Vrah mezi námi

Tleskám. To, co Fritz Lang dokázal v roce 1931 natočit, vezmu-li v potaz, co se točilo u nás, musím hluboce smeknout. Režisér natočil film s brilantní temnou atmosférou, kterou podporuje skvělá mrazivá ústřední pískaná melodie a bezchybný herecký výkon Petera Lorreho. A i přesto že snímku v závěru dochází trochu dech, tak si rozhodně zaslouží plné hodnocení, protože kolikrát dnešní thrillery nesahají M ani po kotníky. Lang byl prostě jeden z největších průkopníků filmu. (20.10.2009)

Kdybych si o tomhle filmu nepřečetl v knize "101 hororů, které musíte vidět než umřete" a čistě náhodou na něj nenarazil v Levných knihách, asi by se naše cesty nikdy nesetkaly. A to by byla obrovská, opravdu obrovská škoda. Protože to je z mnoha ohledů a pohledů fakt hodně dobrý, promyšlený a vymakaný film. Otázka, zda je to horror, či zda to s tímto žánrem má něco společného, zřejmě bude nejpolemičtější stránkou filmu, ale.... ano. Horrorové mi to připadlo, minimálně v určitých oblastech atmosférou, ale z trochu jiného hlediska, z trochu jiné oblasti, než by od filmu "obyčejný" (bez urážky kohokoliv) horrorový fanda jakéhokoliv pohlaví asi očekával. V dnešní době snad již trochu zbytečně doslovná (ale ve své době zdaleka ne!!!) - a mě to vůbec nevadilo - společenská sonda do různých vrstev společnosti, aneb co s lidmi udělá jeden vrah malých holčiček. To dokáže vyvolat poměrně zajímavou a, ano já si tak připadal a prožíval, hluboce nepříjemnou atmosféru (kdy se z davu zaslepeného strachem a nenávistí a touhou po odhalení stává ještě krvežíznivější a šílenější bestie, než je vrah sám). Pochvalu si jistě zaslouží promyšlený scénář, výborná kamera, absence hudebního doprovodu (alespoň si nevybavuji, že bych tam nějakou hudbu zaslechl), což v kombinaci s dlouhými naprosto tichými scénami jen dovytváří již zmiňovanou atmosféru, a v neposlední řadě herecký výkon představitele sériového vraha malých holčiček, který mi některými svými vyděšenými výrazy ve tváři strašně připomínal r&b/hip hopového producenta Timbalanda. Tento symbol toho nejhoršího hyenismu (vrah malých dětí - jež to nikdy nemá lehké ani mezi ostatními hrdelními zločinci) si samozřejmě zasluhuje nejráznější odsouzení, leč během honu na tohoto filmového s ním budete snad i soucítit a projevíte lítost. NAtolik dobře je to natočeno. Ani chvilku jsem se nenudil, každou vteřinou, každým záběrem jsem si jen více a více užíval tyto filmové/kulturní orgie. Opravdu zážitek. (04.01.2012)

Ač je M filmem zvukovým, v mnoha ohledech ještě připomíná film němý, vypráví totiž hlavně obrazem, což je jenom dobře. Scény jsou úsporné, postavené na jednoduchých symbolech, která vydají za tisíce slov. Nedá mi, abych nezmínil alespoň jednu z prvních, kdy se v jediném záběru protnou tři signifikantní motivy: malé děvče si hraje s míčem, začne si přihrávat o sloup, na kterém je vyvěšena zpráva o vrahovi malých dětí a na němž se objevuje stín podezřelé osoby, dotyčného vraha. Zajímavě je řešen například také telefonický rozhovor mezi policejním ředitelem a ministrem (vnitra nejspíš), kdy nejen slyšíme, ale také vidíme, jak doposud policie postupovala a jakých dosáhla úspěchu, stručně a výstižně je zde shrnuto vše podstatné, co by někoho mohlo zajímat o vyšetřování. M na rozdíl od jiných krimifilmů nezačíná prvním zločinem, ve skutečnosti již bylo zavražděno sedm dětí a strach sužuje celé město. Smyčka kolem vraha se začíná utahovat s čím dál větší intenzitou, dopadnout jej totiž nechtějí pouze policisté, ale také členové podsvětí, iritováni neustálými raziemi. Pojetí napínavé štvanice vás nutí alespoň chvílemi držet palce vrahovi. Celý film vrcholí „soudem žebráků". Na povrch vyplouvá beznaděj městské chudiny, která uvízla v bludném kruhu. Nejsou spokojeni s přidělenými pravomocemi, proto působí jejich provizorní soudní řízení jako akt zcela logický, ať už jakkoli vzpurný a narušující autoritu státu. Zde již pochopitelně přebírá hlavní roli mluvené slovo, společně se sugestivními hereckými výkony. S neméně poctivou dávkou realismu jsou zobrazeny metody stále se ještě rodící moderní kriminalistiky. M je přelomovým filmem plným unikátně zrežírovaných scén s dechberoucí atmosférou, která na vás přenese deprimující náladu tehdejšího Německa. Lang přitom nepotřeboval nákladné triky, dokonce ani hudební doprovod, stačil mu vlastní talent, vlastní píle, vlastní odvaha, zkušený kameraman a pečlivý casting (Peter Lorre se pro roli vrahouna malých dětí narodil). Psát, že se s dnešními prostředky a možnostmi nedokáže většina filmařů ani zdaleka přiblížit působivosti M, považuji za nošení dříví do lesa. 90% (19.05.2007)

Velmi emocionální, nadčasový snímek, který, i když už je to osmdesátiletý dědula, svojí sílu nezapře. Každá scéna vypilovaná do posledního detailu, navíc absence hudby, čehož jsem si všiml až po nějaké chvíli, že mi tam pořád něco chybí, tomu dodává na autenticitě (samozřejmě s výjimkou pískání "In the Hall of the Mountain King, krásné to skladby). A díky "eMku" se snad konečně dokopu k Langovému slavnému Metropolis. (07.10.2014)