Vzpomínky na hvězdný prach

Před zhlédnutím jsem měl strach ze dvou věcí, z nedostatku humoru a toho, že se brzo ztratím v ději a začnu se nudit. První obava rychle zmizela; zlomyslné střílení si z fanouškovství a dělání si z režiséra idola, pohodová atmosféra (podpořená výbornou hudbou), no a hlavně Woodyho specialita, tedy vtipné dialogy/hlášky. A co se týče toho druhého, první hodinu se mi myslím dařilo slušně orientovat v ději, ale pak přišlo „setkání na louce“ a taky jsem začal tápat. Na druhou stranu, ne že by mně to vadilo, bylo to totiž stále docela zábavné bloudění. Vzpomínky na hvězdný prach jsou filmem zvláštním, ztřeštěným, potměšilým, ale rozhodně dostatečně vtipným, ode mě jsou to solidní 4*. „Na Velikonoce přece neuvedeme film od ateisty.“ – „Pro vás jsem ateista, pro Boha loajální oponent.“ (17.08.2013)

Allen jako by se tu pokusil dotknout podobně nadčasových momentů jako Fellini v Amarcordu, nebo Visconti ve Smrti v Benátkách. Z Felliniho si bere sentimentální záběry z dětství (a ta Sharon Stoneová na začátku jako by vypadla ze Sladkého života), z Viscontiho „tlející“ pobřežní hotely. Ve filmu je pak zachycena i diskuze nad De Sicovými zloději kol Allen si tu řeší krizi, kdy on sám chce točit vážné filmy, ale diváci očekávají, že je bude nadále rozesmávat. Nedokážu posoudit do jaké míry to byl záměr, a do jaké míry se skutečná krize projevila během psaní scénáře, ale film je slepený z tolika různých částeček, že hledat nějaký hlavní příběh, který film řeší, je téměř marné. Je tu tolik věcí, že by z toho Woody jistě natočil filmů několik, a myslím, že lepších. Samozřejmě je tu mnoho vtipných okamžiků, a rozhodně to není špatný film. Jen si mi v tom trochu ztrácí hlavní myšlenka. Jako film o tápání uznávaného autora je to ale rozhodně silná výpověď. (09.06.2006)

Ne špatné, ale příliš roztříštěné a ano, Woody se začíná opakovat. Děj se zmítá mezi osobními a profesními problémy režiséra, objeví se tu několik ženských postav, ale ty spíše jen tak prosviští a jsou nezjímavé, pak kritika Hollywoodu, zase ženy, problémy z mládí, filmy, existenciální problémy, Fellini, no prostě zmatek. (31.10.2005)

Woody Allen to jistě udělal schválně. Aby si kritika i recenze myslela, že je to film o něm. Myslí si to i někteří diváci. Mám jeden dotaz: proč by si to myslet nemohli? Ničemu a nikomu to neuškodí. Ostatně: tenhle příběh, problémy režisérů, potažmo celého Hollywoodu, profesní i soukromé, by se daly aplikovat na mnoho tamních tvůrců. Takže zbývá jediné: užít si to! (25.10.2005)

Woody tvrdí, že sa cíti potupne, keď pozerá svoje filmy. Podľa jeho slov je len pár, s ktorými je spokojný a na ktorých by nemenil nič, pričom jedným z nich je aj Stardust Memories. V dokumente Live in Film, Woody vysvetľuje dejovú líniu, nebudem však prezrádzať ako to celé vlastne je, čo je fikcia a čo realita, pretože divák to môže vnímať inak:) Neverím mu v tom, že toto nie je film o ňom...Možno nie úplne, ale som presvedčený, že Woody prešiel riadnou introspekciou. Nech si kto vraví čo chce, ja považujem Woodyho za génia a viac geniálnych scén, bonmotov,vtipov a úvah sa našlo aj tu, napriek tomu príbeh obsahoval trošku viac vaty ako by sa patrilo...Inak samozrejme skvelé, so všetkými atribútmi charakteristickými pre Majstrovu tvorbu... (22.02.2006)