John Wick 3

Dějově třetí John Wick za dvojkou spíše zaostává, člověk má pocit, že ta jasně daná struktura podsvětí se s přibývajícími postavami trošku rozpadá a stejně tak jasně daná pravidla se s několika zvraty rozvolňují. Avšak pal to čert, když se nám před zraky rozpoutává jedna z nejlepších bojových orgií, kterou kdy Hollywood vyprodukoval. John Wick 3 má až překvapivě velkou spoustu originálních drobností a vychytávek, díky kterým jsou bojové scény opravdovou lahůdkou. Ta síla v detailech je neuvěřitelná, přitom někdy téměř nepostřehnutelná. Od choreografie nefalšovaných mistrů až po subtilní digitální efekty. A když k tomu přičteme jednoho z nejcharismatičtějších drsňáků od doby zlaté éry Arnolda Schwarzennegera, nelze pak hodnotit jinak... 9/10 (26.05.2019)

Vypiplaná estetika vraždění. Okay. Co tam máte dál? Hm? Nic? Fajn: jedna postava se zeptala za mne, proč vlastně John Wick lpí na životě. Metafyzická odpověď. Inu dobrá. Film nicméně stejně neospravedlňuje. Takže - ona estetika je dobrá, pár postav též, jakkoli se mi ono bezpohlavní posuzovatel / anděl posledního soudu hnusí, tak mě zvráceně fascinuje. Jedem dál, show must go on. Dle logiky věci se musí přitlačit s kalibrem a okruhem, s kým si to JW vyřizuje. Napadá mě církev, ufo a tak. Ale podle náznaku to bude jen trapný New York. (13.09.2021)

Pojem likvidace dostává nový rozměr. Jonathan Wick je démon. A tvůrci dokazují, jak moc mají tuhle sérii rádi, protože vlastně ani moc nevydělává. Před lety mu zabili čokla – kardinální chyba. Po zesnulé manželce byl jeho jedinou radostí. Nastalo inferno. Přišla dvojka, na jejímž konci náš bývalý elitní zabiják porušil svaté pravidlo a sejmul na špatném místě nepřítele. Nyní kulhá krvavý v potemnělém New Yorku v dešti, od přítele dostal hodinu náskok, ale jinak je na jeho hlavu vypsaná tučná odměna, která bude kdekoho zajímat. Minuty ubývají a Wick na dně sil víc ran dostává, než rozdává. Škoda nicméně (a musí to zaznít), že na mordovací zábavu s vrháním nožů hned v úvodu nenavazují další skvostné momenty. Ještě tak vražedné využití knihy před a impozantní motorkářská honička s koněm po, ale jinak se akce krapet zajídá. Oproti dvojce náš likvidátor lehce odkrývá střípky své minulosti a čeká ho několik nelehkých rozhodnutí. Lokace jsou pestré, akce nesmírně úderná, sakra přehledná, vizuálně opojná a vynalézavá. Kaskadérský tým ze sebe vymačkal maximum, stejně jako Keanu Reeves coby zdatný bijec. Chad Stahelski má několik kaskadérských zářezů a je na něm patrné, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Klidně bych si dal za rok za dva další!! (16.05.2019)

Stahelskimu a spol. ani potřetí nedochází síly, právě naopak. Ještě víc efektně a efektivně zakillovaných bad guys, ještě víc mytologie a ještě víc stylových kvartýrů. I třetí Wick si vystačí bez příběhu jen s chozením z místa na místo a tlačí hlavně na wow drsnou a nápaditou akci, stylovost a budování svého světa. A mě bavil s přehledem nejvíc, i když závěr už byl svou masívností únavnej. Nehoráznej akční nářez, žánrová událost, která se rodí dlouhá léta jako třeba čtvrtej Mad Max. (24.05.2019)

Kdepak Baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný je to! Běloruský geroj, co nechce umřít, protože ví, že by ho poslali opačným směrem, než je manželka, zase headshotuje, bodá a mlátí pod nápaditou taktovkou zkušených chlápků od fochu. To jsou neměnné konstanty. Stejně jako to, že Reeves retardovaně běhá i hraje nebo že nastavená mytologie je zcela podřízená akci a všechny ty vzletné fráze pronášené se stříbrnými lžičkami v prdeli, nečinnost bezpečnostních složek či skutečnost, že vraždy na veřejných prostranstvích nejsou sebemenším důvodem k panice (jak kdosi vtipně vysvětlil ve FAQ na IMDb: „It´s New York city“) je potřeba brát s nadhledem a pochopením pro Wickovo svébytné universum. V apartmánech žánrového hotelu se vedle Garetha Evanse ovšem ubytovala jen úvodní živočišná bitka s chladnými zbraněmi (před ní pobavilo urychlené skládání revolveru ala buono Blonďák zaslechnuvší ostruhy) a třeba finále v Continentalu, byť s krásným „parabellum“ Vivaldiho, už bylo poněkud vyčerpávající a kryt byl občas na místě dřív, než přišel úder. Poslední „yeah“ poměrně jasně naznačilo, že se jede dál (někteří byli kvůli tomu schválně ušetřeni a mám pocit, že jistá lehce prošpikovaná osoba možná i popadne dech). Není důvod, aby tomu tak nebylo, když Kosťa Jonatán drží v rukou zlaté vejce, nicméně mám obavy, že už Stahelski začal klesat z vrcholu křivky.. (20.06.2019)