Bratři Bluesovi

Trošku zeširoka - s Blues Brothers jsem se setkal kupodivu ve formě plošinovky na vietnamských televizních hrách, alias pirátské Nintendo. Kromě podivných hrdinů a pekelné obtížnosti mě zaujala hudba a nějaký rok nato jsem zkoušel sledovat film na ČT. Bylo to pomalé, nic moc se tam nedělo, takže jsem usnul a probudil se až u slavného finále, kdy jsem měl pocit že jsem prospal něco skvělého. No neprospal. Blues Brothers jsou hudební komedie s jednoduchým příběhem - propuštěný vězeň a jeho brácha dávají znovu dohromady kapelu, aby vybrali peníze na sirotčinec. Bratři v černých oblecích a v černých brýlích vypadají jak dementi, moc sympatií nevzbuzují a jejich podání černošské muziky je dost slabé. Je tu pár vtipných scén (vystoupení v country klubu :D) pár výborných hostovaček od skutečných legend (James Brown, Aretha Franklin, Ray Charles) a výborné "main theme. A taky spousta absurdních scén (vražedkyně, nacisti, country zpěváci). Celkem by to šlo, kdyby to bůhví proč nebylo natažené na hrůzostrašné dvě a půl hodiny naprosto řídkého děje. Ovšem finále, kdy hrdiny pronásledují snad stovky (bourajících) policejních aut a poté tisíce policajtů, vojáků atd... je snad jednou z nejabsurdnějších (proč proboha?) a zároveň nejvelkolepějších scén, co jsem v takhle starém filmu viděl. Minimálně to stojí za shlédnutí a za 3*. (13.02.2024)

Tak tenhle film je fakt po pravu kultovni, ale ze by to byla zas nejaka super jizda se rict neda. Film ma naprosto jednoduchou zapletku, ve ktere jde o zformovani kapely a vydelani penez na zachranu kostela, ale ono to naprosto staci. Co se tyce ty muzikalnosti filmu, je to tak pul na pul, pulka filmu jsou pisnicky a pulka bud nejaky komicky sceny a nebo honicky. Co se tyce tech hudebnich cisel, blues me moc nebere, ale krome asi dvou pisnicek jsou docela dobry a chytlavy. Co se tyce vtipu, skutecne vtipny tu jsou jen parkrat, ale vynahrazuje to akce. Ty sice moc neni a jde tu hlavne o zaverecnou honicku, ale ta stoji za to. Navic tu je zpestreni v podobe Carrie Fisher jakozto sileny snoubenky s raketometem, plamenometem a podobne a hlavne nasrany nackove, se kterejma je spojena naprosto brutalni scena, takovy hyper mega kombo s autem sem jeste nevidel. Co se tyce predstavitelu hlavnich roli, jsou to pohodari a vypadaj cool, pri pisnickach se pohybovat umi a pokud to byl jejich hlas, tak zpivaly slusne. Musim rict, ze tech 140 minut jsem se vubec nenudil a je to fakt zabavnej film, ale na 5* to nebude. (13.12.2007)

Tak taký nářez jsem rozhodně nečekal. Blues Brothers je naprosto skvělá absurdní komedie, jakých je skutečně málo. Zatímco začátek mě moc nenadchl, postupem času jsem se čím dál tím víc bavil a pochopitelně se mi to i čím dál tím víc líbilo. Trochu mě děsila ta délka, ale nakonec jsem se nemusel ničeho obávat, snad jen to finále je zbytečně vleklé, ale jinak nemám co vyčítat, bavil jsem se skvěle a tak, jak už dlouho u filmu ne. Má to mnoho skvělých nápadů (nacisti), geniálních scén (country klub, vystoupení v Illinois), úžasnou hudbu, zábavné postavy, dobře se na to dívá... I po filmařské stránce je to slušně odvedená práce, takže fakt nemám moc co vyčítat. A rozhodně bych netvrdil, že je to dějově o ničem, protože o něčem to je a posouvá se to z bodu A do bodu B - a to některé filmy vůbec nemají. Blues Brothers jsem si fakt užil tolik, jako už dlouho žádný film. Btw, trochu mi to připomnělo Leningradské Kovboje, ale v takovém hodně americkém a extrovertním podání. 5* (13.11.2020)

