Hotel Mumbai

"Vůdci řídili útok z Pakistánu a jsou do dodnes na svobodě" ....no a možná už jsou v Německu a frau Merkel jim solí tučný dávky, vždyt kolik takových případů už se provalilo. Aby nebyli emoce, když tyhleti zmrdi jsou zákeřný, zbabělý absolutně bez výkazu lidskosti a co s tím ? Evropa má nejhorší politiky v historii své existence, kteří nejsou krom prázdných keců a plných kont vůbec ničeho, Americe vládně zřejmě největší idiot celého severoamerického kontinetu a planetka se nám barví krví. Bude hůř o tom nepochybuji. Good luck budoucí generace evropanů. (31.05.2020)

Maras na můj vkus trochu moc tlačí na pilu, příběh sám vyvolává dost emocí, není nutné je z diváka ždímat nad jeho rámec. Především ze začátku je výborně gradované napětí. Pak následuje dobře zvládnutá akce a závěr se nese v duchu slzavého údolí. Ruku na srdce, nebudeme přece brečet při četbě novin o smrti neznámých lidí v neznámém hotelu. Je celkem nefér, že Maras se snaží své diváky k něčemu takovému donutit. Dala bych přednost spíše zamyšlení nad zbabělostí organizátorů teroristických akcí. Rozhodně bych ocenila rozvinutí zoufalství mladých lidí, kteří, jsa zmanipulováni, jdou a střílejí. Jen jednou se objeví ve filmu záblesk lidskosti útočníků, když mladík volá domů svému otci. Evidentně by bývalo stačilo málo, jen pár slov a 72 panen by muselo čekat na někoho jiného. Jenže když jsou magoři i rodiče a těší se, až jejich dítě umře, je to těžké. (17.06.2023)

Intenzívny terorizmus v plnom nasadení. V mene Allaha, za neustáleho telefonického hecovania imáma, skupina poblúznených teroristov napadne mumbajské centrá, predovšetkým však luxusný hotel. Tu sledujeme šialený masaker v podstate od začiatku do konca. Australskí tvorcovia sa s ničím nehrali, vytvorili kompaktný, emotívny, autentický celok, kde si svoje party vhodným spôsobom odohralo mnoho postáv, takže si s nimi divák dokázal vytvoriť istý vzťah. (27.06.2019)

"Nechte si ty modlitby, kvůli tomu začaly tyhle sračky." Tato hláška z filmu tak nějak shrnuje moje mínění o náboženstvích obecně a o relidžn of piss obzvláště. Jak víme, jeho stoupenci si zamilovali několik oblíbených destinací, které navštěvují pravidelně, například německé trhy, pařížské kluby či londýnské mosty patří k povinným zastávkám na okružních jízdách po civilizaci. Pokud jde o film, nejde o rekonstrukci celého útoku v Bombaji, ba i události v samotném hotelu jsou odvyprávěné s notnou dávkou umělecké licence. Ne úplně špatně, přesto u podobných témat dávám přednost spíš dokumentárnímu přístupu než volnému vyprávění. Díky tomu totiž přece jen film občas sahá ke klišé a ne moc uvěřitelným kombinacím situací, které kazí celkové vyznění. Jsou to taková tři ákáčka z pěti, ovšem s plnými zásobníky. (08.12.2019)

Adekvátně syrové zmapování tragických událostí, jehož naléhavost bude v budoucnu podle všeho jen zesilovat. Výteční herci sice nedostávají tolik prostoru a střihové virtuozitě Paula Greengraase se Maras přiblížit většinou nedokáže, byť si z něj bere to nejlepší v subjektivizaci utrpení skupinky postav a dynamickém přepínání mezi různými hledisky, ale vyprávění přesto drží pohromadě a dokáže vyvolat zájem o postavy, aniž by je přehnaně glorifikovalo (pouze Rus Jasona Isaacsa je poněkud karikaturní) nebo slepě odsuzovalo zabijáky, kteří jsou k hrůzným činům tlačeni nesmyslnou ideologií a výchovou. Dobrá práce vzývající silnou touhu, aby tohle šílenství konečně přestalo. 80% (12.02.2020)