John Wick 3

„DĚLEJ TO, CO UMÍŠ NEJLÍP, JONATHANE!“... /// Chad Stahelski stvořil svůj vlastní filmovej žánr. Z příběhu mu stačí jen pár řádků, takže si občas (nebo spíš hodně často) připadám, jako bych sledoval video s počítačovou hrou (– a nejedná se o žádnou adventuru.) Nejzajímavější na tom je, že mu to hodně lidí (včetně mě!) žere. Je totiž důležitý vědět, že mu jde jen a jen vo to jedno – vo akční zábavu, při který nestačí zabít jednou, ani dvakrát, a kolikrát ani třikrát – i kdyby to mělo za následek prázdnej zásobník. A tak nesmrtelnej Wick střídá „komnaty“ ve kterejch s různorodejma přednmětama likviduje různý počty a rasy lidí. Občas mu s tím někdo pomůže – třeba Halle Barry, která to taky chápe (jakože jim všem jde jen vo to jedno…). Vznikl tak akční masakr, kterej doufám vydělá dost peněz, aby přesvědčil i ostatní a erková akce se stala samozřejmostí, ve kterým nikdo neřeší hromadící se mrtvoly na veřejnosti nebo přestřelky za bílýho dne. Možná je tý akce až zbytečně moc – jakože dlouhá stopáž, ovšem jedno Stahelskimu nikdo upřít nemůže – má prostě akční koule! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, proč číst ruský pohádky. 2.) Nesnáším příběhy. 3.) Vždycky jsem si přál někoho sejmout knihou. Nebo koněm. Nebo mečem. Nebo nožem. Nebo … /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ***** NAPĚTÍ * (24.05.2019)

9/10. Ksakru... tohle je umění. John Wick je i potřetí naprostou špičkou svého oboru a z akčního baletu, jenž choreograficky naprosto všem nakopává prdel, jsem měl čistou eufórii a úsměv od ucha k uchu jak malé dítko sledující svůj první akční film. Choreografie jak z jiného vesmíru. Nápady sršící v každičké scéně. A technická stránka koketující s dokonalostí (daného žánru) je třešničkou na dortu. V Hollywoodu v současnosti neexistuje konkurence. Naprostý žrádlo. (18.05.2019)

Na konci toho bolo az prilis, ale inak presne taketo filmy potrebujem k svojmu zdravemu vyvinu. Desiatky headshotov, krasne vymysleny filmovy vesmir, velka stylovost, perfektny hlavny hrdina a spickove akcne sceny. Dvojka sa mi sice pacila trochu viac, ale v ramci sucasneho stavu akcneho zanru ide o absolutnu spicku. 8/10 (05.08.2019)

Kdepak Baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný je to! Běloruský geroj, co nechce umřít, protože ví, že by ho poslali opačným směrem, než je manželka, zase headshotuje, bodá a mlátí pod nápaditou taktovkou zkušených chlápků od fochu. To jsou neměnné konstanty. Stejně jako to, že Reeves retardovaně běhá i hraje nebo že nastavená mytologie je zcela podřízená akci a všechny ty vzletné fráze pronášené se stříbrnými lžičkami v prdeli, nečinnost bezpečnostních složek či skutečnost, že vraždy na veřejných prostranstvích nejsou sebemenším důvodem k panice (jak kdosi vtipně vysvětlil ve FAQ na IMDb: „It´s New York city“) je potřeba brát s nadhledem a pochopením pro Wickovo svébytné universum. V apartmánech žánrového hotelu se vedle Garetha Evanse ovšem ubytovala jen úvodní živočišná bitka s chladnými zbraněmi (před ní pobavilo urychlené skládání revolveru ala buono Blonďák zaslechnuvší ostruhy) a třeba finále v Continentalu, byť s krásným „parabellum“ Vivaldiho, už bylo poněkud vyčerpávající a kryt byl občas na místě dřív, než přišel úder. Poslední „yeah“ poměrně jasně naznačilo, že se jede dál (někteří byli kvůli tomu schválně ušetřeni a mám pocit, že jistá lehce prošpikovaná osoba možná i popadne dech). Není důvod, aby tomu tak nebylo, když Kosťa Jonatán drží v rukou zlaté vejce, nicméně mám obavy, že už Stahelski začal klesat z vrcholu křivky.. (20.06.2019)

Po sračkovitě monotónní jedničce a vynikající pestré dvojce Jonatán Tampón satanžel znovu zbytněl v neinventivní díře a vrací se zpět ke kořenům. Kínovi tentokrát ani nesežrali psa, ani nevypálili Tugenhát, on jen šlápl na kuří hotel mezinárodní odborové organizaci nájemných vrahů, a tak si užívá intenzivní honění, při kterém se zase jen tupě dvě hodiny chová jako nesvéprávný pičus, unyle válí sudy a nezáživně střílí do hlav. Natočeno je to sice opravdu fantasticky, s baletní choreografií si fuckt vyhráli, aby to vypadalo jako úpa reálné kočkování v Mumulendu, ovšem už tak po hodině to furtdokolové, nachlup stejné scifi-džitsu ad absurdum bez výraznějšího děje jednoho dost otráví. Oproti druhému dílu i kulisy stojí za vyližscénografa, a kromě tří vskutku vypečených momentů – kulohryzní pejsci, koňské kungfení a zabijácký tandem indonezských chcípáků – se není moc čím kochat a je to téměř stejně nevýrazná kolovrátková pruda jako jednička, byť skvěle nasnímána. (20.05.2019)