Prezident Blaník

První třetina, kdy Tonda Blaník kandiduje na prezidenta, naprosto senzační; druhá třetina dost divná a slabá, aby to závěrečná třetí třetina, když už se odkryjou všechny karty, vytáhla zpět do pater skvělý zábavy. Já se zasmál, pobavil se, to u komedie považuju za podstatný. U politický satiry obzvlášť. Jistě, film moc nefunguje jako film, to je vidět - vznikal narychlo a aktuálně reagoval, takže to ani jinak nešlo. Hodně problematická je i aktuálnost/nadčasovost Prezidenta Blaníka, protože už při premiéře v únoru byly některé říjnové volební vtipy ("lithium do každý rodiny" nebo babišovská pusa Prchalovi, resp. Blaníkova Žížalovi) dost passé. Jinak je to ale starý dobrý Tonda Blaník, jeden až dva díly seriálu roztažené jako celovečerák. Což je fajn - vždy mi vadilo, že kraťoučký díl má sedm osm minut a hotovo. Sice to znamená, že úroveň vtipů trochu kolísá, ale povětšinou jde o klasického Najbrtova Blaníka. Docela mě mrzelo, že Václav Havel zasáhl a Blaník nedotáhl svůj životní plán k dokonalosti... (11.03.2018)

Některé narážky zestárnou a lidé jim za pár let nebudou rozumět, jiné přetrvají, protože jsou prostě obecnějšího rázu - například Miloš Zeman jistě není ani první, ani poslední, kdo vyznává "kreativní práci s ústavou." Problém celovečerních verzí seriálů je tradičně v tom, že divákovi připadne, že sleduje více slepených dílů za sebou, takže i Prezident Blaník by potřeboval zkrátit. Potěšující je, že hlavní trio postav bylo rozvedeno více do hloubky, i když pořád jen v tom komediálním rozměru. 90%. (05.02.2018)

Blaníkovu kancelář nemám tolik nakoukanou, ale z těch málo dílů co jsem viděl člověk hned pochopí, v jakém tempu se asi bude držet i výsledný film. Rozhodně je pravda, že Prezident Blaník je devadesáti minutovým slepencem epizod první série, které sice tak nějak spojuje příběh prezidentských voleb, ale já byl s oním mixem random gagů nebo spíše povětšinou satiristicky převzatých reálných skandálů, poměrně spokojený a často jsem se i nahlas smál. Překvapuje mě totální opovržení v recenzích, tohle je pro mě po dlouhé době český film, který mě nalákal do kina a který mě bavil po celou dobu. A navíc mě bavil víc než sedmiminutové díly. (05.02.2018)

Sem tam nějaký vtípek, drobná narážka či zajímavé cameo (dá-li se to takhle nazvat), ale jako politická satira je to hodně bezzubé. Tonda Blaník mluví sprostě, ale na rozdíl třeba od britského kolegy Malcolma Tuckera (Je to soda), to funguje jenom občas. Pobavila mě tedy hlavně lumpenkavárna, zato scény s Václavem Havlem jsou už snad humoru zcela prosté. Jinak řečeno, na začátku to chvíli docela jelo, ale vzápětí tomu začala docházet šťáva, až se to tak nějak dobrodilo k závěrečným titulkům. (08.04.2018)

Politická satira se v českých televizích příliš neobjevuje a v kinech bychom tento žánr hledali jen stěží. Blaník je sice za hranice Czechie nepřenositelný, není to ale nutně vada. Česko je totiž v rámci Evropy a v porovnání s Velkou Británií nebo SRN tak nevýznamnou, že tamní obyvatelé jen těžko vědí o Zemanovi ve člunu nebo prezidentské kampani Horáčka. Byť je třeba říci, že zahraniční seriály (Jistě pane ministře/premiére, Je to soda) mají takový humor, že smějete i bez přehledu o politice dané země, a to i s časovým odstupem./// Slabinou celovečerního Blaníka však je, že v rámci jeho stopáže vidíte tytéž vtipy a narážky opakovaně, ať už jsou to neustálé záběry Tondových luxusních bot nebo šikana jeho asistentů. Pro některé diváky může být také fyzicky nepříjemné sledovat těkající obraz na obrovském plátně, kdy je místy opravdu nekomfortní, jak kameraman skáče od detailů na polodetail a pak hned na celek v neskutečně rychlém sledu./// Tvůrcům se podařilo sehnat značné množství známých tváří, které v malých roličkách excelují. Ať už jsou to hmatatelní představitelé imaginární pražské kavárny nebo mistr etikety. Je však lepší neprozradit konkrétní jména. Sice to není sžíravá politická satira a tvůrci se trochu bojácně vyhýbají kontroverzním tématům jako dezinformační kampaň proti Drahošovi či okamurovci a jejich vzestup. Není to dokonalé, nebudete se smát pořád, film je však solidním zhmotněním levného on-line seriálu na plátnech kin, který dokáže do 95 minut vměstnat hodně příkladů české malosti, vyčůranosti, ale i zábavnosti. Rozhodně však nelze doporučit snímek těm, kteří se o politiku nezajímají a nesledují současné dění, neboť naprostá většina humoru pramení ze znalosti našich politických reálií, k*k*ti! [Kino] (24.02.2018)