Napriek kultovému statusu v USA sa jedná možno aj o nedocenenú klasiku. Asi žiadny iný film nespája svojím štýlom, obsahom a atmosférou 70-te a 80-te roky v americkej kinematografii. V 70-tych rokoch dominoval Nový Hollywood, experimenty, post-vietnamská depresia, skrátka veci, ktoré boli nejakým spôsobom "ťažké" alebo smutnejšie a umelecky ambicióznejšie - Apokalypsa, Taxikár, Krstný otec, Všetci prezidentovi muži, Rocky, Lovec jeleňov, Francúzska spojka, Vyháňač diabla, Činska štvrť, atď. V 80-tych rokoch naopak po úplnom komerčnom prepade Nebeskej brány v r. 1980 štúdiá experimentom, depresii a voľnej ruke umelcom zamávali a preorientovali sa na prístupnejšiu zábavu, odľahčený štýl, viac svetla, viac farieb, viac romantiky a energie po tej dekáde zmaru - E. T. Mimozemšťan, Návrat do budúcnosti, Spomienky na Afriku, Rain Man, Top Gun, Indiana Jones, Bláznivá strela, Ghostbusters, a pod. Nájdu sa v každej dekáde aj opačné príklady, ale celkový štýl či atmosféra vo filmoch prevažne zodpovedala tomuto rozdeleniu. Blues Brothers oba tieto štýly spájajú. Na jednej strane je film umelecky na pomerne vysokej úrovni (kamera, nasvietenie, hudobné čísla, kostýmy, koncept o dvoch bratoch v tmavých oblekoch s permanentne nasadenými okuliarmi) a nemá atmosféru len obyčajnej bláznivej komédie. Na druhú stranu sa jedná zjavne o zábavu, ktorá sa svojím obsahom nesnaží komunikovať nejaké ťažké pravdy o živote, získava si publikum aj známymi tvárami v malých úlohách a všeobecne chce baviť. Možno sa dá povedať, že forma a umeleckejšie uchopenie zodpovedá 70-tym rokom a obsah už rokom 80-tym. Film začína tým, že Jake (John Belushi) opúšťa väzenie, vracia sa do života a s bratom dávajú dokopy starú kapelu s cieľom, aby pomohli sirotincu, v ktorom vyrastali. Na začiatku je to obsahovo vlastne depresia a snaha vykúpiť vlastné hriechy niečím dobrým a na konci už sú zlé časy zažehnané. Tak ako Jake odchádza na začiatku z depresívneho väzenia, týmto filmom symbolicky opúšťa americká kinematografia depresívnejšie 70-te roky. Potom nasleduje divoká jazda plná zábavy s občasnou vážnosťou (80-te roky) a na konci sa zistí, že každá sranda niečo stojí a že tá nespútaná bžunda raz skončiť musí, ale to automaticky napriek tomu že životné problémy človeka skôr či neskôr dobehnú neznamená návrat k depresii (k 70-tym rokom), ale pokračovanie iným smerom (možno 90-te roky?). Pochybujem, že toto celé bol niekoho úmysel, ale podľa mňa neexistuje film, ktorý by formou a obsahom lepšie vystihoval akési oporné body, na ktorých bola kinematografia USA v 70-tyh a 80-tych rokoch postavená. A ono je to ešte k tomu aj sranda, kvalitne spravená (naháňačky), s nápaditými hudobnými výstupmi, dobrými hercami a vôbec podarená. Pre Aykroyda aj Belushiho asi umelecký, i keď nie komerčný, vrchol. (25.08.2021)

Nejaký zmysluplný dej od filmu netreba očakávať. Takže len hudbu a naháňačky. Hudba je celkom fajn, hlavne keď spieva niekto iný, nie Bluesovci. No a naháňačky sú mimoriadne výživné a museli byť v tej dobe bez digi trikov aj slušne drahé, zničiť toľko policajných áut. Za kult to ale môže považovať len malá hŕstka ľudí. (05.08.2021)