Vzpomínky na hvězdný prach

Hodně mi to připomínalo 8 1/2, a z toho bezděčného srovnání mi prostě Fellini vyšel líp. Jasně, neupírám Allenovi volnost natočit si taky něco takového, a ten pohled na to, jaké to je být slavný režisér, kterého neustále někdo otravuje s náměty na film a žádostmi o podpis apod., je místy docela zábavný (defilé těch pošuků je někdy skutečně bizarní), ale jinak mě to spíš nudilo a od Allena se mi víc líbí jiné filmy (nikoli nutně komedie) - výtka samozřejmě zcela subjektivní. Btw. vzhledem k tomu, že se ve filmu vyskytuje hotel jménem Stardust, kde se odehrává část děje, mi nepřijde úplně šťastné překládat titul filmu tak doslovně. (21.10.2022)

Přišlo mi to jako další epizoda mého oblíbeného seriálu s názvem "Woody". A jak už to u většiny seriálů bývá - některé epizody jsou zdařilejší, některé méně. Tuto, s názvem Stardust Memories, bych spíše zařadil do té druhé skupiny. Klasická, roztržitá, nervní postavička řešící milostné trable. Tentokrát mi přišla režie více zmatečná, i když se zajímavými momenty (za všechny uvedu Sandyho rozkošnické studování polehávající Dorrie za pochutnávání si na jogurtu, nebo co to právě jedl - tehdy pro něj bylo všechno naprosto fajn). Film často prudce zahýbá tu sem, tu jinam, úsměvných citováníhodných hlášek či bonmotů jsem zde tentokrát také nenalezl tolik. Ani žádnou zajímavou postavičku, jednoduše - slabší chvilka Woodyho povětšinou skvělých děl. (01.06.2007)

Tímto filmem mne poprvé Woody Allen zklamal. Klasické atributy Woodyho filmů, jako hlášky, jazz a krásné ženy, tu jsou, ale... Hlášek není tolik, nejsou bůhví jak vtipné a nepřinášejí nic nového. Krásných žen je tu hned několik, ovšem žádná není nijak výrazná a všechny vlastně tak nějak filmem proběhnou. Jen ten jazz zůstal (i když na gramofonu). Zvláště druhá polovina je značně zmatená. Woody se nejspíš nemohl rozhodnout zda má točit kritiku Hollywoodu, nebo poctu Fellinimu, komedii, či vážný film a v závěru všechno splývá do sebe, že nevíte zda je to film, nebo film ve filmu. "Vzpomínky na hvězdný prach" stojí úplně mimo všech Allenových filmů, nezapadají do jeho období smutných komedií ("Annie Hall", "Manhattan"), ani do romantického období 80. let ("Erotická komedie noci svatojánské", "Danny Rose z Broadwaye", "Hana a její sestry"). Nehraje v něm ani žádná Woodyho životní partnerka. Dobře, dáme tomu za tři, ale doufám, Woody, že už všechny naše příští filmová setkání budou jenom lepší. (19.07.2007)

Allen jako by se tu pokusil dotknout podobně nadčasových momentů jako Fellini v Amarcordu, nebo Visconti ve Smrti v Benátkách. Z Felliniho si bere sentimentální záběry z dětství (a ta Sharon Stoneová na začátku jako by vypadla ze Sladkého života), z Viscontiho „tlející“ pobřežní hotely. Ve filmu je pak zachycena i diskuze nad De Sicovými zloději kol Allen si tu řeší krizi, kdy on sám chce točit vážné filmy, ale diváci očekávají, že je bude nadále rozesmávat. Nedokážu posoudit do jaké míry to byl záměr, a do jaké míry se skutečná krize projevila během psaní scénáře, ale film je slepený z tolika různých částeček, že hledat nějaký hlavní příběh, který film řeší, je téměř marné. Je tu tolik věcí, že by z toho Woody jistě natočil filmů několik, a myslím, že lepších. Samozřejmě je tu mnoho vtipných okamžiků, a rozhodně to není špatný film. Jen si mi v tom trochu ztrácí hlavní myšlenka. Jako film o tápání uznávaného autora je to ale rozhodně silná výpověď. (09.06.2006)

Woody Allen znovu úplně jinak, tentokráte hodně experimantálně. Jeho film je očividně pocta Fellinimu a Bergmanovi s tím, že Allen zůstává svůj a ostudu si nedělá. Naopak dokáže skvěle rozebírat duševní krajinu úspěšného člověka, který neví kam dál a muže kterého přitahují zhoubné vztahy s nestabilními ženami. Hlavně ale Allen účtuje s kritiky a fanoušky, jež zde pojal vesměs jako stádo vlezlých nestvůr pronásledující jej na každém kroku. Pasáže kdy Sandy proplouvá davem rozmnanitě útočících obdivovatelů, snažíce se být za všech okolností vtipný a hlavně takový jakého ho oni ho chtějí vidět, patří k tomu nejlepšímu co kdy Allen natočil. Někteří jsou nepokrytě vlezlí, jiní se snaží působit nenuceně, ale všichni jsou stejně nechutní. I přesto že Allen popírá že by byl film autobiografický, někde tyhle motivy nabrat musel. Osobně mám raději právě vážnější Allenovo tvorbu, než jeho crazy komedie a tak mi Vzpomínky na hvězdný prach sedly, ale neřadím je mezi jeho nejlepší díla. (14.11.2011)