U pokladny stál...

Kryštof Rozruch se činí a my, jeho diváci, s ním. Doznívající První republika v jeho laskavém doprovodu ukazuje své méně atraktivní tváře: nemocniční pokladnu až nepříjemně připomínající nešvary doby minulé i současné, kastovní pohrdání "lepších" těmi "méně ceněnými" a zajímavé lázeňské scény, kombinující kostýmní milostných omylů a nacházení komedii se zajímavými exkurzy na téma "co snese alkohol a co člověk". Domyslíme-li si k tomu kaskády skvostných skečů, invenčních point a jeden z nejlepších Marvanových výkonů po Burianově boku (nepodceňoval bych ani Čeňka Šlégla), jsme uchvacováni vodopády kvalitního českého humoru v nezapomenutelném podání skutečného "krále komiků". Ani se to nezdá, vždyť to bude teprve sedmdesát let, co POKLADNU dávali poprvé. (28.02.2008)

Komedie se satirickým podtónem o tom, že nepořádek prostě byl, je a bude vždycky, s úžasnými dialogy a vypointovanými situacemi je nejlepším filmem Vlasty Buriana. -BYL JSTE NĚKDE NA PORADĚ? -JÁ JSEM BYL ZA NAŠÍM PANEM LÉKÁRNÍKEM, PANE DOKTORE. -ZA VAŠÍM PANEM LÉKÁRNÍKEM, AHA. TEN VÁM SI NAPOVÍDAL PĚKNÝ VĚCI. TO BY MĚ ZAJÍMALO, JAKOU BLBOST VÁM PORADIL. -ABYCH ŠEL ZA VÁMA. (31.08.2002)

Burian nikdy nezklame :-D Ať to vezme z jakéhokoli konce, vždy mě pobaví tak jako málokdo...A co se týče této komediální klasiky, je v ní opravdu málo scén, při kterých bych se nesmál. Když se k tomu přidají další herecké hvězdy jako je Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl nebo snad tehdy opravdu kočka Adina Mandlová, vzniká film, na který se nezapomíná a věřím že taky nezapomene. (03.01.2009)

U pokladny stál... je kvalitativně ještě o stupínek výš než Přednosta stanice - pokud je to vlastně vůbec možné. Vážně jsem se královsky bavil - v podstatě od začátku do konce - což se mi u komedie stává jednou za uherský rok. V úvodu zmatky s bahnem a protézou, uprostřed bláznivá záměnová taškařice v lázních a v závěru bizarní lékařský zákrok - prvotřídní zábava je zaručena, na čemž má mamutí podíl vynikající Vlasta Burian, jemuž výtečně sekundovali Marvan se Šléglem a drobnou měrou i dámské osazenstvo. U pokladny stál... je nadčasovým dílem, které zcela hravě osloví i dnešní publikum. (12.01.2021)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě coby bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)