉKÁRNÍKEM, AHA. TEN VÁM SI NAPOVÍDAL PĚKNÝ VĚCI. TO BY MĚ ZAJÍMALO, JAKOU BLBOST VÁM PORADIL. -ABYCH ŠEL ZA VÁMA. (31.08.2002)

X-tá česká dobová komédia, založená na nejakej tej zámene. Podľa mňa patrí k tým priemernejším, najmä z dôvodu, že mi jeho subjektívna dĺžka pripadala podstatne dlhšia ako tá reálna. Je to, opäť, 100 minútová kanonáda dialógov, v prípade, že sú postavy ožraté tak aj nezrozumiteľných. Hercom kvitujem, že sa v scenári v tých zámenách a nedorozumeniach vyznali, ale mali cvik zo svojich ostatných úloh tej doby. U mňa už ani tá nostalgia nefunguje, keďže U pokladni stál som videl až teraz a tak aj viacero fórov mi prišlo ako na prvú signálnu a občas aj na hranici trápnosti. Občas som sa ale zasmial, aby som nebol nespravodlivý. Úlohu pri takto milovanom filme bude asi hrať aj patriotizmus, čo ako Slovák v Burianovom prípade nedocením. Inokedy ma ale Vlasta dokázal zabaviť viac. (01.04.2018)

Moje další burianovka. Tyto filmy se čím dál více řadí k těm, na které se ráda podívám znovu. Doslova se tluču do hlavy, že jsem komedie a vůbec filmy z první republiky nesledovala dříve, protože tam mezi nimi nacházím opravdu hodně povedených kousků. A film, kdyby byl sebevětší blbostí, Burian dokáže svým komickým mistrovstvím pozvednout. Naštěstí U pokladny stál není blbostí, ale dobrou komedií, a když se k tomu přidají herci jako Burian, Marvan, Mandlová a další, vyleze z toho moc příjemný film. (04.05.2013)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě coby bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)