Po čem muži touží

Okey... tak niekedy asi je dôležité si zhodnotiť pár faktov. Človek sa nestane recepčnou po tom, čo ju šéfka uvidí za recepčným stolom. Noc talentov sa neodohráva sa počas dňa. A je tu ešte pár ďalších blbostí, ktoré sa stali v tomto svete realitou. Ale keď sa od toho všetkého odtrhnem, tak si myslím, že sa tu dá nájsť celkom energická a vtipná komédia s myšlienkou. Fakt je aj ten, že sú to klišé a videli sme to miliónkrát v každom inom filme, ktorý má rovnaký alebo podobný scenár. Vieme kam to dospeje, vieme čo sa bude diať, aj ako sa hlavný hrdina zmení. Alebo hrdinka. Toľko teda k mínusom filmu. Teraz poďme na tie plusy. "Po Čem Muži Touží" spracoval a režíroval Rudolf Havlík, ktorý natočil pár rokov dozadu jeden z mojich top českých filmov za posledné roky. Tak ako ide kinematografia našich susedov dole vodou, tak "Pohádky Pro Emu" bol pre mňa skvelý film, ku ktorému sa rád vrátim počas Vianoc. Takže som mu veril. A myslím si, že právom. Jiří Langmajer bol skvele zvolený do svojej role a pôsobí uveriteľne. Táňa Pauhofová mi bola tiež sympatická. A celkom som dúfal, že sa jej podarí niečo zmeniť. Hoci som mal najprv pocit, že chce spraviť časopisu Playboy časopis Evita. Ale ukáže sa, že v nej je o niečo viac. A potom je tu Anna Polívková. Ja jej fandím už nejaký ten čas, no jej posledné filmy na mňa buď neurobili moc veľký dojem, ale bo v nich mala moc malú rolu na to, aby dokázala niečo ukázať. Tu je to presne to čo som od nej chcel. Buď to neberie absolútne seriózne, alebo každým milimetrom svojej hereckej duše to berie seriózne. Tak či tak, nasmial som sa na nej poriadne. Pri každom páde z opätkov som si hovoril, koľkokrát sa na tom ešte zasmejem... a pravda je taká, že vždy. Okrem toho je ale super vidieť ako sa Karel čoraz viac stáva lepším človekom po tom, čo žije ako Karla. A funguje to. Celkovo to ako ľahkú komédiu dokážem odporúčať. Nie je to sprosté, nemá to blbý humor, no po technickej stránke je ten scenár miestami poriadne odfláknutý. Vôbec si nedali pozor na tie detaily, čo som spomenul vyššie a ako aj iní spomenuli. Lebo to sú dosť podstatné fakty. Ale myslím si, že film za jedno pozretie stojí ako pohodová ľahká komédia. Hodnotenie: B (11.03.2019)

Pokus o českú verziu "Po čom ženy túžia" zlyhal na plnej čiare. Tak v prvom rade Langmajer hrá zase arogantného debila, ale neviem či v jeho prípade ide o herectvo. Ale keď nastúpi na scénu Polívková, tak sa z toho stáva fraška. Nielen, že ma okopčený ksich po tátovi, za čo nemôže a je to veľká smola (ktorá žena by chcela vyzerať ako Polívka?), ale to jej hranie je strašne prehnané, úplny plagiát svojho otca, ale ten hral aspoň v dobrých komédiách. Polívková nemá vlastný ksicht ani štýl. Smutné. Miestami to vyzeralo ako travesty kabaret, len problém je, že ona je fakt ženská... Od odpadu to zachránili dve skutočnosti: 1. (Vraj) bývalá prostitútka Šteflová tu má našťastie len vedľajšiu rolu 2. Pauhofová konečne vo filme neukazovala kozy. Jej najväčší herecký výkon ale zatiaľ stále ostáva dabing Hermiony. (14.07.2019)

Začne to živým televizním přenosem, který ukončí ostřejší výměna názorů. Právě ta stojí zatrpklého Don Juana místo šéfredaktora pánského časopisu. Vymění ho sympatická, ovšem nezkušená slečna, cynickému šovinistovi navíc jiná ženská, ano, opět ženská, vzápětí nabourá auto, peklo ze života mu dělá i bývalá manželka a vlastně i dcera, jeho mučení ženskými postavami tak ukončí až ocitnutí se v těle opačného pohlaví. Scénář v konfliktu muži versus ženy spoléhá na nejprovařenější klišé, nic nového nebo snad hlubšího absolutně nepřinese. To je potřeba podotknout a zdůraznit. Včetně umělého navozování genderových soubojů. Prostě chlapi koukají na fotbal a chlastají u toho pivo, ženské řeší šminky, jsou neurotické a hledají alespoň trochu normálního chlapa. Na druhou stranu při nízkém očekávání jde o snesitelný kus, u kterého se divák necítí hloupě. Celé to drží poměrně slušně pohromadě, tempo není zlé a divák musí ocenit nejprve solidního Jiřího Langmajera a posléze výtečnou Annu Polívkovou, která dostane ideální prostor ukázat svůj komediální talent. Například vedle pitvořící se Kláry Issové v Zoufalých ženách je její výkon hodný dvojnásobného uznání. I když vlastně po téhle žánrovce nic nového o tom, po čem vlastně muži touží, nevím. (22.04.2019)

Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení. (19.09.2018)

Že se jedná o x krát recyklovaný námět mi bylo v tomto případě jedno. V tuzemském podání to působilo přeci jenom svěžeji, ale to nejdůležitější je, že jsem se víc než hodinu soustavně smál. Langmajer to načal a Polívková na něj excelentně navázala a svojí roli si užívala tak, že to snad ani víc nejde. Jediné, co trochu haprovalo, byl konec s napraveným hříšníkem, ale to se dalo čekat. Velká spokojenost. 80% (03.02.2019)